Mnozí státní zástupci se starají o svou popularitu i na úkor podezřelých
(INFO.cz) Na INFO.CZ právě vychází obsáhlý seriál Státní zástupci - čas na změnu? O odborná vyjádření jsme požádali rovněž předsedu Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Marka Bendu (ODS). „Úkolem orgánů činných v trestním řízení a to zejména v jeho neveřejné části, není zajistit si veřejnou podporu k odsouzení (a už vůbec ne skandalizovat jednotlivé osoby). Jejich úkolem je zajistit důkazně skutkový stav a předstoupit před soud. A to se mnohdy neděje. Stejně tak je v řadě případů postupováno čistě alibisticky, právě podle zásady „V pochybnostech žaluji“,“ říká Benda.
Jak byste veřejnosti popsal pozici státního zástupce?
Státní zástupce je orgánem výkonné moci, který zastupuje stát u soudu v trestním řízení. Je jediný, kdo má právo hájit veřejný společenský zájem na spravedlivém potrestání pachatele trestného činu.
Co patří k jeho hlavním úkolům?
Hlavním úkolem je dohlížet na zákonnost trestního řízení před předložením věci soudu k rozhodnutí. A posléze uhájit veřejný zájem na potrestání při jednání před nezávislým soudem proti obhajobě obžalovaného.
Co by tedy měl státní zástupce dělat?
Státní zástupce by se měl starat o správný a zákonný průběh přípravného řízení. Jeho úkolem je chránit stejně veřejný zájem, oprávněné zájmy poškozených i spravedlivý postup vůči podezřelému.
Co by naopak dělat neměl?
Zde jsou podle mého názoru dvě kategorie. První: Okruhy, které státnímu zastupitelství přidělil zákonodárce, ale já toto přidělení pokládám za chybné. Typicky se jedná o různé dohledy a navrhovací pravomoci v jiných než trestních řízeních (konkursní, některá civilní řízení), které vracejí státní zastupitelství do časů bývalé prokuratury a jejího všeobecného dozoru nad zachováváním socialistické zákonnosti.
A druhá: Některé kroky, které dělají státní zástupci v rámci své trestní působnosti a které mi připadají příliš aktivistické. Úkolem státních zástupců je ctít platné zákony a ne se je pokoušet vykládat tak, jak si zrovna žádá veřejné mínění. Sama myšlenka odvážných právních konstrukcí mi připadá neudržitelná. Stejně tak jsem se vždy více ztotožňoval s výrokem „V pochybnostech nežaluji“ než s jeho obrácenou variantou.
Stává se přesto, že tyto věci státní zástupci dělají?
Určitě stává. Mnozí státní zástupci se starají o svou veřejnou popularitu mnohdy na úkor práv podezřelých. Úkolem orgánů činných v trestním řízení a to zejména v jeho neveřejné části, není zajistit si veřejnou podporu k odsouzení (a už vůbec ne skandalizovat jednotlivé osoby). Jejich úkolem je zajistit důkazně skutkový stav a předstoupit před soud. A to se mnohdy neděje.
Stejně tak je v řadě případů postupováno čistě alibisticky, právě podle oné zásady „V pochybnostech žaluji“. Místo převzetí odpovědnosti za rozhodnutí se obtěžuje soud, aby náhodou státní zástupce nebyl nařčen z přílišné měkkosti. Co pokládám ovšem za velmi fatální jsou snahy se v některých případech nekonečně odvolávat, jen aby se náhodou neukázalo, že někdo udělal chybu.
Jaké byste navrhoval v tomto okruhu otázek změny či posuny?
Občas říkám, že naše země má málo nakoukán film 12 rozhněvaných mužů. Ona zásada, že je třeba zajistit osvobození nevinného i kdyby mělo uniknout i několik pachatelů. Musíme k trestnímu řízení přistupovat mnohem více touto optikou.
Pokud jde o změny v otázkách vztažených ke státnímu zastupitelství, chtěl bych se znovu pobavit o všech oblastech působnosti v netrestních řízeních. A státní zástupce by si měl být vědom své odpovědnosti (a to asi i kárné) v případech, kdy obviní nevinného. Mělo by se určitě více dohlížet na omezování práv osob, které nejsou viníky trestného činu.
(Autor: Jan Januš)
Rozhovor vyšel na serveru Info.cz.
místopředseda poslaneckého klubu PČR