Parlamentní kluby ODS Rozhovory v médiích

(Právo) Důchodový systém se při očekávaném úbytku ekonomicky aktivních lidí vůči penzistům dá udržet buď za cenu výrazného zvýšení daní, či snížením důchodů, anebo prodlužováním věku odchodu do důchodu. Vláda zvolila tu třetí variantu jako nejméně bolestivou, řekl Novinkám ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Vláda se střetla ve Sněmovně v prvním kole o důchodovou reformu s opozicí. Ta hrozí, že ji v případě svého vítězství ve volbách potopí. Proč jste se nedokázali dohodnout?

Protože se musí chtít dohodnout obě strany. Nikdy jsme netvrdili, že vládní návrh, který vstupuje do legislativního procesu ve Sněmovně, z ní musí odejít beze změny. Ale druhá strana neprojevila zájem a reálně nepředložila žádnou variantu. To se potom těžko vyjednává.

Opozice tvrdí, že žádné změny nepotřebujeme, zatímco my si myslíme, že to není pravda, že čím později ke změnám kterákoliv vláda a parlament přistoupí, tím musí být razantnější.

Obecně platí, že pokud máme udržet vyplácení důchodů na solidní úrovni, celý systém udržet, a přitom známe demografický vývoj, jak se snižuje počet ekonomicky aktivních vůči těm, kteří jsou v zasloužené penzi, tak máte jenom tři silné nástroje. Buď hodně zvýšíte daně, nebo hodně snížíte důchody, anebo o něco prodloužíte věk odchodu do důchodu.

My jsme zvolili tu třetí variantu jako nejméně bolestivou, protože první dva nástroje by měly větší dopad na ty, kterých se to týká. Pokud bychom neudělali nic, tak by ve střednědobém či dlouhodobém horizontu mohl být schodek důchodového účtu pět procent hrubého domácího produktu, což je v letošních cenách asi 350 nebo 360 miliard korun.

Není toto opakované tvrzení trošku odvážné? Vláda se nedávno hájila, že nedokáže odhadnout inflaci ani na měsíc dopředu, a nyní skoro na korunu přichází s odhadem, co bude za třicet let.

Určitě to není na korunu. Hovoříme o pěti procentech HDP. Nikdo neví, jak bude vysoké HDP. Nominálně bude určitě vyšší, proto jsem řekl, že těch 350 miliard je pro lepší představu v letošních cenách, aby si každý mohl udělat představu, kolik by to bylo.

A i kdyby všechny ostatní části státního rozpočtu byly vyrovnané, tak je to pořád minus 350 miliard za rok v letošních cenách. Když opozice vyhrožuje, že reformu zruší, tak za mne je to příliš populistické a málo odpovědné k budoucnosti.

Jsou opatření, na kterých je napříč Sněmovnou shoda?

Myslím si, že je to rodinný vyměřovací základ. Je to prorodinné opatření, kterým oceníme dobu, kdy jsou matky a otcové na rodičovské dovolené, třeba i opakovaně, což by jim tedy stát doplatil v jejich budoucí penzi.

Stejně tak prorodinným opatřením je i možnost, aby pár sdílel svoje příjmy za kalendářní rok a rovnoměrně si je rozdělil pro budoucí penze.

Nejvíc opozici i většině lidí vadí zvyšování věku odchodu do důchodu. I demografové říkají, že navyšovat ho ročně o dva měsíce je zbytečně moc, že by k cílenému prožití v penzi v průměru 21,5 roku stačilo zvedat ho jen o měsíc. Nenabízí se toto jako kompromis?

Musel bych vidět analýzy a propočty zmíněných demografů. Do roku 2030 to máme nalinkované a posouvání hranice o dva měsíce ročně v dalších letech není nijak dramatické.

Podle ANO by si lidé mohli na důchod šetřit i ve fondu, který by byl spojen například s výstavbou jaderných bloků. Na to jste přistoupit nechtěli?

Kdybychom dostali alespoň v bodech, ne nutně v paragrafech, co vlastně znamená druhý pilíř v představách hnutí ANO…

Říkají, že budeme mít druhý pilíř, že budeme mít investiční pilíř, z toho postavíme jaderné elektrárny, z toho postavíme dálnice, železnice, a ještě z toho budeme lidem vyplácet důchod jako perpetuum mobile na peníze? Tak to nefunguje.

Můžeme jednat. Jak jsem ale řekl: potřebujeme znát alespoň principy, základní obrysy, jak by to vlastně mělo fungovat.

Žádný kompromis už tedy není možný?

Kdyby opozice chtěla debatovat a hledat kompromis, tak jsme připraveni. Čeká nás teprve druhé čtení. Ale podle mě to opozice využívá v rámci předvolebního boje a svých preferencí – a vlastně se dohodnout ani nechce, protože nic nepřinesla.

Věk dožití ve zdraví je někde kolem šedesáti dvou let. Dokážete si představit, že byste jako manuálně pracující měl jít do důchodu až v sedmdesáti či osmašedesáti?

V sedmdesáti v příštích patnácti letech nikdo do penze odcházet nebude. A debata o tom, co bude za třicet let, je dnes relativně bezpečná, protože už si nikdo neověří, kdo měl pravdu. Myslím si, že nás mají zajímat roky kolem roku 2035, a nikoliv jenom rok 2025, kdy jsou volby do Sněmovny.

Důchodový věk se ostatně zvyšuje už nyní, u žen dokonce ještě rychleji, a roky proti tomu nikdo neprotestuje.

Když vezmu loňské osekání mimořádné valorizace, zhoršení podmínek budoucích valorizací, dramatické znevýhodnění předčasných důchodů či nižší výměry budoucích penzí, nehází opravdu vláda, jak často tvrdí opozice, důchodce přes palubu?

V tomto případě opozice jednoznačně lže. Stačí porovnat jednoduchý parametr, a to je poměr průměrné penze a průměrného platu nebo mzdy, který roste, což je objektivní fakt.

Nevím, proč opozice takto rozpoutává mezigenerační souboj, a přijde mi to mimořádně nešťastné.

Nelze ale důchodový systém více podpořit prorodinnou politikou? Porodnost klesá.

Porodnost podle mě vláda nemůže ovlivnit nijak. Je to problém v celé Evropě, četl jsem, že v Polsku mají nejnižší porodnost v historii a podobně, takže to není izolovaný problém Česka.

Důchodová reforma prorodinné prvky obsahuje a myslím si, že máme relativně štědrou prorodinnou politiku, ať už to jsou daňové bonusy, slevy na děti, přídavky na děti, nejdelší rodičovskou v Evropě a tak dále.

Mladé stále víc trápí i otázka dostupného bydlení, které je u nás drahé kvůli tomu, že bytů je málo.

Ano, poptávka je mnohem větší než nabídka.

A nezaspala tedy vláda v tomto ohledu?

Myslím si, že ne. My jsme opravdu dva roky intenzivně pracovali a hledali jsme možnosti spolupráce soukromého a veřejného sektoru. Tento týden jsme představili čtyři možné modely podpory dostupného nájemního bydlení, které bude nabízeno za dostupné nájemné. Mělo by být pod hranicí 90 procent tržního nájemného v místě a čase obvyklého.

K tomu přispíváme i my na ministerstvu financí tím, že jsme zpracovali cenovou mapu tržního nájemného, která visí na našem webu. Budeme ji dvakrát ročně aktualizovat.

Také jsme nabídli prostor, kde těch deset procent úspory získat. Identifikovali jsme a budeme dál hledat státní pozemky vhodné pro výstavbu, které v případě projektu na výstavbu dostupného nájemního bydlení převedeme zdarma na obce. Tím lze určitě uspořit.

Jak se výstavba bytů bude financovat?

Našli jsme nástroj, a tím je novela zákona o Národní rozvojové bance, která bude, věřím, koncem roku schválena. Inspirovali jsme se u jiných zemí, zejména v Rakousku a v Německu.

Obec buď bude moci stavět sama, anebo ve spolupráci s developerem. Nebo může stavět jen developer, případně obec může koupit hotový projekt.

Máme tedy čtyři typy modelů, které jsme chystali i s Českou bankovní asociací. Nyní ještě jednáme s Českou asociací pojišťoven a představíme další možné modely tak, abychom podnítili výstavbu a zvětšili nabídku.

Pro koho bude dostupné nájemné určeno?

Je pro více skupin obyvatel. Obec si bude moci sama rozhodnout, komu ho nabídne. Některá může preferovat učitele, jiná zdravotní sestry, některá může preferovat policisty a tak podobně.

Jak konkrétně se na to využije vládou schválených osm miliard?

To jsou finanční nástroje pro podporu bydlení z Národního plánu obnovy, které doplní peníze ze státního rozpočtu a soukromého sektoru. Realizovat se budou přes Státní fond podpory investic nebo Národní rozvojovou banku.

Na ministerstvu se soustředíme na to, aby měla Národní rozvojová banka dostatek finančních nástrojů, a chceme zvýhodnit úvěry. Konkrétně přemýšlíme o jejich dvouprocentním zvýhodnění. To znamená, že když je dnes obvyklá úroková míra pro obce čtyři procenta, tak by platily dvě procenta. A pokud by byla například příští rok tři a půl procenta, měly by úrok jeden a půl procenta.

Postupně budeme zvyšovat úvěrovou kapacitu Národní rozvojové banky. Věřím, že výhledově se dají takto realizovat projekty za desítky miliard. Zároveň je potřeba zrychlit stavební řízení.

Jak daleko je plán, že by se do výstavby nájemních bytů mohly zapojit i penzijní společnosti?

Novela zákona o Národní rozvojové bance předpokládá, že bude moci vydávat dluhopisy se státní zárukou se splatností delší než jeden rok. Zvyšujeme tak její úvěrovou kapacitu, a pro banky i penzijní fondy jsou dluhopisy se státní zárukou atraktivní.

Jednáme o tom s Českou bankovní asociací i Asociací penzijních společností a jsme ve shodě, že nová legislativa tento model umožní.

V dubnu činil schodek státního rozpočtu 153 miliard. Kolik to bude za květen?

To se dozvíme v pondělí. Jako obvykle v květnu se určitě schodek prohloubí. Otázka je o kolik. Loni na konci května byl deficit 270 miliard, nyní bude výrazně nižší.

Červen zase bývá obvykle přebytkový. Velmi dobře budeme moci odhadnout příjmy a výdaje v druhém pololetí poté, co budeme znát výsledky za celé první pololetí.

Počítáte stále se schodkem 252 miliard za celý rok?

Ano.

Rozbíhají se jednání o rozpočtu na příští rok, ministři už vznášejí požadavky na výrazné přidání. Příští rozpočet by přitom měl být plánovaný se schodkem 235 miliard korun.

Ano, tak je to schváleno ve střednědobém výhledu, který je na dva roky dopředu. Je to číslo, které vychází z loňského rozhodnutí Sněmovny.

A vychází vám to i s těmi žádostmi o desítky miliard navíc, které slýcháte od svých kolegů ve vládě?

Samozřejmě že ne, jako každý rok.

Ministr školství Bek chce přidat 40 miliard, na desítky miliard navíc pak prý mají zálusk i ministři vnitra Rakušan (STAN), práce Jurečka (KDU-ČSL) či váš stranický kolega na dopravě Kupka. Jsou požadavky ministrů větší než v předchozích letech?

Abych řekl pravdu, nepamatuji si, kolik byly dříve požadavky, které se neuspokojily. Vždycky jsou vysoké. Důležitý je ale výsledek, jak dohoda dopadne, a ne co jsme všechno do rozpočtu nezahrnuli.

S potěšením jsem zaznamenal některé hlasy z koalice, z řad KDU-ČSL a TOP 09, které by chtěly mít nižší schodek než 235 miliard. To má samozřejmě moji podporu. Byl bych rád, kdyby to byl většinový názor.

Volby do Sněmovny budou příští rok, jednání asi budou tvrdší než obvykle.

Vím, že to nebude jednoduché. Je to už čtvrtý úsporný rozpočet, takže je to stále těžší a těžší. A uvědomuji si, že příští rok je volební. Ale byl bych nerad, abychom kvůli volbám zapomněli na náš klíčový slib, že dáme veřejné finance do pořádku.

Schodek se má ale příští rok proti letošnímu schválenému snížit o pouhých 17 miliard. Slib premiéra Fialy, že strukturální deficit státního rozpočtu se sníží o jedno procento HDP, což je zhruba o 70 miliard, je tedy nereálný.

Uzákonili jsme, že strukturální saldo snižujeme tempem půl procentního bodu ročně.

Ale loni na jaře jste hovořili o jednom procentu.

ODS by takový slib jistě ráda prosadila, ale jsme političtí realisté.

Zvednou se tentokrát platy ve veřejné správě? Ministr Rakušan to sliboval hasičům a policistům a i v dalších resortech se o tom diskutuje, připomeňme stávku zaměstnanců soudů. Přistoupíte na zvýšení tarifů? Odbory požadují je zvednout o 15 procent.

Systém odměňování ve veřejném sektoru je mimořádně komplikovaný. Myslím, že bychom ho měli radikálně zjednodušit. Cílem není ušetřit, ale zjednodušit ho. Myslím si, že by bylo ideální mít tarify na konkrétní pracovní pozice.

Dnes máte třídy, stupně, zaručenou mzdu, a to se pořád kombinuje. Těch možností jsou stovky a nikdo se v tom pořádně nevyzná.

Měli bychom najít systém, který bude motivovat státní zaměstnance a umožní odměňovat ty nejlepší. Jsem příznivec toho, aby co největší procento bylo v nenárokových složkách platu.

K debatám o zvyšování tarifů ovšem ve vládě nejspíš tak jako tak dojde.

Bavme se o celkovém objemu prostředků na platy, ale když naroste, radši bych to nechal v té nenárokové části, a ne v tarifech.

Jak to vypadá se zavedením, nebo spíše nezavedením spotřební daně z tichého vína? Prohlásil jste, že chcete debatu uzavřít do konce května.

To se nepovedlo. Jednak je i jiná agenda – tento týden jsme projednávali tři dny důchodovou reformu a podobně –, do debaty bezesporu vstoupily i dubnové mrazy.

Zatím tedy debata uzavřena není, ale skutečně si myslím, že to máme uzavřít. Argumenty pro a proti se vlastně opakují a unavují úplně všechny, a to jak ty, kterých se ta potenciální daň týká, tak i ty, kteří ji chtějí či nechtějí.

I když fiskální dopad by byl postupný a relativně malý, jsem stále pro zavedení, a to ze dvou důvodů: až sedmdesát procent nynější daňové výhody neinkasují české či moravské společnosti, ale zahraniční. A druhý argument je, že prostě ve víně je alkohol, a spotřební daň se má týkat alkoholu, stejně jako to je u ostatních jeho druhů, což mi přijde spravedlivé.

Proti zdanění vína se dlouhodobě staví koaliční lidovci. Také se staví proti výpovědi bez udání důvodu, kterou chce ODS pozměňovacím návrhem přilepit k návrhu zákoníku práce z pera Mariana Jurečky.

S pozměňovacím návrhem přijdeme a budeme se snažit přesvědčit kolegy v koalici, aby byli pro.

Vycházíme-li z praxe a ze zkušeností, tak velmi často je proces odchodu zaměstnance z práce spíše nedůstojný, kdy například firma dělá umělé reorganizace, aby to dané místo zaniklo. A pak jsou tam ty dva měsíce výpovědní doby a tři měsíce odstupného.

Myslím si, že to je pro obě dvě strany nedůstojné a že by bylo férové nabídnout, že v případě rozvázání pracovního poměru bez udání důvodů bude vyšší odstupné. Takové, že člověk bude mít mnoho měsíců na to, aby si našel nové zaměstnání.

Odbory a opozice se ale obávají toho, že by to firmy zneužívaly…

Nemyslím si, že by byla možnost výpovědí bez udání důvodu využívána masově. Pohled odborů je směšný, jako z devatenáctého století.

Každý zaměstnavatel vám přece řekne, že to nejcennější, co má, jsou dobří zaměstnanci. Nikdo se nezbaví dobrého zaměstnance. Proč by to dělal?

Zatím ale nemáte podporu ani v koalici. Najdete ji?

Říkáme, že to připravíme a budeme se snažit najít v koalici shodu. Jestli budeme úspěšní, nebo ne, to se těžko odhaduje.

(Autor: Jakub Svoboda)

Rozhovor vyšel na serveru Novinky.cz.