Novinky Mediální výstupy

 

 

Je to hrozně zjednodušující vyjádření, protože u Rakušanů to bylo strašně složité, jakým vývojem procházeli po druhé světové válce. Ale pokud jde o nás, podle mne to bylo osvobození. Můžeme říkat, co všechno se dělo potom, co sem Rusové v roce 1968 vstoupili, ale nepochybně rok 1945 byl osvobozením spojeneckých armád od jedné příšerné totality, která tady vládla. Nepokoušejme se přepisovat dějiny. My jsme pak podle mne udělali celou řadu vlastních vnitřních chyb včetně toho, že jsme připustili nejhorší lidské vášně, že jsme provedli odsun nebo vyhnání Němců a že jsme bohužel v šestačtyřicátém byli jedinou zemí na světě, kde komunisté volby vyhráli. 

 

 

 

Možná, že ano. Ale právě na Rakousku je vidět, že k tomu nutně dojít nemuselo. Nevymlouvejme se na to, že se něco rozhodlo někde v Jaltě, na nástup komunismu v tehdejším Československu zadělali politici i voliči velmi intenzivně.
 

 

 

Nepokládal jsem za šťastné, že prezident Miloš Zeman jede do Moskvy. To byl na začátku takový průšvih, že když už pak stáhl účast na vojenské přehlídce, kde se měly vystavovat zbraně, které slouží válce, a řekl, že jede jenom uctít oběti, tak jsem si řekl bohudíky, že aspoň v něčem ustoupil. Způsobené škody tak snad částečně snížil, ale já bych určitě do Moskvy uctívat oběti nejel. A kdyby se mne na to prezident ptal, tak bych mu doporučil, ať tam v žádném případě nejede. Není to neúcta k obětem. Myslím, že je dost míst v Evropě, kde je možné uctít padlé vojáky. Nakonec ti lidé, kteří nás osvobozovali, padli na našem území. Takže uctění obětí mohlo proběhnout tady a Miloš Zeman se nemusel promenovat někde společně s Putinem, když on fakticky vede útočné války proti sousedním státům, což je podle mne nebezpečné a nedobré. 

 

 

 

Myslím, že tahle teze je v podstatě chybná. Rusko v předchozích letech nikdy nebylo v bojích s radikálním islámem příliš ochotné pomoci Západu. Nikdy se do ničeho nezapojilo, vždycky si hrálo svoji velmocenskou politiku. Ano, radikální islám je potenciální hrozbou pro západokřesťanský i pro východokřesťanský svět. To ale stále ještě neznamená, že můžeme kvůli nebezpečí islámu říkat, že Rusko si může brát části zemí, které sdílejí stejné hodnoty jako my a které se trhly ze Sovětského svazu a chtěly si žít samostatně, s odůvodněním, že tam bydlí nějaká část jejich obyvatelstva. To prostě nejde. 

 

 

 

Nemám pocit, že by se situace na Ukrajině nějak dramaticky zlepšila. Snaha nejen nadále pokračovat v brutální propagandistické válce, ale i snaha zasahovat přímo do území Ukrajiny stále existuje. A pokud je mi známo, na východě Ukrajiny se dnes bojuje normálně zase těžkými zbraněmi, jako se bojovalo před třemi nebo čtyřmi měsíci. 

 

 

 

Nezapomínejme, že protiruské sankce byly přijaty v okamžiku, kdy si Putin vzal Krym. Byly reakcí na obsazení Krymu. Teď se už tváříme, že Krym už je jejich a že se s tím už nic nestane. Zmírňovat sankce v situaci, když Krym je jejich a když ještě vytvořili velký problém v dalších dvou provinciích Ukrajiny, snad nikdo nemůže myslet vážně. 

 

 

 

Prezident Putin přiznal ve svých vystoupeních, že na Ukrajině to byly jejich operace. A prošlo to mlčením, nic se neděje. Ale sankce byly uvaleny kvůli Krymu. A dokud Rusko nebude dodržovat mezinárodní právo, které anexí Krymu porušilo, tak podle mého názoru není důvod na sankcích nic měnit. 

 

 

 

Nejsem tak velký rusista, abych se odvažoval říci, jak Putin změnil Rusko. Nepochybně dokázal Rusko do značné míry stabilizovat, dokázal ho vyvést z divoké éry naprostých zmatků na nějakou trajektorii. Těžko říci, jestli je dobrá nebo špatná, každopádně se zdá, že je to trajektorie izolační a konfrontační. Myslím, díváme-li se na to z pohledu našeho světa, který si nepřeje konfrontaci s Ruskem, že se situace po příchodu Vladimira Putina výrazně zhoršuje, protože potenciální konfrontace s Ruskem je blíž a blíž. 

 

 

 

Nepochybně má školy KGB od silového řešení věcí až po všechny zpravodajské a jiné hry. Myslím, že nebezpečí Ruska dneska spočívá v tom, že Putin hledá vnější nepřátele, protože potřebuje udržet zdání nějaké vnitřní jednoty a vnitřního růstu, který se mu nedaří. Žádný vnitřní růst není, tak ho udržuje tím, že vyhledává vnější konfrontaci a vyhledává potenciály toho, kdo ho ohrožuje. To je vždycky nebezpečí u diktátorů, že si musí hledat nějaké vnější nepřátele. 

 

 

 

Rusko nás za posledních pětadvacet let příliš nepřesvědčilo o tom, že by se Západu chtělo přibližovat. Naopak posledních deset let je ve znamení zvyšujícího se napětí. To je nebezpečné. Hledíme-li na to z hlediska naší země a našich zájmů, je porušování mezinárodního práva velké riziko, protože pokud je možné si brát části světa, v nichž sídlí rusky mluvící obyvatelstvo bez ohledu na hranice, jsme potenciálně také ohroženi.

 

 

 

To asi ne, už proto, že neumím francouzsky. Na druhou stranu pokus lepit jí na čelo, jaká je fašistka, je spíš uhýbání Západu před tím, že neuvěřitelná politická korektnost, která tam zachvátila všechny politické strany, vedla k tomu, že tam vyrostla taková uskupení, která nemají skoro žádný program kromě nazývání některých věcí pravými jmény. Je to trochu nešťastné, myslím, že by se tradiční západní strany měly podívat samy na sebe, jestli dokázaly některé problémy řešit nebo aspoň o nich hovořit, než lepit všem, kteří o nich mluví, na čelo nálepku fašista. 

 

 

 

Ne. V tuto chvíle ne.

 

 

 

Nechci dělat nějaké hlubokosáhlé rozbory francouzské strany paní Le Penové, to je na jiný typ rozhovoru než rychle vystřelit nějaké soudy, které budou nutně zúženy. Prostě francouzská Národní fronta není strana, která by byla v dnešním rozložení Evropy partnerem, protože naším partnerem jsou britští konzervativci a různé strany z východní, ale i západní Evropy, které hledí na Evropu střízlivě, ale nechodí a nevykládají, že je Evropskou unii potřeba okamžitě rozpustit.