Má se ze Senátu stát komora regionů?
1. března 2012
Dvoukomorový parlament má ve středoevropském prostoru tradici, naše parlamentní demokracie vyrostla na dvoukomorovém systému. Je-li nejnovější změna ústavy týkající se přímé volby prezidenta příčinou úvah o roli a významu Senátu, pak bych rád zdůraznil, že prezident se volí jednou za pět let, a že tedy ve volbě prezidenta nebylo těžiště práce Senátu, to je mediální mylná zkratka.
Senát je v našem systému zakotven jako pojistka demokracie, jako komora "kontrolující" svým schvalovacím mechanismem zákony přijímané v Poslanecké sněmovně. Senát tak například před několika roky definitivně zvrátil miliardový nákup gripenů, v poslední době stejným způsobem změnil zákon o obnovitelných zdrojích, respektive o metanových elektrárnách.
Vzhledem k tomu, že část naší veřejnosti a novinářské obce zaujímá k Senátu stále nespravedlivě přezíravý postoj, chci připomenout alespoň některé základní informace: V posledních dvou letech Senát řešil 165 zákonů, projednal 71 mezinárodních smluv a v oblasti evropské legislativy 46 tisků Evropské unie. V 7. funkčním období Senátu bylo vydáno celkem 346 senátních tisků. Český Senát je třetí nejaktivnější komorou při projednávání evropské legislativy ze všech parlamentních komor v rámci celé Evropské unie.
Nechci zde opakovat všechny statistiky o práci Senátu za poslední roky, ale naopak rád zopakuji to, v čem vidím, zvláště v posledních letech, hlavní čtyři pilíře smyslu existence této parlamentní komory: kvalitu legislativního procesu v rámci dialogu obou komor našeho parlamentu, zvýšení role Senátu v české zahraniční politice, ochranu politické kultury v naší zemi a snahu udělat ze Senátu významné středisko přímých kontaktů politiků i občanů.
Senát přes všechny politické různice má schopnost dlouhodobého, kontinuálního a strategického uvažování bez závislosti na volebním cyklu. Podpora těchto pilířů se dařila především proto, že se dosud Senát chránil vstoupit do kolotoče osobního zviditelňování prostřednictvím obstrukcí, hádek a urážek, tak běžného v poslanecké sněmovně.
Bavíme-li se o nákladech na Senát, bavíme se o nákladech na demokracii. Chce-li někdo na demokratických institucích šetřit, dostává se na tenkou půdu nákladovosti a demokratičnosti systému, protože nejlevnější by samozřejmě bylo nemít žádný parlament. A levné by bylo mít jen jednu, menší a levnější komoru - Senát.
A ještě jedna poznámka. Senát v této zemi byl zrušen dvakrát. Respektive zrušen nacisty a neobnoven komunisty. Totalitní režimy totiž Senát nemají rády. Nemají rády rozvětvenou účinnou demokracii a její institucionální, mocensky málo ovladatelné pojistky. A to je jen několik důvodů, proč je pro mě úvaha o zrušení nebo přeměně Senátu špatná. Neměňme systém, který se za ta léta zaběhl a funguje.
MUDr. Přemysl Sobotka
předseda regionálního sdružení
člen gremia s hlasem poradním
1. místopředseda Senátu PČR