Petice
Petice jsou evidentně v módě. Každý najde pro sebe tu pravou. Ten, kdo chce mít školy otevřené všechny a hned, i ten, kdo by je nechal do prázdnin uzavřené. Petice iniciují rodiče, studenti i učitelé. Každý tím vyjadřuje své postoje a potřeby.
Nic proti peticím. Ale kdyby se jimi měli politikové plně řídit, nevím, podle čeho by se momentálně rozhodovali. Čemu nebo komu by dali přednost?
Všichni víme, že jedním z výdobytků demokracie je právo svobodně vyjadřovat svůj názor. Peticí dokonce můžeme o něco žádat. Na druhou stranu máme svobodně volby, kterými dáváme na omezenou dobu někomu důvěru a mandát za nás řídit a rozhodovat ve věcech veřejných. A ten “někdo” má zpravidla pro rozhodování více zdrojů a informaci než ostatní. A také má velkou zodpovědnost. Alespoň já to tak cítím. A protože nejsem ministryně školství, měla bych respektovat postupy ministra školství, i když s nimi nemusím souhlasit. A já tak činím. Chci věřit tomu, že při rozhodování bere do úvahy všechny možnosti i rizika a že z nich vybírá ty nejbezpečnější a nejvhodnější varianty. Každý rozumný člověk si přece umí dát na jednu stranu argumenty pro ponechání uzavření škol i argumenty pro jejich otevření. Kritérií pro rozhodování je mnoho - zdraví, bezpečí, čas, ekonomika, sociální kontakty, organizace zkoušek atd. Neexistuje ideální řešení. Nejsme v ideálním stavu.
A zpátky k peticím. Jejich současnou smršť vnímám jako jejich devalvaci. Nemělo by se jimi plýtvat. Měly by se používat ve výjimečných případech, aby nám nezevšedněly, Mohlo by se taky stát, že je pak nikdo nebude brát vážně.
starostka MČ Praha 5