V oblasti školství stát selhává
Školství v Praze 6 se po čtyřech letech vrací do správy ODS, která mu v předchozích volebních obdobích věnovala nebývalou péči, opravila většinu škol, nastartovala programy na podporu výuky jazyků apod. Radní pro školství Marie Kubíková chce na tuto dobrou tradici znovu navázat.
Podle svých slov chcete vrátit školství na 1. místo v zájmu. Proč si myslíte, že má mít přednost? A jsou na to koaliční partneři připraveni?
Myslím, že ano. Chci školství vrátit na první místo velmi důrazně, protože si myslím, že i v našich rodinách klademe budoucnost dětí na první místo. Hierarchie hodnot na úrovni obce by tak měla kopírovat hodnoty rodinné. ODS o gesci školství hodně usilovala. Je to oblast, ve které když se udělá chyba, tak je hned vidět. Když se něco udělá dobře, je to také vidět. Chyby bohužel bývají nevratné, protože generace dotčená špatným rozhodnutím vám projde a chybu už nelze napravit.
Nejskloňovanějším tématem debat o školství jsou kapacity. Jaký je stav a váš postoj k problematice?
Kapacity jsou velmi napjaté. Do školek se sice dostaly všechny tříleté děti, ale za cenu, že školky jsou plné k prasknutí. Školy jsou na tom podobně. K tomu je třeba zjistit komfort dětem i učitelům. Kapacity nesmí růst na úkor kvality, ráda bych, aby výhledově bylo dětí ve třídách spíš méně. Když jsou přeplněné, kvalita výuky jde dolů. Netrpělivě čekám na aktualizovanou demografickou studii (měla být na začátku prosince), která byla zadána tak, že zohledňuje i rozvojová území, kde by měla být výhledově nová bytová zástavba a na jejím základě připravíme dlouhodobý výhled investic.
Co by měla studie sdělit?
Právě to, že zohlední plánovaný rozvoj území, abychom nevycházeli ze stávajícího stavu, ale abychom postupovali už tak, že nás nezaskočí náhlý nárůst počtu obyvatel, a neřešili jsme pozdě, kam děti z těchto obytných komplexů umístit.
Pro školku nebo školu je potřeba pozemek, ale také se to nepostaví za pár týdnů…
V rozpočtových výhledech máme zakotvené finance na stavbu nových budov, máme vybrané školy a školky, které jdou přístavbami rozšířit. Na každý rok je přesně vytipováno, co udělat. Nově za sebou máme návštěvu Veleslavínského zámečku, který je v majetku státu, a musím říci, že v jedné z budov v areálu bychom rádi viděli nějaké školské zařízení. I historické budovy se dají upravit tak, aby v nich vznikla školka. Máme i další místa, ráda bych dotáhla projekt školy Na Kocínce, který už téměř rok leží na magistrátu nerozhodnutý.
V programu jste prosazovali výstavbu nové školy na Hanspaulce v Neherovské. Pozemek ale patří hlavnímu městu a má o něj zájem soukromá osoba.
Před dvěma týdny rada vyzvala dopisem magistrát k jednání a podpořili jsme rozhodnutí zastupitelstva z konce uplynulého volebního období, které vyjádřilo zájem Prahy 6 využít pozemek ke stavbě školského zařízení. Myslím, že veřejnost bude vnímat výstavbu zařízení, které bude sloužit jí samotné, lépe, než kdyby šel pozemek do soukromých rukou. Kdo by nechtěl na takovém krásném místě aspoň chvilku žít. A děti ve škole tráví spoustu času, tak proč takové místo nedat jim.
Nevyhovující systém a fronty u zápisů do školek, další bolavé místo šestkového školství. Jak to vyřešit?
Zjednodušení zápisů mám dobře rozpracované a můj ambiciózní plán je spustit systém už na jaře. Úmyslně neříkám elektronizaci, protože tady narážíme na limity přijímacího řízení, které probíhá podle správního řádu. Vždy bude muset rodič přijít alespoň do jedné z vybraných školek. Zjednodušení by ale mělo vyřešit problém front, nebude nutné chodit do všech školek. Prvotní zápis základních údajů do systému bude možné z domova. Máme identifikovány naše potřeby a návrhy, které si necháme posoudit ministerstvem, jestli legislativně postupujeme správně. Chceme jít až na hranici možností, ale nesmíme ji překročit.
Co připravujete pro ty, co se dětem ve školách věnují?
Chtěla bych najít cestu, jak motivovat učitele, aby pro ně šestka byla lepší než jiné městské části. Na to existují v personalistice různé motivační programy, jen si myslím, že žádného zřizovatele ještě nenapadlo je použít. Ty programy mohou být finanční i nefinanční. Vycházím z myšlenky, že aby obec dobře fungovala, musí mít skvělého starostu, kvalitního faráře a dobrého učitele. Chápu, že v tomto budeme trochu suplovat stát, ale kolikrát to již děláme, protože obec často identifikuje problémy jako první. Myslím, že právě učitelé si to zaslouží.
Může pomoci čerpání dotací?
Máme velice dobře rozpracovaný Místní akční plán, tím se otevírá cesta v čerpání evropských dotací. Z dotačních fondů EU bychom rádi financovali třeba rekuperační jednotky, které řízeně větrají třídy. Celková úprava klimatu v třídách je další téma, do některých škol chceme zaplatit klimatizované jednotky, protože tu máme budovy z 50. let bez přirozené izolační vrstvy s orientací na jih. Větrá se špatně kvůli hluku z ulice a v zimě kvůli chladu.
V krátké době máte za sebou setkání se všemi řediteli. Jaká s nimi bude spolupráce?
Chtěla jsem začít tím, že se se všemi seznámím a ujistím je, že na radnici mají otevřené dveře. Aby pocit ze změny byl jasný. Většina z nich jsou lidé, kteří dělají práci srdcem, jsou to multifunkční odborníci, kteří zvládají složitou manažerskou práci. Valí se na ně ohromné množství požadavků na plnění legislativních podmínek, které nemají reálný základ, ale je to jen povinnost vyplnit další tabulku nebo hlášení. V tom bychom jim měli poskytnout oporu, aby zbyl čas na kreativní práci, třeba na nápady, jak zatraktivnit školu, nebo čas na shánění učitelů pro první stupeň.
Jak by ta podpora měla vypadat?
Můžeme nabídnout pomoc v právních nebo IT službách, pomoci připravit podklady a vzorová rozhodnutí, která by software vystavoval automaticky. Což by ve finále ušetřilo hodiny času.
Plánujete podpořit vznik dětských skupin, k čemu jsou dobré?
Není vždycky potřeba, aby školské zařízení vzniklo jako příspěvková organizace. V Praze 6 jsou velcí zaměstnavatelé, kteří jsou schopni si zřídit svoji skupinu pro děti zaměstnanců. Takovou má třeba ministerstvo vnitra, na ČVUT také funguje. Zaměstnavatele to činí atraktivním a obci to uleví.
Jaké jsou vaše osobní zkušenosti se školstvím?
Mnoho let jsem byla členkou rady školy na Základní škole Červený vrch, kde byla ředitelkou školy Jana Matoušová. Byla to zajímavá a dobrá zkušenost, neboť paní ředitelka v této obrovské škole předváděla neuvěřitelné výkony. Pak jsem se stala jedním z rodičů, protože mi tam chodila dcera. Díky svému muži mám náhled do vysokoškolského prostředí, kam přicházejí podle jeho zkušeností čím dál hůř připravení studenti. Sama jsem v průběhu studia vysoké školy učila na soukromé střední škole. Mojí velkou oporou pro řízení školství bude nově vzniklý Výbor pro výchovu a vzdělávání.
