Koalice SPOLU

(Deník) Deník pokračuje v sérii rozhovorů s šéfy stran, které mají reálnou šanci dostat se do sněmovny. Tentokrát jsem hovořila s Petrem Fialou, lídrem trojkoalice SPOLU, který je jedním ze žhavých kandidátů na českého premiéra a kromě tohoto rozhovoru se představuje i v seriálu videodebat Deníku.

Koalice SPOLU jde do voleb s tvrzením, že Česká republika potřebuje změnu. Proč?

Protože si nemůžeme dál dovolit vládu populistů a nechceme připustit, aby po těchto volbách vládli populisté s extremisty, to znamená hnutí ANO s SPD a komunisty. V této zemi se spousta věcí nedaří. Roste zadlužení, s nímž populisté nic neudělají a mohli by přivést republiku ke krachu. Mladí lidé nemají perspektivu přijatelného bydlení, nestavějí se dostatečně ani dálnice a silnice, což oslabuje šanci Česka zachovat si do budoucna prosperitu a rozvíjet ji. Máme za sebou sedm let ekonomické konjunktury, ale přitom se nepohnulo s žádnou podstatnou reformou, například důchodovou. Kromě toho mám obavu, že nejsme dost aktivními členy Evropské unie a Severoatlantické aliance. Hrozí nám, že pokud se to nezmění, budeme se víc a víc posouvat na Východ, což by bylo strašně špatně.

Říkáte, že ANO by mohlo vytvořit vládu s SPD a KSČM, ale v poslední době ve veřejném prostoru stále častěji zaznívá, že ODS by měla jít do vlády s ANO.

To už tady bylo před čtyřmi lety. Také sleduji předvolební tance a pokusy zpochybnit pozici koalice SPOLU a ODS, ale to je marné. My jsme dokázali činy, že slovo držíme, a nedává žádný smysl, abychom se spojovali s těmi, kteří způsobili to, co chceme změnit.

Přesto se v rámci ODS podobné hlasy objevují, ať už od Alexandra Vondry, nebo od Martina Kuby. Překvapivě se k nim připojil i Ondřej Kolář z TOP 09. Nedává logiku spojit se s menším zlem než dopustit z vašeho pohledu to horší v podobě vlády ANO, SPD a KSČM?

Nechci se vracet k jednotlivým výrokům zmíněných kolegů, ale je fér říct, že v rozhovorech to řekli na pátou doplňující otázku a v rámci spekulací, co by se stalo, kdyby… My jsme přesvědčeni, že je nutné dosáhnout politické změny, která je možná jenom bez populistů, to znamená bez hnutí ANO. Žádná další varianta neexistuje. A menší zlo? Lidem říkám, že jsou dvě možnosti. Buď zvítězí strany v čele s koalicí SPOLU, které to chtějí dělat jinak, nebo tu bude vláda populistů a extremistů. Nejde o žádné strašení, ale o realitu. Vždyť hnutí ANO vtáhlo komunisty fakticky do vlády a k moci. A teď se nijak netají, že bude vládnout s SPD. Pokud to početně vyjde, není se o čem bavit. To si musí každý uvědomit. Buď budeme mít normální vládu a v politice se prosadí slušnost, kompetence a odpovědnost, nebo tu budou ti druzí. Populisté nejenom rozdělují společnost, ale jak se ukazuje, jsou také velice drazí.

Andrej Babiš v páté premiérské debatě Deníku označil Piráty za extrémní levici. Tento názor se ovšem objevuje i v ODS. Miroslava Němcová mi před rokem a půl řekla, že si spojenectví s nimi dovede představit jen velmi obtížně. Co vy?

Já také obtížně, ale dovedu si ho představit, stejně jako celá ODS. Samozřejmě víme, že Piráti jsou nová levice a máme problémy s některými jejich nápady.

Kterými?

Například se zdaňováním bytů, ale i s jistou neukotveností, pokud jde o vztah k NATO.

To jsou nápady, které se přetřásají na jejich pirátském fóru, avšak předseda Ivan Bartoš je rezolutně popírá.

Popírá, ale objevují se docela silně, tu a tam pronikají do jejich oficiálních vyjádření. Přes svůj středolevý charakter však dává blok Pirátů a STAN najevo, že chce politickou změnu. To je pro nás důležité. Věříme, že voliči to zařídí tak, aby koalice SPOLU byla tou silnější, volby vyhrála a byla hybatelem potřebných změn.

A pokud je nevyhraje, rezignujete na funkci předsedy ODS?

Budete se divit, ale tak já vůbec neuvažuji. Mám svůj horizont k 8. a 9. říjnu, soustřeďuji se na to, abychom vyhráli. Co bude potom, uvidím po volbách a další kroky budu zvažovat na základě jejich výsledku.

Zmínil jste jisté obavy, že pod vedením hnutí ANO by Česká republika mohla opouštět západní orientaci. Nekřivdíte Andreji Babišovi, který je svou byznysovou podstatou zakotvený na Západě? I v premiérské funkci dal jasně najevo, kde stojí, ať už to byla kauza Nikulin, Skripal nebo Vrbětice.

Řekla jste to dobře, jde o jeho byznysové zájmy. A co když ty dotace přestane z Evropské unie dostávat? Bude nadále takto orientován?

Továrny z jeho svěřenských fondů stojí v Německu a těžko se přesunou jinam.

To je jedna věc, ale pokud bychom se bavili o tajných službách, rozhodnutí kolem ředitele Bezpečnostní informační služby bylo podle klasického přísloví, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pan Koudelka je pověřen řízením BIS, ale jmenován není. Byl to pokus vyhovět Miloši Zemanovi, možná někomu dalšímu, ale rozhodně to není jednoznačná politika ve věci, jež je hodně důležitá. Pokud bude vládnout populismus, tedy Andrej Babiš, s extremisty, což jsou SPD a komunisté, hrozí nám posun na Východ mnohem víc. SPD a KSČM otevřeně mluví o referendu o členství v Unii a NATO. To pokládám za nebezpečné, dokonce za nepřijatelné.

ODS by se v takovém případě chovala odpovědněji než bývalý britský konzervativní premiér David Cameron a bojovala by za to, aby se Češi vyjádřili v referendu proti czexitu?

My hlavně nechceme referendum o setrvání v Unii vůbec připustit, protože to nedává žádný smysl. Nikdy jsme si nemysleli, že by Česká republika neměla být součástí Evropské unie, že by to byla nějaká cesta. Naopak tvrdíme, že v našem národním zájmu je být členským státem Unie a samozřejmě NATO.

Po úprku z Afghánistánu se hlasitě hovoří o budoucnosti NATO, oprávněnost jeho existence zpochybnil též prezident Zeman. Připouštíte užitečnost takové debaty i vzhledem k tomu, že zájem Spojených států se obrací především k Číně, a k potřebám evropských spojenců jsou dost vlažné?

Především se ukazuje, jak hluboce je naše bezpečnost závislá na USA. Potvrzuje to celý vývoj po druhé světové válce. To, že Evropa mohla projít úžasným obdobím prosperity a do určité míry i malé starosti o svou bezpečnost, je dáno spojenectvím se Spojenými státy a jejich připraveností bojovat za bezpečnost celého západního prostoru. Odchod z Afghánistánu, s nímž nesouhlasím a považuji ho za chybu, potvrdil, že když se USA nějak rozhodnou, jejich spojencům nezbývá než to akceptovat, neboť nemají sílu, odhodlání a schopnost sami svoji bezpečnost chránit. Debata o smyslu NATO je podle mě zbytečná, ale určitě bychom se měli bavit o tom, jak budou evropské země plnit svoje bezpečnostní závazky a jak v rámci NATO udělají samy sebe bezpečnějšími. Jsem ale proti tomu, abychom jakoukoliv bezpečnostní otázku řešili mimo půdu Severoatlantické aliance a Spojených států. Proto je také důležité, aby Česká republika plnila svůj závazek výdajů dvou procent HDP na obranu. Nejenom proto, že jsme se k tomu zavázali, ale hlavně kvůli naší bezpečnosti.

Po odchodu Velké Británie z EU se evropská konstrukce zatřásla. Uvidíme, jak dopadnou parlamentní a prezidentské volby v Německu a Francii, ale už nyní pociťujeme odstředivé tendence v Maďarsku i Polsku. Je na místě intenzivní přemýšlení o budoucnosti Unie?

Je, a já jsem o tom mnoho řekl i napsal. Nebýt covidu, ta debata by určitě probíhala. Evropa ví, že prochází permanentními krizemi, ale odchod Británie ukázal, že to je i krize integračního procesu. Není banální věcí, že se tak důležitá země rozhodla odejít z Evropské unie. Reforma je před námi a my o tom budeme muset mluvit také doma. Bylo by správné se shodnout napříč politickým spektrem na nějakých minimálních standardech a ty pak prosazovat.

Jako premiér byste toto téma tedy zvedl?

Nepochybně, vyzýval jsem k tomu i z opozice, jednou debata proběhla, ale pak už se nezopakovala. Podle mě by se Unie měla soustředit na udržení a kultivaci prostoru pro volný pohyb zboží, osob, práce a kapitálu, tedy na základní myšlenku svého vzniku. A méně na regulační a byrokratické procesy. Ve vztahu k bezpečnostním výzvám bychom se víc měli zaměřit na ochranu vnější hranice EU a na větší aktivitu v místech světových konfliktů, víc pomáhat v krizových regionech, v uprchlických táborech, abychom zabránili pašeráckému byznysu a zabránili ilegální migraci do Evropy. Neměli bychom však rozšiřovat pole pro další regulace a integrace, nepostupovat formou příkazů, ale jít cestou pozitivní motivace.

Jakmile jste použil výraz regulace, hned mi naskočil jeden bod z vašeho volebního programu, který zní: Zrušíme nejméně dvacet procent regulací, zákonů a vyhlášek. Vzpomněla jsem si na antibyrokratickou komisi vedenou Vladimírem Budinským z ODS z roku 1996. Ani ona, ani žádná jiná nic nesnížila, administrativa naopak roste. Jak to chcete zvrátit?

To je velký úkol, ale my jsme s ním začali už z opozice. Připravili jsme návrhy na rušení zákonů, které se nepoužívají a jsou zbytečné, na prosekání právní džungle. Musí nás přece zneklidňovat, že ani soudci se v právním systému a neustálých novelách nevyznají. Dali jsme dohromady seznam zákonů, které by se měly zrušit, a to z let 1919 a 1920. Vládě jsme navrhli, aby do toho šla s námi, čímž bychom se celkem rychle dostali z minulého století až do současnosti. Odmítla to. Bez toho se ale nepohneme dál. My také slibujeme snížení počtu úředníků o třináct procent. To lze udělat jen tehdy, když omezíme množství agend. Nemůžeme nikoho vyhazovat, pokud lidem neubereme úkoly, protože pak by stát fungoval ještě hůř.

Přesně tak, máte zkušenost jako bývalý ministr školství a stejně hovořila i exhejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová. Ta upozornila, že každý radní chce vždy víc úředníků, protože stát i Evropská unie požadují stále větší objem tabulek a výkazů. Dá se to změnit?

Našich třináct procent vzniklo dřív, než jsme si vylosovali do voleb číslo třináct, takže nejde o lacinou souvislost, ale o expertní odhad. Současná vláda navýšila počet úředníků asi o šestnáct tisíc, což je dramatický nárůst.

Mne by ale zajímalo škrtání obsahu jejich práce.

Je potřeba zrušit neobsazená úřednická místa a podívat se na agendy, které nefungují a lze je škrtnout. Jestliže se přijalo čtyři sta lidí na obsluhu elektronické evidence tržeb, která už prakticky nefunguje, mohou se ti lidé propustit nebo přesunout jinam. Musí se postupovat krok za krokem a také to souvisí s tím, co se ne úplně pěkně nazývá digitalizace státu.

Kdyby jen to, vy chcete udělat vše pro to, aby se Česko stalo „globálním hubem digitálního světa“.

To chceme, protože člověk by si měl v 21. století vyřizovat všechny potřebné věci z domova a neobíhat je po úřadech. Stát vynaložil v posledních letech desítky miliard na digitalizaci, ale není to vidět.

I o tom slýchám už léta…

Ale my jsme v tom už něco udělali. Každý ví, že jestli něco funguje, jsou to Czech Pointy, které prosadila vláda, v níž byla ODS. V tomto volebním období jsme se výrazně podíleli na přijetí zákona o právu na digitální služby nebo na možnosti dosáhnout na digitalizaci stavebního řízení. Je ale třeba jít dál a zakotvit, aby občan, který jednou státu poskytne svá data, už to nemusel opakovat.

Potíž je v tom, že stát nemá šanci zaměstnat stovky IT odborníků, protože je nezaplatí.

Stát přece vynaložil desítky miliard na digitalizaci, ty peníze někam musely jít, včetně IT odborníků. Pokud by stát věděl, co chce, experty najde, třeba cestou outsourcingu (zajištění služby externím dodavatelem – pozn. red.). To se ale neděje a my vidíme, jak jeden informační systém za druhým neplní funkce, které jsme si od něj slibovali.

Je ale spravedlivé říct, že v covidové době se toho hodně podařilo, osvědčil se eRecept, eRouška, Tečka.

Všechno, co se podařilo, oceňuji, byť třeba u eRoušky nevím, nevím, jak to s těmi kontakty je. Tečka funguje, i když občas si to také musím vytisknout. To je ale málo. Podívejte se třeba na stavební řízení. V roce 2013 byla jeho průměrná délka 130 dní a mysleli jsme si, jaká je to katastrofa. Teď je to dvojnásobek, a jsme tudíž jednou z nejhorších zemí na světě.

Ale stavební zákon, proti kterému ODS vehementně vystupovala, právě délku stavebního řízení řeší, neboť zakotvuje povinnost úřadu rozhodnout do šedesáti dnů.

My jsme se snažili na stavebním zákonu spolupracovat, přišli jsme se spoustou návrhů, některé byly vyslyšeny, ale bohužel se nezměnil základní smysl tohoto zákona, jenž tkví v zavedení superstavebního úřadu. Dokonce i ministerstvo vnitra říkalo, že pokud to tam zůstane, nebude se dva roky stavět. Pochybnosti o jeho kvalitě tedy existovaly i ve vládním táboře. Opravit pokažený stavební zákon bude jedním z velkých úkolů nové vlády.

Vaše strana patří k nejhlasitějším kritikům rostoucího zadlužení republiky a vysokých schodků. Přitom slibujete snížení zdanění práce o dva body, daňové prázdniny pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek, opětovné započítání studia do náhradní doby pro výpočet důchodu, snížení DPH z patnácti na deset procent u výstavby standardních bytů. To všechno výdaje zvýší, že?

Některé z těch věcí představují jednotky miliard, ale třeba snížení odvodů zaměstnavatelů za zaměstnance o dva procentní body bude znamenat až třicet miliard. Toho jsme si vědomi. Je to program na čtyři roky a naplnit ho znamená také učinit kroky v konsolidaci rozpočtu. Na výdajové stránce budeme šetřit zhruba sto miliard ročně a současně počítáme s udržením ekonomického růstu ve výši čtyř až čtyř a půl procenta. V tom případě bychom byli na příjmové stránce v plusu osmdesát až sto miliard v příštím roce a na konci volebního období to může být jeden bilion korun. Ty peníze se nesmějí promarnit. Hlavním problémem rozpočtu je ovšem výdajová, nikoliv příjmová stránka.

Proto nechcete zvyšovat daně?

To určitě nebudeme, ale zároveň chceme šetřit na provozu státu.

Připomenu vám premiérova slova, který ve středeční debatě Deníku řekl, že jsou to nesmysly, a žádal vás, ať mu ukážete položku po položce, kde to chcete ušetřit.

Tím neztrácejme čas. Pan premiér ani neví, co se projednávalo ve Sněmovně. Jinak by věděl, že v diskusi o rozpočtu jsme mu z opozice položku po položce ušetřili 82 miliard korun. Všichni si to mohou dohledat. Sto miliard korun, které bychom jako vládní strana uspořili, je necelých šest procent výdajů. To zvládne každá rodina či firma. Proč by to tedy nedokázal stát? Pak také zbudou peníze na věci, jež jsou důležité.

Můžete vyjmenovat pět priorit, o něž vám jde nejvíc?

Určitě je to zastavení zadlužování, a to bez zvyšování daní. Druhou prioritou je rozhýbání výstavby bytů, silnic a dálnic. Věříme, že díky našim opatřením se tu zase bude stavět 40 tisíc bytů ročně a 250 kilometrů dálnic během čtyřletého volebního období. Dále je to změna vzdělávání. Statisíce rodičů během covidu viděly, že děti se učí tytéž věci jako moje generace, aniž by se v tom odrážely obrovské změny ve společenském vývoji. Ve škole se má učit méně dat, ale více to, jak s nimi pracovat. Je nutné změnit rámcové vzdělávací programy. A už jsem mluvil o tom, že my. Česká republika se musí stát pevnou a aktivní součástí Evropské unie a NATO, neposouvat se na Východ, nemít premiéra s obrovským střetem zájmů, který nic nevyjedná. Určitě bych také zmínil životní prostředí. Pochopitelně důchodovou reformu, která je extrémně důležitá, ale populisté k ní nikdy nepřistoupí, protože nemá okamžitý efekt. Je toho ještě daleko víc, protože náš stát je zanedbaný.

Dokázal byste se na tom shodnout i na bázi pěti stran, s nimiž byste pravděpodobně v případě úspěchu skládal vládu?

Dokázal, protože velký kus práce už máme za sebou. Do předvolební koalice se spojily tři strany od středu doprava, překonali jsme rozdíly, víme, co chceme, a nabízíme lidem kvalitní program. Volič má dnes jistotu, že hlas pro koalici SPOLU bude mít značnou váhu. Pro demokracii je velmi důležitý střet idejí a koncepcí, ale také diskuse a dohoda. K té jsem připraven.

(Autor: Kateřina Perknerová)

Petr Fiala

předseda ODS