Lidé začínají zase naslouchat, jaký jim nabízíme program
28. května 2015
Těžko najít v české politice člověka, který by měl lepší životopis než předseda občanských demokratů Petr Fiala. Je to však trochu anglický typ, který kolem sebe vytváří chladnou hradbu slov a gest, takže je pro okolní svět obtížně představitelný. Svět možná ví, že nějaký profesor Fiala existuje, ale moc neví, co konkrétního se za tím jménem skrývá.
Nedávno jsem ve společnosti několika lidí řekl jméno Petr Fiala a ozvalo se něco ve smyslu pan Nudný, pan Vlažný. To není pro politika dobrá vizitka, i když současně uznali, že jste nejspíš čestný a vzdělaný.
Tady se vytvořila představa o politicích jako o hulvátech, kteří bouchají do stolu, jsou sprostí, občas opilí, a tím jakoby ukazují svou mužnou sílu, což živí i někteří novináři. Celé je to na hlavu postavené.
Upozorňuji vás, že nemám v úmyslu stát se komikem, jenž baví společnost a vydává to za politiku. Zabývám se vážnými věcmi a mám jasnou představu, co v politice dělat. Všechno ve svém životě jsem dělal podle nějaké strategie a vždycky jsem dosáhl úspěchu, proč by se mi to nemělo podařit i tentokrát?
Kolega mi řekl, ať se vás zeptám, jestli jste byl někdy mladý.
Upřímně musím říct, že jsem mladší teď než před třiceti lety. Asi jsem se vymykal očekávání okolí, a právě proto dnes dělám to, co dělám. Současně mluvíte s člověkem, který si své ambice naplnil už dávno, a dnes bych chtěl udělat něco pro jiné.
Jaké ambice jste si naplnil?
Od dětství jsem chtěl být vědec a univerzitní profesor a to se mi podařilo.
I když jste na střední škole údajně propadl z matematiky?
Propadal, ne propadl, to je rozdíl.
Tak to promiňte – a v čem je vlastně ten rozdíl?
Tím se znovu vracíme k otázce, jestli jsem byl někdy mladý. Dříve jsem měl skutečně potíže se školami. Na vysvědčení na gymnáziu jsem měl čtyřky a jednou dělal postupovou zkoušku z matematiky, takže jsem nakonec jen taktak nepropadl.
Co vám na škole vadilo?
Vlastně nemám školy moc rád. A hlavně: vždycky jsem se věnoval tomu, co mě bavilo, a méně tomu, co mě nudilo. Nedávno jsem to řekl na nějakém mítinku a nějaký člověk mi odpověděl: To určitě říkáte jenom proto, abyste vy, bývalý rektor a ministr školství, ukázal, že jste jako my ostatní. Ale já to neříkám jen jakoby, skutečně to tak bylo. Klidně vám ukážu svoje vysvědčení.
O co vlastně šlo?
Mám občas problém přizpůsobit se některým institucím, a hlavně mně vadil charakter střední školy, a tak jsem se věnoval některým předmětům, z nichž jsem měl jedničky, a zbytek jsem bojkotoval. Tam patřila i matematika.
Jakým vědcem jste chtěl původně být?
Astrofyzikem. Na základní škole jsem dělal různé matematické a fyzikální olympiády, hrál divadlo a zajímala mě literatura. Na gymnáziu jsem se pak ocitl ve třídě s experimentální výukou matematiky, nesnesl jsem se s učitelkou, zatvrdil se a začal se věnovat jiným věcem. Jinak mám matematiku rád, i když jsem z ní propadal.
Prosazoval byste ji jako povinný maturitní předmět?
Nemá smysl na všech typech škol, ale na gymnáziích určitě ano. Stále víc si myslím, že škola má naučit číst, psát, počítat, dát základní přístup ke světu a naučit mladé lidi nakládat s informacemi. A pak jsou tu jazyky, jež by měl každý ovládat. Předně ten vlastní, český, to vůbec není samozřejmé, pak nějaký cizí a nakonec jazyk přírodních věd, což je matematika. Tím je to dáno.
Prý jste od mládí fanouškem bondovských filmů. Tipoval bych si, že jste chtěl být vynálezcem panem Q?
Já bych byl rád spíš tím Jamesem Bondem. Vlastně jsem James Bond.
Teď mě, pane profesore, překvapujete.
Jen si to vezměte. Bond dobře střílí, což já taky. Pak umí spoustu jazyků a je vzdělaný, což snad taky splňuju. Vždycky mě přitahovaly situace, jak Bond přijede do nějaké cizí země, zná její reálie, umí jazyk a dokáže se orientovat v terénu. To mi imponovalo. Kromě toho má skvělé znalosti z chemie, fyziky a vůbec zná všechno možné. Hlavním fanouškem Bonda je ovšem můj syn Martin, který od patnácti let natáčí svoje bondovky za pomoci figurek z Lega, na což se můžete podívat na YouTube.
Čím vás bondovky ještě přitahovaly?
Mají jednu cennou věc. Jejich základem je vážný příběh, ale současně je film plný legrace, satiry a sebeironie. A pak je tam jeden důležitý prvek – jste schopen rozlišit, co je dobro i zlo. To v dnešním světě vůbec není špatné.
Jak vás napadlo koupit si pistoli?
Kdysi na vojně jsem střílel a zjistil, že mi to jde. Pak mě jednou můj kamarád vzal na střelnici, zkusil jsem to znovu a zjistil, že je to dobré. Tak jsem si udělal zbrojní pas.
Co je dobrého na střílení?
Těžko se to vysvětluje lidem, kteří to sami nezkusili. Takže stručně: když se chcete trefit do středu terče, není to vůbec tak jednoduché jako v bondovce. V jedné chvíli se musíte psychicky i fyzicky zkoncentrovat, jinak nic netrefíte a to mě docela zajímá.
Pane předsedo, zhruba v devětadvaceti letech jste se stal šéfem katedry politologie, pak v pětiletých intervalech děkanem, dvakrát rektorem a nakonec i ministrem školství. Není vaše politické angažmá v čele strany, které se nijak zvlášť nedaří, pro vás tak trochu nepříjemná zkušenost?
Rozdíl mezi viděním nás dvou je v tom, že já jsem přesvědčen, že se nám daří. A to přesně podle strategie, již jsem ohlásil, když jsem byl zvolen do čela ODS. Některé věci se daří dokonce velmi rychle.
Co se daří velmi rychle?
ODS přežila svůj pád, přežila to, co jí všichni předvídali – smrt a zánik. Spravila se, stabilizovala a teď jde nahoru. Během roku jsme dokázali, že zatím nejsme nejsilnější stranou, ale to bude trvat několik let. Také to jsem našim členům říkal. Opravdu nemám pocit, že by se něco nedařilo. Navíc jsme vyřešili financování, jež nás ohrožovalo, přežili troje volby, na něž jsme nebyli absolutně připraveni, a teď jdeme mírně nahoru.
Přesto je ODS stále pod deseti procenty.
Víte, kolik jsme měli před pěti lety v průzkumech voličských preferencí?
Dvacet procent?
Čtrnáct, přičemž čtyři roky předtím, ve volbách 2006, nás volilo 35 procent lidí. Na tom vidíte, že pokles a následná krize nesouvisejí jen s událostmi kolem Petra Nečase, ale jde o dlouhodobější trend.
Kdy ten propad začal?
Na datech a číslech se dá doložit, že spadá do roku 2008, tedy do éry Mirka Topolánka.
K čemu tehdy došlo?
Ke ztrátě hlavních voličských skupin, zejména podnikatelů a mladých lidí, kteří z naší politiky cítili rozčarování. Ve volbách 2013 jsme nakonec měli necelých osm procent a pokles pokračoval. Když jsem se stal předsedou, pohybovala se ODS mezi čtyřmi a pěti procenty. Mimochodem, vezměte si rozhovory, které jsem poskytoval do senátních a komunálních voleb na podzim 2014. Všechny se týkaly hlavně toho, jestli ODS přežije. Dnes se mě na to nezeptá jediný novinář, protože ví, že ODS přežila. Stejně tak se mě lidé už neptají na vnitřní situaci ve straně, ale většina otázek se točí kolem politické situace v zemi.
O čem to svědčí?
Lidé začínají zase naslouchat, jaký jim nabízíme program.
Jaké vy osobně vidíte příčiny propadu z 35 na osm procent?
Je to důsledek toho, když neděláte pravicovou politiku pro pravicové voliče. Když máte snižovat daně, tak je zvyšujete, když slibujete redukci byrokracie, a ona narůstá. Lidé se pak od vás logicky odvrátí. Do toho všeho přišel pád Nečasovy vlády, jenž vedl k politické krizi, která dodnes není vysvětlena. Jsme stále svědky zveřejňování soukromých odposlechů dvou lidí, jež nás mohou naplňovat smutkem nebo čím chtějí, ale nevysvětluje to, proč tady padla za významné policejní asistence vláda. Žádná jiná politická strana v České republice takto nezaplatila za svoje domnělé nebo skutečné chyby. Pokles z 35 na necelých osm procent je pád, který je unikátní. Tehdy mi mnoho lidí říkalo: Založ vlastní politickou stranu, bude to snazší a lepší.
Co jste jim odpověděl?
Ano, bylo by to snazší a lepší, ale já nechci. Rozhodl jsem se obnovit ODS kvůli tradici i lidem, co v ní jsou. Navíc věřím v tradiční politické strany. Podívejte se na případ KDU-ČSL, jež byla dokonce jedno volební období mimo Parlament, a jak se dnes má k životu.
Jeden známý filozof ohledně vašich motivací obnovovat ODS řekl: Fiala si napustil akvárium, dívá se, jak se tam ty rybičky mrskají, a jistě o tom po čase napíše pěknou knihu.
Takhle neuvažuju. Vždycky jsem byl veřejně aktivní člověk. Teď jsem jen nabyl dojmu, že mám jít do politiky, a tak jsem se postavil do čela české pravice a pokouším se ji zvednout. Navzdory tomu, že zatím není velká poptávka a že musím vlastně opravovat poškozenou značku.
Proč zde ODS má vůbec být?
Protože hájíme zájmy těch, na něž ostatní kašlou. Příklad: živnostníci a drobní podnikatelé se u nás stali obětí třídního boje. Vede jej sociální demokracie a asistuje jí u toho Andrej Babiš, jenž se stará hlavně o zájmy velkokapitálu. My jsme na celé politické scéně jediní, kteří upozorňují, že omezování paušálů, kontrolní hlášení DPH, registrační pokladny, různé regulace tyhle pracovité lidi stavějí do špatného světla a likvidují je.
Kontrolní otázka: Vědí vůbec živnostníci, že je bráníte?
Dobře si uvědomuju, že když dlouhodobě ztrácíte něčí důvěru, není lehké ji získat zpět. Daří se aspoň to, že lidé, jež jsme v minulosti zklamali, nám konečně začínají naslouchat. Nejsme a nebudeme stavovskou stranou, ale chceme hájit zájmy pracovitých lidí, kteří chtějí žít ve svobodě.
Proč?
Protože zde není jiná relevantní strana, jež by bránila dalším zásahům státu do lidské svobody. Je to jedna hloupost za druhou, která se valí od nás i z Bruselu – regulace, kontroly, evidence, všechno to má dobrý důvod, ale vy zjišťujete, že se nám tu vrací socialismus. Vezměte si jen poslední dobu – mít jednotnou školku, přijímačky, na všechno směrná čísla, děti s čipy, na každém kroku kontrola. Nebo takové registrační pokladny, jež vůbec nejsou kvůli evidenci tržeb. Díky nim bude ministerstvo financí v každé chvíli vědět, kde se co prodává a kupuje. Když se to dostane do rukou jednoho silného podnikatele, může to zlikvidovat konkurenci a to je nepřijatelné. V tom je smysl ODS, aby se sem zadními dveřmi nevrátil socialismus.
Kdo ho sem podle vás má exportovat?
Často polemizuji s lidmi, kteří říkají: Vládu vlastně řídí Babiš a je velmi úspěšný. Ptám se: A v čem? Babiš je především mediálně úspěšný. Ten, kdo je opravdu úspěšný, je přece premiér Sobotka a levé křídlo sociální demokracie, jež úspěšně prosazuje svůj program – rušení poplatků ve zdravotnictví, rušení druhého důchodového pilíře, zvyšování minimální mzdy a sociálních dávek. Všechno podle scénáře ČSSD, jenže mediální smetanu slízává Andrej Babiš. Tvrdím, že vláda dělá socialistickou politiku, a já žít v socialismu nechci a takových jako já jsou milióny.
Mnoho vašich bývalých voličů má naopak pocit, že Babiš neutralizuje radikální plány ČSSD. Říkají: Proč tříštit síly a nedat mu silný mandát?
Ať mi dají jeden argument, kdy Babiš zadržel nástup levice.
Když po volbách nevznikla vláda ČSSD a KSČM.
Takže fajn, nevznikla vláda s komunisty, ale zato jsou v ní bývalí komunisté a agenti komunistické tajné policie, budiž. Dnes však levice realizuje socialistický program za přispění Andreje Babiše. Je to skrytá dohoda: Babiš nechává ČSSD uskutečňovat její program a ona mu nechává volnou ruku pro prosazování privátních ekonomických zájmů. Tak je to jednoduché – spotřební daně, biopaliva, zelená nafta, všechno ve prospěch Agrofertu. A politický program ANO? Nula.
Jako ministr financí Babiš prohlašuje, že chce šetřit veřejné výdaje.
To je hezké – a co ten plánovaný deficit ve výši sedmdesáti miliard korun v době, kdy máme mít ekonomický růst 2,7 procenta hrubého domácího produktu? To je neodpovědné jednání. Ty peníze nejdou do investic a infrastruktury, nemáme rychlovlaky, ale peníze jdou do většího počtu úředníků a zvyšování výdajů.
Babiš zatím také nezvyšuje daně.
Nesouhlasím. Zvýšila se například daň pro investiční společnosti, máme vyšší daň z dividend, to je přímé zvýšení daní. Máme tři sazby daně z přidané hodnoty, čímž byla zrušena cesta k jednotné sazbě. Neprošly naše návrhy na snížení nižší sazby DPH, takže máme vyšší daň i tady. Posunulo se zrušení superhrubé mzdy a jednotné inkasní místo, což znamená deset miliard ročně, které zaplatí každý z nás. Takže se fakticky daně zvýšily.
Otázka: Ví o tom někdo?
Nedávno mi jeden živnostník říkal: Podívejte se, pane předsedo, my si tady za dvacet tisíc koupili pokladnu, jež nám počítá tržbu. Všechno v ní máme zaevidováno, ale po zavedení elektronické evidence tržeb nám bude k ničemu, protože budeme muset být on-line s jinou pokladnou a jiným systémem, aby někdo v centru viděl, co tady lidé kupují. Lidé začínají chápat, že Babiš jedná proti jejich zájmům.
Znáte analýzu Nejvyššího kontrolního úřadu, jež tvrdí, že se díky registračním pokladnám maximálně získá sedm miliard korun ročně, takže to slibované stomiliardové daňové úniky vlastně neřeší?
Já zprávu NKÚ ani nepotřebuji, protože společně s kolegy děláme jednu důležitou věc – čteme vládní materiály. Nejprve v nich vláda říkala, že se registrační pokladny budou týkat 600 tisíc lidí a vybere se zhruba 12 miliard korun. Nakonec v důvodové zprávě stálo, že se to bude týkat 300 tisíc lidí a očekávaný výběr bude stejný. Není možné, aby polovina lidí přinesla stejný výběr daní. Tady je jasně vidět, že vláda neví, co to přinese. Mimochodem, zavedení celého systému bude stát 370 miliónů korun, ale potom každoroční údržba dalších 450 miliónů korun. Stojí to za to?
ODS původně vznikla jako strana velkých měst. Nemáte po komunálních volbách pocit, že se přesunula na maloměsta?
Řekl bych to jinak: Udrželi jsme si pozice v menších městech a vesnicích, kde je dobře vidět na konkrétní politickou práci našich lidí. Ti dostali hlas navzdory mediální kritice. Dvě čísla: před komunálními volbami v listopadu 2014 jsme měli 290 starostů a primátorů, dnes jich máme 260. To je jasný důkaz, že pozice držíme.
Ale ubyli primátoři velkých měst.
Ano, s výjimkou Plzně se nám nepodařilo uspět ve velkých městech. Je to způsobeno tím, že velká města odrážejí celostátní preference a nálady vůči politické straně. Není to však tak, že bychom se vědomě stávali stranou malých měst.
Hlavní voličskou baštou ODS byla Praha, kde jste dosáhli paradoxních výsledků. V jedné městské části 25 procent, v sousední jste se zase nedostali ani do zastupitelstva a tak dokola. Jak hodnotíte tyhle nevyvážené výsledky?
Ilustruje to situaci, o níž jsem mluvil. Kde jsou důvěryhodní politici, ODS hlasy dostane. Zároveň jsme museli pracovat na opravě poškozené značky. Centralizovali jsme finance, zrušili některé organizace (Praha 10, 11) a teď musíme představit lepší komunální program. Jsem přesvědčen, že v příštích volbách značka ODS nebude překážkou volby. Musíme znovu oslovit pravicové voliče.
Necítíte hořkost z toho, že pro většinu vašich bývalých voličů je důvěryhodnější slovenský estébák než vy?
Nezneklidňuje mě, že někdo jako Babiš se mohl dostat do takových pozic a ovládá část České republiky. No a co? Říká se, že důvěra se dá ztratit hned, ale zpravidla to tak rychlé není. O důvod víc, že Babiš ovládá podstatnou část médií, jež ho adorují a vytvářejí mu kult osobnosti. Moje lidské pozorování je, že Babiš se dostává z hlediska popularity na vrchol. Přál bych jeho voličům vidět, jak pracuje jako ministr financí, jak není schopen ve sněmovně hájit své návrhy, jak skáče od názoru k názoru a od tématu k tématu – tam by viděli pravého Andreje Babiše.
A hnutí ANO? Prázdný projekt s prázdnými hesly, a navíc střetem zájmu od samého počátku. Nebyl by však Andrej Babiš a hnutí Úsvit, kdyby v létě 2013 nenastala politická krize. Má to nějaký vliv i na dnešek?
Samozřejmě. Současná vláda je v nestandardní politické situaci, a proto jí leccos prochází. Nestandardní je už to, že nemá žádný reformní program. Realizuje se sice program ČSSD, ale jen jeho krátkodobá opatření a populistické kroky: ruší to, co zavedly minulé vlády, rozdávají peníze a zvyšují kontroly. Není za tím žádná ucelená představa o společnosti. Normálně bychom čekali, že když přijde k moci levice, bude usilovat o změnu důchodů, zdravotnictví, ekonomiky. K ničemu takovému však nedochází a oni zoufale nevědí, jak dál.
Co přesně nevědí?
Když se jich zeptám, co bude po druhém důchodovém pilíři, který se rozhodli zrušit, odpovědí, že nevědí. Zeptám se jich, odkud získají nové peníze pro zdravotnictví, když zruší regulační poplatky. Odpovědí, že ze státního rozpočtu. Faktem je, že tahle vláda se nehádá, protože nemá o co. ČSSD rozdává drobné, Babiš k tomu mlčky přihlíží a výměnou za to realizuje ekonomické zájmy Agrofertu. Je to vláda spokojené stagnace. To je nebezpečné.
Proč?
Česko nežije ve vzduchoprázdnu. Naopak se ocitá před obrovskou krizí evropských společností. Skoro žádný politik to u nás neříká a česká média to nezajímá.
Co myslíte konkrétně?
Evropa není bezpečná z východu. Ukrajinský konfl ikt se nás přímo dotýká, včetně vlny utečenců. Evropa není bezpečná z jihu. To, co se děje v Africe a na Blízkém východě, nemá obdobu. Islámský stát dokáže vytvářet spojenectví a kapitál a chce útočit na Evropu. A do toho nezvládnutelná vlna imigrantů – jen v minulém roce jich bylo 600 tisíc a jsou tu další milióny, jež utíkají z arabských zemí. Navíc si Evropa neumí poradit se svými imigranty. Rovněž vrcholí krize eurozóny. Česká republika musí dělat jedinou rozumnou věc – být zapojena do západních struktur v čele s USA, ale současně pracovat aktivně na změně Evropské unie – tvrdě prosazovat svoje národní zájmy.
Jak chcete změnit Evropskou unii?
Revidovat některé základní smlouvy a zajistit volný ekonomický prostor. Nechtít integrovat každou politickou oblast, která jen odcizuje lidi Bruselu a není často v národním zájmu nikoho. To je důležité pro přežití evropské civilizace.
Z čeho vlastně čerpáte svůj optimismus, že bude líp?
Z pocitu, že často je všechno jinak, než píšou média. Nedávno jsme v médiích četli, jak izraelský premiér Netanjahu nemůže vyhrát volby, a vyhrál. Pak jsme četli, jak se změnila Británie, že tam bude vláda mnoha stran, ale on z voleb vyšel posílen pravicový premiér Cameron. Pak jsme si přečetli, jak nemá šanci v Polsku nikdo jiný než pan Komorowski, a vyhrál kandidát pravice pan Duda. Ani my nedopadneme špatně, uvidíte.
(Autor: Bohumil Pečinka)