Parlamentní kluby ODS Rozhovory v médiích

(Radiožurnál) Neměla vláda lépe a s větším předstihem vysvětlit otázku zvyšování platů politiků? Co měl premiér Petr Fiala (ODS) na mysli, když označil smír mezi Andrejem Babišem a slovenským ministerstvem vnitra jako politický handl? „Zaznamenal jsem prohlášení slovenského Ústavu paměti národa, že ho dál vede jako agenta, protože to, že se domluvil s ministerstvem vnitra, na tom nic nemění,“ říká Fiala ve speciálním vydání pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.

Plat řadového poslance a senátora by mohl příští rok vzrůst o 7 100 korun na 109 500 korun měsíčně. Platy vrcholných politiků se mají meziročně zvýšit zhruba o sedm procent. Podle původního návrhu ministerstva práce a sociálních věcí to mělo být skoro dvakrát tolik. Nebylo to z vaší strany trochu necitlivě komunikováno?

To se nedá dobře komunikovat, jsem z toho nešťastný. Jediné, co se dá podle mě komunikovat, je, že člověk nemá určovat svůj plat. Nemá. To zastávám já, Petr Fiala, myslel jsem si to jako politolog a profesor na vysoké škole a myslím si to i jako politik. To je základní pravidlo, které je všude dodržováno.

Bohužel to u politiků tak není, ale mohlo to být jinak, kdyby všichni drželi takzvaný automat. Ten říká, že plat politika, soudce, i státního zástupce je v určitém koeficientu navázán na průměrnou mzdu v hospodářství. Když stoupá, tak plat také stoupá, když klesá, tak klesá. To by podle mě bylo výborné a nikdy bychom se nemuseli dostat do téhle situace.

Tak se ale nestalo, protože moji kolegové mají pocit, že se někomu zavděčí, když do toho zasáhnou. Nikomu se ale nezavděčí a pak to logicky skokově roste, protože automat máte napojený na nějaké faktory. Teď do toho zasahují soudy. Nevím, jak to vysvětlit. Je to celé špatně. Přál bych si, aby se do toho nezasahovalo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) v televizi řekl, že byla chyba, když jste nechali řešení platu politiků na poslední chvíli. Nemohli jste začít dřív?

Reagovali jsme na rozsudek Ústavního soudu. Existovaly různé právní názory, jak máme postupovat. Ministerstvo práce a sociálních věcí dospělo k tomu, že musíme přijmout rozhodnutí, aby se platy daly vypočítávat. Na základě toho zpracovalo technický návrh, který odpovídal rozhodnutí Ústavního soudu a zákonu. Neodpovídal ale, řekl bych, politické situaci a únosnosti.

Ten návrh o 14 procent byl v souladu s tím, jak je nastaven zákon a s rozhodnutím Ústavního soudu, ale podle mě je neobhajitelný. Platy politiků nemohou skokově růst víc, než například objem mezd, který celkově zvyšujeme o sedm procent. Proto jsme do toho zase zasáhli.

Je to nešťastné, nedá se to dobře vysvětlit. Část lidí si myslí, že politici nemají mít žádné platy. Já to všechno chápu, ale kdyby se respektovalo to, čemu věřím já, tedy že se do toho nezasahuje a platí automat, tak se těmto debatám, které se mimochodem v zahraničí tolik nevedou, vyhneme.

Čekáte, že rozhodnutí vlády o růstu platů vrcholných politiků, soudců a státních zástupců Ústavní soud nezruší?

Nevím, ale tentokrát jsme řekli, že platy porostou soudcům, státním zástupcům i politikům stejně. To byl mimochodem úmysl zákonodárce, který kdysi platy svázal, protože jsou to tři moci ve státě – výkonná, zákonodárná a soudní. Ty na sebe mají být nějak navázané, jedna se nemá utrhnout.

Možná si někdo říká, že je dobře žít v zemi, kde má předseda krajského soudu víc, než ministr. Třeba ano, ale nevím, jestli je tohle ideální stav. Je to nastaveno tak, aby to vytvářelo rovnováhu. Když se do toho zasahuje, rovnováhu to nevytváří.

Tentokrát jsme platy všem zvýšili stejně a peníze, které se díky tomu ušetří, chceme použít na platy zaměstnanců soudů, protože se velmi silně rozevírají nůžky mezi soudci a zaměstnanci. Mně to připadá spravedlivé a logické, ale samozřejmě nevím, jak se na to budou dívat soudci.

Jak hodnotíte rok vládnutí slovenského premiéra Roberta Fica? Ptám se, protože s tím souvisí smír uzavřený na popud právníků Andreje Babiše se slovenským ministerstvem vnitra ohledně jeho svazku StB. Vy jste se vyjádřil v duchu toho, že šlo o handl. Nebylo to příliš příkré hodnocení?

Nebylo. Nebudu hodnotit rok vlády Roberta Fica. Je vidět, že s vámi mluvím úplně otevřeně, ale jako předseda vlády mám určité limity, pokud jde o hodnocení jiných států a musíme ctít i pravidla mezinárodní politiky.

Nicméně jsem reagoval na to, že místo rozhodnutí soudu došlo k dohodě právníků Andreje Babiše s ministerstvem vnitra, tedy jakési v podstatě politické dohodě, která podle mého názoru nemůže nahradit rozhodnutí soudu.

Tuto kauzu detailně nesleduji, minulost Andreje Babiše je podle mě známá. Byl to člověk, který se od mládí těšil obrovským privilegiím, které ostatní v rámci komunistického systému neměli, pak byl komunista, byl v zahraničí a studoval tam. Tohle normální lidé vůbec neměli. Od začátku se narodil se zlatou lžičkou v ústech a to má až doteď, takže to není potřeba komentovat.

Zaznamenal jsem nicméně prohlášení slovenského Ústavu paměti národa, že ho dál vede jako agenta, protože to, že se domluvil s ministerstvem vnitra, na tom nic nemění. Je to tedy jakási politická domluva, co jiného by to bylo?

Do voleb americké hlavy státu zbývá 14 dní, šance obou kandidátů jsou velmi vyrovnané. Podle sázkových kanceláří má teď mírně navrh Donald Trump. Co by pro nás jako pro Českou republiku a Evropskou unii znamenalo, kdyby se republikanský exprezident vrátil do Bílého domu?

Odpovím úplně otevřeně. Musíme být připraveni na obě varianty. Na rozdíl od různých komentářů, které čtu, jsem s řadou dalších evropských politiků přesvědčen, že ať vyhraje kdokoliv, pro Evropu to bude znamenat přijmout větší odpovědnost za vlastní bezpečnost, rozhodnutí a geopolitickou roli.

Pokud nejsme slepí a hluší a sledujeme debaty ve Spojených státech, tak uvidíme, že pozornost, která byla dříve věnována Evropě, se oslabuje a přesouvá do jiných částí světa. Čína je dnes například hlavním konkurentem Spojených států, dříve hodně koncentrovanou pozornost Spojených států na Evropu rozptilují třeba i zájmy Spojených států ve střední a jižní Americe.

To také trochu oslabuje ochotu přebírat odpovědnost za naši bezpečnost. Když byl někde problém, šli to řešit Američané a Evropa si řekla: tak to je pěkné, Američané to vyřeší, my se o to nemusíme starat. To je pryč a bude to pryč, ať tam bude Trump nebo Harrisová. Musíme to vidět.

Současně nám začal ujíždět vlak inovací a konkurenceskopnosti, což je velký problém pro Evropu. Nejde jenom o Spojené státy, jsou to i rychle se rozvíjející asijské ekonomiky. Tohle všechno musíme mít na paměti. Víte, že jsem velký stoupenec euroatlantické vazby, vždycky ji budu hájit, spolupráce sd Spojenými státy je pro Evropu a celý západní svět naprosto zásadní a zůstane tak.

Musíme se o ni snažit s Trumpem i s Kamalou Harrisovou, ale musíme také vidět, že to bude trošku jinak, než to bylo dosud.

Máte dojem, že by pro nás byla Kamala Harrisová lepší volbou?

Do těchto věcí opravdu nebudu mluvit, je to rozhodnutí amerických občanů. Jak je známo, měl velmi dobrý rozhovor v Bílém domě s prezidentem Bidenem, ve kterém mě utvrdil, že on a jeho administrativa perfektně rozumí Evropě, našim obavám a nebezpečí Ruska. To si myslím, že je velmi cené. Ale samozřejmě musíme pracovat s jakoukoliv administrativou, která bude zvolena.

Řeknu to takhle. Nedávno jsem dočetl velmi pěknou knížku Trumpova kandidáta na viceprezidenta J.D. Vance o jeho mládí. Jmenuje se Americká elegie. Je to vynikající, napsal to ve třiceti letech a popisuje tam těžký život určitých bělošských vrstev v Americe napojených na průmysl. Na druhé straně máme ve světové politice silný ročník 1964, takže na obou stranách je něco, co je zajímavé. Chytrému napověz.

Petr Fiala

předseda vlády ČR
předseda ODS