Přesně před 70 lety začalo Pražské povstání

5. května 2015
Přesně před 70 lety začalo Pražské povstání

Přesně před 70 lety začalo Pražské povstání. Přesně před 70 lety hnali němečtí vojáci mého tátu, tehdy malého kluka, z Pankráce dolů k Vltavě. Před hlavněmi samopalů.

 
Táta mi to vyprávěl, většinou u oběda, když vysvětloval, proč nejí králíka. Jedl ho totiž celou válku, babička ve sklepě načerno provozovala tajnou králíkárnu.
 
Kromě toho se v naší rodině vyprávěla legenda, že jeden ze strýců měl po atentátu na Heydricha propašovat v pohřebním voze parašutisty z kostela sv. Cyrila a Metoděje. Vzhledem k událostem nakonec vezl jenom jejich mrtvoly. Tuhle historku ale nikdo z rodiny nikdy nedokázal potvrdit konkrétním jménem hrdinného strýce. Takže to mám osobně zařazeno k příběhům o černé sanitce. Ale tu legendu mám rád.
 
Vyprávěl jsem jí dnes svým dcerám spolu s příběhem o králících cestou do školy.
Nedělám si iluze, že vedle Winx Clubu, Minecraftu a hobitů jim to nějak zásadně utví v hlavě. Válku totiž nikdy nezažily. Stejně jako já.
 
Válku, ve které bylo zabito 60 milionů lidí. Z toho 40 milionů civilistů.
 
60000000.
 
To je obrovské číslo. Nepředstavitelné. Strašlivé.
 
Ta strašlivá válka pro Evropu začala a skončila v Čechách.
 
5. května 1945 začíná Český rozhlas vysílat pouze v češtině a Němci proti němu nasazují esesáky. Na pomoc rádiu přijíždějí čeští policisté a další povstalci. Začíná Pražské povstání.
 
Stovky Pražanů v něm padly. A nejen u budovy Českého rozhlasu.
 
Ty památníčky na jejich počest všichny známe. Jsou v ulicích po celé Praze. Většinou jsou lehce opršelé a zašlé časem. Kromě těch, kde se fotí a točí oficiální reportáže.
 
To je ale z hlediska historie přirozené. Z hrdinů se stávají jména v učebnicích. Učebnice se přepisují, jména z nich mizí. Pamětní deska se rozbije při zateplování fasády.
 
A proto si prosím v těchto dnech vzpomeňte nejen na jména slavných premiérů, prezidentů a generálů. 
 
Protože těch 60 milionů mrtvých je 60 milionů příběhů se smutným koncem.
 
A spousta z nich padla v květnu 1945 kvůli tomu, abychom dnes v Čechách mohli žít. Já, vy, moje dcery, vaši přátelé.
 
A je mi jedno, jestli jde o neznámého vojína, Josefa Nováka z Karlína, Sergeje Michančuka z Moskvy nebo Johnnyho Harrise z Alabamy.
 
A jestli padnul u Dukly, v ulicích Plzně nebo na Staroměstském náměstí.
 
Protože padli.
 
Protože jsou mrtví.
 
Protože jim to dlužíme. A protože si na ně za pár let možná nevzpomene vůbec nikdo.
 
 
Filip Humplík

zastupitel statutárního města
předseda regionálního sdružení
člen oblastní rady