Novinky Mediální výstupy

 

Zcela zřejmé je to hlavně u uzavření velkých obchodních center. Ta jsou pro mnoho lidí z měst jedinou možností, kde mohou mimo běžný pracovní týden nakoupit, a navíc jde obvykle o prostory, v nichž své aktivity provozuje mnoho malých provozoven, které by musely být uzavřeny také.

 

Nejde tedy o „trest“ pro nadnárodní řetězce, ale i pro mnoho domácích malých a středních firem. Kromě toho budou mít při zkrácení pracovní doby zaměstnanci velkých obchodů méně peněz. A kromě toho přijde státní rozpočet o část příjmů z daní spojených s prodejem spotřebního zboží v uzavřených obchodech. Že jsou taková rizika reálná, dokazuje situace v rámci EU, kde je ze zákona regulována otevírací doba pouze v 9 zemích z 28. Není tedy pravdivé tvrzení, že v naší zemi je nejvíce liberalizovaná otevírací doba maloobchodu.

 

Ani další připravovaný „bič na obchodní řetězce,“ jak se občas říká zákonu o významné tržní síle, nemusí dopadnout dobře právě pro ty, které má údajně chránit, což jsou většinou výrobci potravin, které je dodávají do velkých obchodních sítí.

 

Dosavadní zkušenosti z naší země i ze zahraničí ukazují, že zneužití tržní síly je špatně dokazatelné a obtížně vymahatelné, čili jde ve své podstatě o další zbytečný zákon. K tomu, aby se prokazatelné zneužití tržní síly mohlo trestat, je navíc možné již řadu let využít ustanovení obchodního zákoníku a antimonopolního zákona. Ani jeden ze zákonů se ale k tomuto účelu nevyužívá.

 

Hlavním problémem zákona o významné tržní síle je ale riziko zhoršení vztahů mezi obchodníky a jejich dodavateli, které může nakonec vyústit až do situace, kdy dá obchodník v prostředí, kde platí regulace pro dodavatelské vztahy (tedy v naší zemi), přednost při dodávkám zboží takovým dodavatelům, kde žádná regulace není. To znamená zahraničním dodavatelům.

 

Všichni dnes apelují na to, aby dával český spotřebitel při nákupu potravin přednost českým výrobkům. Zákon o významné tržní síle jde ale ve svých důsledcích proti tomuto záměru.