Eurozóna je v současné podobě neudržitelná
9. července 2015
Společná měnová politika přivedla Evropskou unii k nejhlubší krizi v její historii. Řecko je "dobrým" příkladem krachu socialistické ekonomiky i slepé uličky eurozóny, která se neúspěšně snaží podřídit ekonomická pravidla politickým cílům.
Příčiny současných řeckých problémů sahají hluboko do minulosti, kdy se zvyšovaly sociální jistoty, rostl vliv odborů a byrokratický aparát. Zvyšování počtu státních zaměstnanců na úkor pracovních míst v soukromé sféře sice zajistil levici voličskou základnu, ale ekonomika se dlouhodobě vyvíjela špatně a v neprospěch sektoru s přidanou hodnotou a inovacemi (např. přes 100 tisíc řeckých vědců pracuje v zahraničí, roční výdaje Řecka na výzkum jsou pouze 0,5 % DPH). Hlavním zdrojem problémů se ale stalo přistoupení k euru v roce 2002, přestože země zjevně neplnila požadovaná kritéria a EU před tím úmyslně zavírala oči.
Celkové zadlužení Řecka dnes již přesáhlo 320 miliard eur, poměr dluhu vůči HDP je 177 %. Od roku 2010, kdy se Řecko ocitlo na pokraji státního bankrotu a MMF a EU zahájily finanční pomoc, řecká ekonomika klesá v průměru o 4,8 %. Nezaměstnanost naopak roste, v roce 2010 byla ve výši 12,7 %, v minulém roce již dosáhla 26,5 %.
Z čísel je znát, že úvěry ani transferová unie Řecku viditelně nepomohly. Ani nemohou, dokud Řecko nepřikročí k odstranění příčin, k hlubším strukturálním reformám. K nim, i s ohledem na výsledek nedělního referenda, hned tak nedojde. Ostatně řecký premiér Tsipras ve svém středečním vystoupení v Evropském parlamentu tvrdil, že dluhová řecká krize je zhmotněním neschopnosti eurozóny najít trvalé řešení, a proto je problémem evropským, a ne řeckým.
Pokračující politika záchranných úvěrů a poslední prohlášení unijních představitelů jsou důkazem, že současné kroky EU již s ekonomikou nemají nic společného.
"Záchrana" Řecka je jen politickou snahou o zachování dogmatu o stále hlubší integraci, v níž má mít centrální úlohu měnová unie. Koneckonců jeden z hlavních proponentů federalizace EU, Jacques Delors, označil euro za hlavní hmatatelný důkaz celoevropské identity.
Proč se to děje, nám odhalil kupříkladu předseda Evropské komise Juncker, když počátkem května prohlásil: "Pokud akceptujeme, že by Řecko mohlo opustit prostor solidarity a prosperity, tedy eurozónu, tak se vystavíme risku, že někteří, zejména v anglosaském světě, udělají vše pro to, aby eurozónu po kouskách rozebrali." Nejde tedy o Řecko a jeho občany a vlastně nejde ani o lidi v evropských zemích, jde jen a jen o udržení proevropské federalistické ideologie, které ale realita vystavuje červenou kartu. Ostatně po zavedení eura blahobyt i v bohatých evropských zemích "severu" spíše poklesl, jak připomenul ve svém nejnovějším kritickém komentáři jeden z vydavatelů Frankfurter Allgemeine Zeitung, Holger Stelzner. Je čas na změnu.
Eurozóna je v současné podobě neudržitelná. Jedinou cestou z krize je rozvolnění měnové unie, která by teoreticky mohla fungovat jen mezi státy s podobnou strukturou ekonomiky a shodnými sociálně-kulturními podmínkami. To ale není případ zdaleka všech zemí eurozóny, což nám názorně ukazuje právě Řecko.
ČR stojí před zásadní strategickou výzvou. Řecko by pro nás mělo být varováním. Nejen před socialisticky neodpovědnou ekonomickou politikou, ale i před ideologicky a politicky motivovaným přistoupením k měnové unii, která nám v současně podobě nepřináší žádné výhody.