Politik musí nést za svá rozhodnutí zodpovědnost stejně, jako my neseme zodpovědnost za svá zdravotnická rozhodnutí
(www.parlamentnilisty.cz) „Politik musí nést za svá rozhodnutí zodpovědnost stejně, jako my neseme zodpovědnost za svá zdravotnická rozhodnutí,“ říká jasně lékař Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích a zároveň poslanec ODS Bohuslav Svoboda. Rázně varuje před podceňováním nemoci, další vývoj závisí hlavně na přístupu k opatřením, protože opravný termín neexistuje. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz popsal, jak vypadá práce lékaře v dobách koronaviru a potvrdil, že zdravotníci zatím vše zvládají, i když už bylo nutné uzavřít jedno oddělení kvůli nedostatku sester.
Právě jste se vrátil z operačního sálu. Jste přednostou gynekologické kliniky nemocnice. Prosím, řekněte čtenářům, co pro vás jako lékaře, i když v jiném oboru, než je ambulantní příjem, znamená koronavirus ve vaší práci?
Samozřejmě ta první věc je, že musíme počítat s tím, že pacienti, kteří jsou nakažení koronavirem, do nemocnice přicházejí. U všech objednaných pacientek, které přicházejí k hospitalizaci, provádíme vyšetření na koronavirus a pacientky přijímáme jen v případě, když jsou negativní z hlediska laboratorního. S pozitivitou je přijímáme pouze, pokud je příjem akutní. Pak musíme zahájit jiné zařazení a léčíme je na vyhrazených kovidových odděleních. Když je operujeme, musíme počítat s tím, že existuje možnost infekce a operuje se na zvláštním sále a za zvláštních podmínek.
To vše znamená pro lékaře, sestry i veškerý zdravotnický personál spousty práce navíc, a to i za stavu, kdy personálu dlouhodobě není dostatek. A teď navíc ještě čelíte nákaze, která i mezi zdravotníky stoupá. Jak jste na tom z pohledu personálu nyní?
Samozřejmě i my máme část našich zaměstnanců infikovaných covidem. Zatím je situace taková, že výpadky sester a lékařů jsou v nějaké podobě kryty, i když jsme také zavřeli oddělení, na které už jsme neměli sestry, ale stále to ještě funguje. Pochopitelně každým dnem se situace zhoršuje, čili nedostatek personálu už začal a bude pokračovat. Pak se dostáváte do problému, že nebude mít kdo s těmi pacienty pracovat. Navíc sestry, které jsou na covidových odděleních, vlastně stráví řadu hodin ve speciálním oblečení proti infekci, což není nic příjemného, protože je v něm hrozné horko, nemohou jít na záchod a tak dále. A v nich musí zůstat řadu hodin, protože je nemá kdo vystřídat.
Vím, že jste byl jedním z prvních, kdo varoval před koronavirem, to bylo 28. ledna. Zároveň jste jedním z mála lékařů, kteří mají možnost vidět i do politiky a naopak. Mezi nejvíce diskutované věci patří, kde nastalo selhání, které Českou republiku dostalo do současné situace. Kde podle vás?
Samozřejmě nějaké selhání bylo už na začátku, když vláda nereagovala na varování, ale rozumím, že šlo o novou věc, kdy bylo bez speciálních vědomostí těžké akceptovat myšlenku hrozby, kterou představuje, když se ve světě objeví čínská chřipka – abychom použili pojem z minulého století, kdy propukla epidemie po světové válce.
Ale co už byla jasná chyba, že v okamžiku, kdy se podařilo zmenšit počty nakažených, když se ukazovalo, že nákaza je většinově lehká a procentuálně není veliká, tak se okamžitě rozpustila všechna ochranná a preventivní opatření. Jako nejzásadnější možné můžeme vyjmenovat nošení roušek, protože to je vlastně jediná prevence, kterou máme, můžeme si o ní myslet, co chceme, ale fakt je, že funguje a fakt je, že se jedná o historicky známou zkušenost. Lidé, co pracovali se zasaženými morem ve středověku, také nosili ochrany nosů proti možné infekci, i když nevěděli, jak se to přenáší.
My jsme to všechno rozpustili a byli jsme happy, jak je to dobré a neustále se mluvilo o tom, jak jsme nejlepší ze všech a jak jsme to zvládli a tak dále. Přes všechna varování o tom, že hrozba trvá a je potřeba se na eventuální druhou vlnu nebo na riziko znovu vzplanutí infekce připravit, že je potřeba připravit nemocnice, že je potřeba rozšířit počet lůžek, že je potřeba uvažovat o trasování, kde je třeba přijmout dva tisíce lidí… Kdyby se tak stalo, nebyli jsme v situaci, ve které jsme dnes. Trasování se nestíhalo a dnes už ho téměř nelze fyzicky zvládnout, protože infekcí je tolik a šíří se komunitně, tedy s vyšším číslem, než 1. O možnosti aplikace, která sleduje možný kontakt s nakaženými, lidé dodnes pořádně nevěděli.
K úternímu prohlášení ministra zdravotnictví o tom, že nevěděli, co vlastně hrozí… celou dobu od dubna až dosud vláda prospala, nic nedělala, jen neustále tvrdila, že je na všechno připravená, jak chytrá karanténa funguje, ale nefunguje vůbec. Jak trasování funguje, ale nefungovalo. Počty vyšetření – testování na koronavirus zdaleka nedosahuje čísla, které říkali – dvacet, třicet tisíc denně. Tohoto čísla dosahují až nyní.
A nejhorší je zpoždění, které vzniklo na konci srpna, kdy bylo jasné, že se infekce znovu rozebíhá. Reprodukční číslo šlo velmi nahoru, až na 1,5, a když se skutečně začal objevovat komunitní přenos, to znamená nekontrolovaný, nic jsme neudělali, nic jsme nenachystali. Ani my jsme neměli k dispozici čísla, která by říkala, jak se nákaza vyvíjí, a to byla obrovská chyba, která je vlastně téměř nenapravitelná. Teď se napravuje s vypětím všech sil a s obrovskými prostředky, které nové množství opatření přináší v oblasti ekonomiky, ale pochopitelně v oblasti zdravotnictví přibývají nemocní, přibývají zemřelí.
V pořadu České televize Otázky Václava Moravce jste kritizoval neexistující plán vlády na případný nedostatek lůžek. Řekl jste: „Jinak budu chtít, aby rozhodovat o tom, kdo bude léčen, přišel pan premiér.“ Zlepšilo se to v posledním týdnu?
Už existují návrhy praktické, které řeší otázku hospitalizace rekonvalescentů, tedy těch, kdo prodělali akutní fázi nemoci, aby bylo kam je uložit a získali jsme lůžka navíc. Nabídli jsme i variantu, jak pracovat s trasováním, že by se měli zapojit lidé, kteří jsou na home office, vyjádřili jsme se k tomu, jak by mohli vypomoci medici a všechny návrhy se vlastně pomaličku, přestože nebyly akceptovány v první fázi, objevují. Víte, že v úterý ministr o některých věcech hovořil. A stále je to fáze, zavádíme, uděláme… já bych velmi rád slyšel minulý čas: Udělali jsme to, že máme tři tisíce lidí na trasování. Nikoliv: Bude to zítra, bude to pozítří, zavádíme. Rád bych slyšel minulý čas.
Když vás poslouchám, odvodil byste z toho všeho politickou zodpovědnost?
Myslím, že jde o věc, která musí mít politickou zodpovědnost. Jsou dvě roviny. Jedna má v každém případě problematickou zdravotnickou část a zdravotnickou odpovědnost, aby se stav dobře analyzoval, aby se správně pojmenovalo, jaký zdravotní vývoj nás čeká, aby se správně pojmenovalo, co je potřeba dělat. A potom tady máme politickou odpovědnost, protože u takovéto epidemie samozřejmě musí rozhodovat vláda, musí rozhodovat stát. Řada věcí zasahuje do osobnosti a svobody lidí, a je třeba je do nějaké podoby upravit. Existuje řada věcí, které zasahují do oblasti ekonomiky, do setkávání lidí, a to vše je politické rozhodnutí. A za politické rozhodnutí musí politik nést zodpovědnost, jako my neseme zodpovědnost za svá zdravotnická rozhodnutí. Navíc premiér několikrát říkal: Já beru veškerou politickou odpovědnost za rozhodnutí, která jsou udělána, a já garantuji, že všechno bude dobré a zase zvítězíme. Slovně na sebe politickou zodpovědnost vzal, i když ji teď vlastně nevidí nebo tvrdí, že neví, že by se udělala nějaká chyba.
Když se vrátím k rouškám, které jste zmínil. Prezident Zeman se nechal slyšet, že by pokutoval nenošení roušek. I na tiskovkách zaznívá, že lidé opatření nedodržují. Nakolik vnímáte, že ta vina je svalována na lidi? A zda je problém spíše v lidské neohleduplnosti nebo v rouškách samotných?
Všechno souvisí se vším. Jestliže prvním oficiálním činem, když se počet nakažených začal klesat, bylo zrušení nošení roušek, tak si každý myslel, že jde o věc, která není důležitá. Zrušením roušek se zrušil i symbol, který roušky představovaly, zmizel. Rouška, když ji nosíme, nejen, že chrání okolí, protože nevydechujeme infekční aerosol, ale zároveň každému říká: Něco se děje, pozor, něco není pořádku, musíme se nějak chovat. V okamžiku, kdy se roušky zrušily, se i chování logicky rozvolnilo, protože informace nebyly dostatečné. Každý člověk si řekl, tak a je to dobré, už ani ty roušky se nemusejí nosit. A z toho to vyplývá. Prezident dnes říká, že lidé nenosí roušky, ale když si vzpomenete, jak k nim přistupoval a jak je nosil, také nebyl žádným závratným příkladem. V začátku bojovníků proti rouškám byla celá řada známých lidí a samozřejmě, když se proti rouškám vyjádří vláda, že je není potřeba nosit, když se proti nim vyjadřují někteří odborníci, lidé je znovu odmítnou, protože jsou zbytečné.
Odborníků a těch, kteří mají se zdravotnictvím něco společného, se vždy ptám, co by vzkázali lidem, kteří tvrdí, že je to jen chřipka?
Já bych skutečně souhlasil s tím, co říkal v úterý ministr zdravotnictví, který konečně promluvil statečně a přestal se bát premiéra. Jsme v situaci, kdy na tom, jak to dopadne, kolik bude ještě nemocných, nedej Bože, kolik bude ještě mrtvých, závisí od toho, jak se my všichni budeme chovat. Epidemie a šíření této infekce nemá opravné termíny. Buďto to uděláme hned, nebo to dopadne špatně, o tom už jsme se přesvědčili. Neudělali jsme ochranná opatření hned, pak jsme je vypustili a vidíme, jak to vypadá. Když nebudeme opatření dodržovat znovu nebo je dodržovat jen laxně a nesystematicky, tak i infekce bude pokračovat a opravné termíny nebudou. Zase to bude jen horší.
(Autor: Zuzana Koulová)
Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.
poslanec PČR
místopředseda výboru pro zdravotnictví PS PČR