Novinky Mediální výstupy

Důvod mé úvahy je prostý: české vysoké školství potřebuje vážnou a hlubokou reformu jako sůl. A poté, co jsem si věcný záměr zákona o vysokých školách podrobně prostudoval, tvrdím, že jeho reformní logika jde správným směrem. Pokud by neschopnost ministra komunikovat se svým okolím měla tento záměr zmařit, bylo by to zlé. 
 

Čím méně si budeme nalhávat, tím rychleji jsme schopni najít řešení problému. Pomůže nám přiznání, že je v Čechách příliš mnoho nejrůznějších vysokých škol, což za ta léta módně zmutovalo ve smutnou pravdu "co město, to vysoká škola" (nebo alespoň nějaká ta odloučená fakultička). 

 

To zákonitě snižuje kvalitu poskytované výuky. Jednak proto, že na vysokou školu se dnes skutečně dostane skoro každý, jednak proto, že počet schopných fundovaných a v akademické obci respektovaných pedagogů je, bohužel, omezený. 

 

Pokud je tedy i jedním ze záměrů nového vysokoškolského zákona umožnit fúze některých vysokých škol (splynutím nebo sloučením), jde o směr uvažování správný. Návrh počítá s vytvořením pedagogických pracovišť společných pro více (obsahově stejně zaměřených) škol. Což je, vzhledem k limitovanému počtu špičkových pedagogů také správně. 

 

Studenti i akademikové se obávají ztráty svých akademických svobod. Nikde jsem na to při studiu návrhu zákona nenarazil. Za školu je zodpovědný rektor a akademické senáty mají dokonce silnější pravomoci. 
 

Ano, hlavní rozruch zřejmě budí návrh zřídit tzv. rady vysokých škol. Ty jsou v záměru vymezeny jako "orgán veřejné vysoké školy pověřený péčí o naplňování jejího poslání stanoveného statutem". Počet členů takto koncipované rady bude nejméně 9, přičemž akademický senát (kde 1/3 mají studenti) navrhuje 1/3 rady, další 1/3 navrhuje rektor a zbývající 1/3 členů rady vysoké školy jmenuje vláda na základě návrhu ministra školství. Očekává se, že vláda jmenuje široce respektované odborníky či lidi, kteří v oboru dané vysoké školy v životě již něčeho dosáhli. Nejen u nás, ale i v zahraničí. 

 

Myslí studenti a část akademické obce vážně, že toto je omezení akademických svobod? Chápu, že se někteří studenti oprávněně bojí slov o "zásadně důslednější kontrole kvality znalostí a tvůrčích činností" jejich školy. Chápu dokonce, že se těchto slov může obávat i některý z vyučujících. A není právě tohle, proč potřebuje české vysoké školství hlubokou modernizaci a trocha "průvanu" mu jenom prospěje? 

 

Konkurenceschopnost České republiky je vázána i na kvalitu poskytovaného vzdělání a výsledky vzdělávacího procesu. V celé své struktuře. Tedy počínaje předškolním, základním a středoškolským vzděláním, přes vysokoškolské a universitní až po další dostupné vzdělávání dospělých v průběhu celého jejich dalšího života. 
 

Stát nemá ambici objednávat si obsah vysokoškolského studia – to je plně na odpovědnosti vysokoškolských samospráv. Činnost vysokých škol však platí, a proto má právo definovat vztah mezi státem a autonomií vysokých škol a nastavit měřitelná objektivní kritéria sledování výsledků jejich práce. 

 

Týden neklidu na českých vysokých školách zřejmě zneužije leckdo. Škoda, protože zrovna tato reforma není politická a v Čechách ji potřebujeme. 

 

Pokud se ministr školství Dobeš málo snažil najít ve společnosti (nejen studentské a akademické) dostatek podpory pro tuto reformu, pak by to bylo trestuhodné selhání. 

 

Společenská atmosféra záměrně zjitřená nejrůznějšími šíbry (kteří sledují své vlastní cíle), může pro budoucnost České republiky přijetí takto důležité normy zkomplikovat či na léta dopředu dokonce zhatit.