Novinky Mediální výstupy

 

Vládou schválená podoba finanční ústavy se od původního návrhu ODS značně liší. Zmizela z ní povinnost vlády předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru v případě dosažení mezní hranice veřejného zadlužení, chybí i hmotná odpovědnost poslanců za špatné hospodaření. Hranice veřejného zadlužení, při které musí vláda začít podnikat aktivní kroky, se posunula až na úroveň 55% zadlužení k HDP. Je-li stávající zadlužení na úrovni 43,2 % HDP, je zřejmé, že stávající koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL nechce jakkoliv své rozpočtové chování měnit.

 

K filozofické změně rozpočtové politiky je dokonce třeba nepochybně mnohem více, než mít k dispozici třeba i dokonalejší finanční ústavu. K takové změně je potřeba společenská a politická shoda na tom, že dnešní úroveň státního přerozdělování je vysoká, že náš stát je přebujelý a vykonává řadu zbytných agend, které je potřeba zrušit. Teprve pak je možné počítat s tím, že se kvalitativně významné změny projeví i v bilanci veřejných rozpočtů na jejich výdajové straně, která je příčinou našich dlouhodobě deficitních veřejných financí. 

 

Teprve pak je možné počítat i s tím, že vedle statické dluhové brzdy zabudujeme do naší rozpočtové politiky i nějakou podobu dynamického výdajového pravidla, které by snižovalo podíl veřejných výdajů na HDP. Až tehdy bude možné hovořit o filozofické změně v rozpočtové politice. Obávám se ale, že vládou vykastrovaná finanční ústava a dnešní rozbitá politika zabývající se jen superdílčími tématy jasně ukazují, že jen debata o hlubší reformě veřejných financí je stále větší science fiction.