Novinky Mediální výstupy

 

Nedělní lánská schůzka dokonce vyzněla jako pomyslný start racionální diskuse o důsledcích přijetí eura v ČR. Na chvíli bychom dokonce mohli nabýt pocitu, že konečně zvítězí věcné argumenty a budeme se rozhodovat podle našich skutečných národních zájmů. Kdo si ale pamatuje na způsob nálepkování a ostrakizování těch, kteří si ještě před pár lety dovolili vůči euru kriticky vystupovat, musí podobné volání po diskusi vnímat jako nesmírně pokrytecké. 

 

Je to přinejmenším zvláštní, ale ještě před pár lety, když bylo euro v módě, eurozóna nezažívala krizi a daňoví poplatníci ze severní části evropské měnové unie nemuseli přispívat na záchranné balíčky pro Řecko, po žádné takové racionální diskusi voláno nebylo. Naopak, byl povolen jen jeden názor. Tehdejší kritici projektu společné měny byli umlčováni jako euroskeptici, zpátečníci a nepřátelé za každých okolností pozitivní a jen dobro přinášející evropské integrace. Přitom už tehdy jsme někteří z nás přicházeli s věcnými připomínkami. Upozorňovali jsme, že eurozóna vzniká od základů jako soubor navzájem nesourodých ekonomik, které nemohou pod jedním kurzem a jednotnou měnovou politikou dobře fungovat. Zastánci eura nám odpovídali, že mě nová integrace povede k odstranění strukturálních rozdílů a chudší země přiblíží rychleji k těm bohatším. 

 

Nejen teorie, ale i praxe dala za pravdu těm, kteří tomu neuvěřili a předpovídali pravý opak. Euro ekonomické rozdíly evropských zemí prohloubilo. Nejen že zavedení eura nepřineslo na evropský kontinent prosperitu, jak slibovali jeho architekti, ale naopak vygenerovalo vzájemné nerovnováhy, které se velmi bolestivě projevily při příchodu finanční a následné ekonomické krize. Země jižní části eurozóny totiž dostaly spolu s eurem danajský dar velmi nízkých úrokových sazeb umožňujících jim zadlužování do míry neodpovídající jejich ekonomickým podmínkám a schopnostem za závazky ručit. Ve chvíli, kdy zase potřebovaly během recese slabší kurz měny, byly uvězněny do svěrací kazajky neodvolatelného fixního kurzu. Rozpor mezi rozpočtově odpovědnějším severem s nízkou inflací a rozpočtově neodpovědným a inflačně nadprůměrným jihem samozřejmě nevymizel z eurozóny dodnes. 

 

Být dnes kritický vůči euru žádnou odvahu nevyžaduje. Je zřejmé, že projekt eura selhal a eurozóna je dnes udržována pohromadě jen za cenu obrovských přímých i nepřímých nákladů. Výrazně se proměnila architektura eurozóny a stala se z ní dluhová a transferová unie. I to by měl být důvod, proč v ČR euro nepřijímat. Hlavní argument ale zůstává stále stejný. Není důvod se vzdávat vlastní autonomní měnové politiky šité na míru ČR a přebírat měnovou politiku tvořenou v ECB pro všechny země eurozóny včetně Řecka, Španělska či Portugalska. Není to v našem národním zájmu a platí to po celou historii eurozóny. Platilo to i před těmi pár lety, kdy dnešní stoupenci racionální debaty o euru žádnou diskusi připustit nechtěli.