Pietní shromáždění u příležitosti 67. výročí pochodu studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad dne 25. února 1948
25. února 2015
Hlavním cílem těchto našich setkání je připomínka památky demokraticky orientovaných českých studentů, pro které v únoru 1948 slova čest, morálka, slušnost a demokracie nebyly prázdnými pojmy. Uctít ty, kteří se, na rozdíl od levicových intelektuálů, nenechali opít marxistickou demagogií.
Vážené dámy, vážení pánové, přátelé,
scházíme se zde každoročně a připomínáme si protidemokratický převrat z února 1948, který naši komunisté nazývají „vítězstvím pracujícího lidu“.
Hlavním cílem těchto našich setkání je připomínka památky demokraticky orientovaných českých studentů, pro které v únoru 1948 slova čest, morálka, slušnost a demokracie nebyly prázdnými pojmy. Uctít ty, kteří se, na rozdíl od levicových intelektuálů, nenechali opít marxistickou demagogií.
Zároveň si připomínáme i další odpůrce a oběti komunistické diktatury. Nejčastěji citujeme popravené – generála Heliodora Píku a národně socialistickou poslankyni Miladu Horákovou – nejkřiklavější symboly surovosti gottwaldovské éry. Nesmíme však zapomenout na všechny další oběti a také odpůrce komunistických praktik bez ohledu na některé hlupáky, kteří tvrdí, že žádný III. odboj neexistoval.
Proto bych dnes také vzpomněl obdivuhodně statečné dívky, které připomíná nedávno vydaná kniha „Ženy v třetím odboji“, kde jsou poutavě zachycené příběhy žen, které se nebály působit v protikomunistickém odboji.
Dovolím si jmenovat z dlouhé řady alespoň několik žen, před kterými musí každý slušný člověk smeknout – Eliška Menšíková, Dagmar Šimková, Zdeňka Sloupenská, Alena Svobodová či Venuše Švadlenková.
Je třeba si takové statečné ženy a muže stále připomínat, abychom na jedné straně nezapomněli, co je to pravá podstata komunismu. Na straně druhé si nenechali vnutit od permanentních tvůrců tzv. blbé nálady, myšlenku, že český národ neměl nikdy žádné hrdiny, naopak měl jich dlouhou řadu a nesmíme na ně zapomínat. Čest památce těm, kteří se nedali zlomit, zastrašit ani znechutit malověrností druhých, čest památce statečným studentům, kteří byli tady v Nerudovce brutálně zastaveni a již nedošli k prezidentovi Benešovi. My však dnes opět doneseme kytici jednoty k soše prezidenta Masaryka. My totiž nezapomínáme a dáme tak jasně najevo, že svoboda a demokracie jsou pro nás stejně důležité jako pro studenty z 25. února 1948.
MUDr. Přemysl Sobotka
1. místopředseda Senátu PČR