Ekonomii učím jako příběh. I bez knih
Pokud chce studentům přiblížit kolektivizaci, pustí Všechny dobré rodáky, když stalinismus, sáhne po filmu Unaveni sluncem. Na jeho hodinách je díky tomu většinou plno. Ladislav Tajovský totiž kromě přednášení i baví. A některé tak, že s ním tráví i volno. Učitel, jenž na Vysoké škole ekonomické přednáší hospodářské dějiny, totiž každý druhý týden leze po horách, a kdo chce, může s ním.
HN: studenti mají vaše dějiny hospodářství rádi. to vypadá, že máte recept, jak podat nudné téma jinak.
Snažím se to celé podávat jako příběh. Ekonom je v podstatě každý z nás. Jde jen o to ukázat teorii na věcech, které známe, aniž bychom otevřeli jakoukoli odbornou ekonomickou nebo historickou učebnici. Není to zkrátka strohá akademická výuka.
HN: to není ani váš další kurz, který na vše vedete – ekonomie a historie v dějinách filmu a krásné literatuře. Jak vás to napadlo?
Poradila mi to moje studentka, která byla v Americe. Jednou mi od ní přišel e-mail, kde popisovala, jak je skvělé, když se tam učí ekonomii na normálních filmech. A já jsem hned ten večer napsal proděkanovi, že to chci dělat, a rozhodlo se, že to bude. Už to jsou čtyři roky.
HN: u studentů je ten seminář stále populární. máte ve třídě plno?
Ze začátku to tak bylo pořád, pak se ale rozkřiklo, že to je docela náročné. Studenti musí dost pracovat doma a na každý ze třinácti filmů, který si v semestru pustíme, napsat recenzi. Pak o tom z ekonomickohistorického hlediska tak hodinu diskutujeme. Na druhou stranu je to ale obrovsky posouvá. Na začátku semestru to jsou úplně jiní studenti než na konci. Učí se vnímat, že jejich vrstevníci mohou v tomtéž vidět něco úplně jiného.
HN: které filmy v kurzu například pouštíte?
Jsou to filmy, které kdysi normálně běžely v kinech. Od Údolí včel přes Tenkrát na Západě až po Bergmana. Minulý semestr jsme si pouštěli třeba Hadí vejce. Nebo pouštím Všechny dobré rodáky, což zachycuje kolektivizaci, či Unaveni sluncem od Michalkova. To je o stalinismu. Vždycky je to třináct snímků.
HN: Jak je vybíráte? pomohl vám tu kolekci někdo sestavit?
Dost se to řídí podle mé nálady a toho, na co mám zrovna chuť. Jsem velký fanoušek filmu. Když jsem studoval, tak jsem nechodil do školy, ale do kina. Byl jsem tam v průměru dvakrát denně. A tady ve škole vedu už šest let takový ilegální filmový klub, kde promítám, aniž bych předem říkal co. Studenti musí důvěřovat mému vkusu a tomu, co mám rád. Já jim jen pošlu pozvánku s jednou větou či fotkou z filmu.
HN: to dělají i některá artová kina. inspiroval jste se tím?
Ne, troufám si říct, že to bylo naopak. Projekt Aero naslepo nebo Oko naslepo začal až rok nebo dva po mně a to vím stoprocentně, protože tam chodím opravdu často a jejich program sleduju už dvacet let. Takže buď to byla souhra náhod, a nebo se oni inspirovali mnou, což mě těší.
HN: studenti zřejmě vašemu vkusu důvěřují nejen ve filmu. Někteří s vámi přeci tráví i prázdniny.
To je pravda, když jezdím do hor, studenti se často přidávají. Loni jsme třeba byli v Bolívii, teď pojedeme do Laponska. Jako takový neformální cestovní rádce ale funguju i ve škole. Jednak dělám cestovatelské besedy, jednak také půjčuju mapy a konzultuju trasy. Sám jsem někde v kopcích každé dva týdny.
HN: chce se vám pak zpátky do školy?
Vyhovuje mi, že to můžu střídat. Opravdu oceňuji, že i když jsem podle některých trochu kontroverzní a ne dostatečně vědecký, tak mi tady ve škole vycházejí dost vstříc. Díky tomu mám hodně času na cestování i chození a lezení po horách a vyčistím si hlavu.
HN: když jsme u vaší pověsti, říká se o vás, že jste schopný přijít kamkoli v kraťasech. Jak to, že na sobě máte kalhoty?
Přistoupil jsem na to, že do školy v kraťasech nechodím, protože vedení fakulty se to nelíbilo. Takže když učím, tak v kalhotách. Jinak ale kraťasy dál nosím v podstatě vždy, když je nad nulou.
autor je ekonom. Přednáší na VŠE a CEVROInstitutu
Štítky:
rozhovor v médiích
