Interpelace na vicepremiéra ve věci efektivity vědy a výzkumu

23. října 2014
Interpelace na vicepremiéra ve věci efektivity vědy a výzkumu

Ústní interpelace poslance Simeona Karamazova na vicepremiéra Pavla Bělobrádka ve věci efektivity vědy a výzkumu.

 
Simeon Karamazov: 
 
Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo vlády, dovolím si navázat na svoji předchozí interpelaci. V uplynulém období byla v České republice vybudována značným nákladem, většinou z prostředků EU, mamutí výzkumná centra. Ta slibovala takzvanou udržitelnost, to znamená, že se po dobu pěti let budou používat ke slibovanému účelu. Ale dnes nejsou většinou schopna hradit ani své provozní náklady, natož reprodukci, a vyžadují další podporu státu. Stát tedy bude směrovat další prostředky především do těchto center, aby se nemusely vracet prostředky do fondů EU, a bude nejspíš zanedbávat ostatní oblasti, které by měly větší naději na uskutečnění, uplatnění a efektivní zhodnocení vložených prostředků.
 
Důvody těchto přehmatů spočívají v nesprávném hodnocení postavení výzkumu ve společnosti. V oblasti technických a přírodovědných oborů, kam všechna vybudovaná obří centra patří, by měl výzkum nalézat cesty k prosperitě spolčenosti a vytvářet pro to příslušné prostředky. Většina vybudovaných center bohužel nemá a ani nikdy tyto cíle neměla. Jejich cílem bylo podle předepsaných evropských pravidel zvyšovat počet publikací, zvyšovat mobilitu výzkumných pracovníků, chlubit se špičkovým vybavením a poskytovat zdarma své vybavení podobně v uvozovkách neužitečným vědeckým institucím v Evropě. Udržování při životě, nebo spíš živoření obřích výzkumných center je tedy známkou naprosté bezradnosti při řízení této oblasti.
 
Vážený pane místopředsedo vlády, vím, že za rezort vědy a výzkumu zodpovídáte teprve krátkou dobu, není to tedy kritika, ale je to otázka. Jak budete právě vy postupovat v otázce financování těchto center a jak chcete změnit přístup při vytváření nových dalších center? Podpora některých užitečných výzkumných aktivit má totiž většinou velmi rychlý ekonomický efekt, jinak by většina podnikatelů ani nemohla existovat. K tomu je ale potřeba umět hodnotit výsledky výzkumů jinak než počet publikací. Děkuji za pozornost a odpověď.
 
 
 
Pavel Bělobrádek: 
 
Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, pane poslanče, výzkumná centra byla v podstatě stavěna z VaVpI. Tento operační program tady běžel spoustu let, a jak říkáte, jsou to věci, které jsou spíše na bedrech předcházejících tří vlád.
 
Druhá věc, která s tím souvisí. Nemyslím, že je to skutečně postaveno, jak říkáte, že většina z nich bude mít problémy. To teprve zjišťujeme. Ta tvrdá data tady totiž nikdo nemá. A to je věc, kterou se zabývá především Ministerstvo školství. Byla už jmenována zmocněnkyně Ministerstva školství, která má na starosti pouze tyto velké infrastruktury, s tím, že i na vládě, když jsme se bavili o rozpočtu, to byl jeden z důvodů, proč vlastně další peníze do vědy a výzkumu nedávat, abychom tady neživili neživotaschopné infrastruktury.
 
Já jsem přesvědčen, že rozdělíme, jak máme informace alespoň dosud, všechna tato VaVpI centra do tří kategorií, které jsou bez problému a které fungují, a je jich dost, ta, která budou mít s udržitelností trochu problém, a pak je otázka, jak jim pomoct, a pak budou ta, nad kterými se musíme zamyslet, jestli skutečně nebude levnější ukončit jejich činnost, jejich rozestavěnost nebo je v nějaké fázi utlumit nebo skončit, abychom se nedostali do situace, kdy tady budeme pět let udržovat něco neživotaschopného a po pěti letech to stejně skončí. Takže je to velmi nepříjemné, ale odhaduji, že pokud k něčemu takovému dojdu, tak to budou jednotlivá centra, že jich nebudou desítky. Ale to je můj odhad, tvrdá data ještě nemáme.
 
Další věc je, že obava, kterou jste vyslovil, že peníze, které budou použity na udržitelnost center, budou chybět někde jinde. Tomu se chceme rozhodně vyhnout. Pokud by docházelo k navyšování této udržitelnosti, tak by to měly být peníze navíc, protože samozřejmě ta zodpovědná nebo fungující bychom nechtěli dostat do situace, že budou platit za to, že holt někteří zřizovatelé těchto center přecenili svoje síly. Tam nejde jenom o to, v jakém oboru působí, ale také o to, že často centra měla mít nějakou míru spolufinancování, měla mít spolupráci s firmami. Ukazuje se, že některé podepsané předdohody s firmami byly čistě formální, takže se dostáváme do situace, která je velmi nepříjemná. Jsou samozřejmě velmi problematická centra, která tady jsou, a řešení nebude jednoduché. Nicméně vás chci ubezpečit, že vzniká mezirezortní komise. Chceme být i v tomhle smyslu aktivní. Je to samozřejmě záležitost především Ministerstva školství, částečně Ministerstva průmyslu a Ministerstva financí, ale chtěl bych, aby v tom ingerovala popřípadě i Rada vysokých škol, rektoři a Akademie věd. V tomhle smyslu je to důsledek toho, že VaVpI centra vznikala právě neřízeně. To, co chybí celému systému, je nic jiného než řízení. To znamená, že vznikala někdy až divoce. Byly takové univerzity, které řekly: my si uděláme jedno centrum, protože nás to eventuálně bude stát 10 % našeho rozpočtu a to utáhneme, i kdyby to náhodou nevyšlo, jak si představujeme. A byla některá pracoviště, která to hodně nadcenila a řekla si, že za ty peníze si postavíme nové budovy, tam to přesuneme a bude to prima.
 
Další problém, který jste ani neříkal, je, že v infrastrukturách bude chybět až několik tisíc nových lidí. Buď se přetáhnou ze stávajících infrastruktur, což asi není to, co chceme, anebo je musíme přitáhnout zvenčí. To je samozřejmě taky velký problém, který řešíme. To znamená, jak při cestě do Spojených států, tak do Izraele příští měsíc se budeme snažit co nejvíce oslovit i naše partnery a samozřejmě i v rámci dalších zemí, jako je Německo, popřípadě jihovýchodní Asie, abychom sem dostali mozky, které nám s tím mohou velmi pomoct.
 
Další věc, kterou jste zmínil, je, jakým způsobem vyhodnotit to, jakým způsobem budou pracovat. Ano, tam je v podstatě nějaký manažerský výhled a ten se ne vždycky dá dopředu odhadnout. Nicméně je to zase tím, že jsme ne vždycky, respektive moji předchůdci, dokázali říci, co je prioritou této země a nechali jsme to vlastně tak - jsou tady peníze z VaVpI, tak stavějme. Řešit to budeme především tím, že teď dochází k mapování situace, a potom budeme řešit skutečně jeden případ konkrétně od druhého a nevylučuji, že některé jednotlivé případy mohou skončit tím, že prostě skončí i s tím rizikem, že se vrátí peníze do Unie.
 
 
 
Simeon Karamazov: 
 
Opět děkuji za vyčerpávající odpověď. Zeptám se jenom na drobnou věc. Hodláte tedy nějakým způsobem zohlednit uplatnitelnost skutečných výsledků v praxi? Je to míněno spíš možná k technickým disciplínám, ale samozřejmě všude jinde.
 
 
 
 
Pavel Bělobrádek: 
 
Samozřejmě ano. S novým řízením, kterému se přezdívá GBER, tam došlo k tomu, že aby tam nebyla nedovolená podpora, je to vlastně veřejná výzkumná investice, a když si bude přivydělávat, tak je tam nějaké omezení. My jsme ho postavili za evropské peníze s nějakou dotací z národních zdrojů a teď by byli v komparativní výhodě proti soukromým kapacitám. Takže tam je nějaké omezení. Nicméně to, jakým způsobem budou spolupracovat s firmami reálně, jaké budou skutečné výsledky, to je velmi důležitý, možná jeden z nejdůležitějších parametrů, které by v některých oblastech měly být zhodnoceny.
 
Navíc tady máme mezinárodní audit české vědy. Já to tady mám, když tak to můžu poslat. Nechci to tady číst. Je tady asi deset základních bodů, které byly doporučeny už před pěti lety a ne všechny se dosud realizovaly. Jen řeknu to, co by se v současné době mělo realizovat hlavně: nový zákon o podpoře VaVaI, to se připravuje, revize systému řízení a kompetencí, což je právě problém. Jedno z doporučení, pro vaši informaci, bylo, že nastavením společně s reformou státní správy by měly být posíleny ministerské kapacity, rada vlády by měla přesunout ohnisko zájmu k alokování rozpočtů a mikromanagementu na stanovování širších strategických směrů, Grantová a Technologická agentura by měly být podřízeny ministerstvu. To je jeden z doporučujících závěrů mezinárodního auditu. A my se přesně o to snažíme, aby rada vlády byla skutečně poradním orgánem, který se baví o strategii a koncepci, a vlastní výkonnou složku aby přebrala buď naše malá sekce na Úřadu vlády, anebo potom udělejme nějakou centrální autoritu, protože dělo-li se něco v Grantové agentuře, tak jsem pouze jedna sedmnáctina rady a jsem jedna sedmnáctina vlády, a můžu tím pádem navrhovat a odvolávat jako součást těchto kolektivních orgánů vedení Grantové agentury, ale nemám žádnou kontrolní roli. Kontrolní roli plní kontrolní rada a ta podléhá Parlamentu. Takže jestli mi rozumíte -