Rozhovor pro týdeník Ekonom
Ministerstvo spravedlnosti připravilo velké množství podnikatelské legislativy. Kvůli sporu s vrchním státním zástupcem Vlastimilem Rampulou ale není vůbec jisté, zda zákony někdo dokončí. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a zákon o transparentnosti se přitom mají týkat drtivé většiny firem.
Připravujete reformu státního zastupitelství. Co by měla obsahovat?
Chceme zlepšit sjednocovací praxi, kterou je obtížné vykonávat při existenci dvou vrchních státních zastupitelství. Hlavně je ale naším cílem posílit odpovědnost státních zástupců. Každý případ by měl řešit konkrétní státní zástupce, který sice nebude nezávislý jako soudce, ale i tak mu budou udělovány pokyny pouze písemně a budou muset být uloženy ve spise. Mělo by se tak zabránit těm ústním pokynům, které jsou netransparentní a prakticky nedohledatelné.
Součástí reformy je i rušení vrchních státních zastupitelství. Nemůže to souviset s čistkou korupčního prostředí na tom pražském? Když zrušíte úřad, tak se zbavíte i jeho neúspěšně odvolaného šéfa Rampuly...
To není klíčový důvod, ten je skutečně koncepční. Zda nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana vedlo k rušení i personální obsazení, nechci spekulovat. Nechci vytvářet princip kolektivní viny a tvrdit, že všichni státní zástupci v Praze jsou nepracovití nebo přímo podjatí.
Bude mít odvolání pana Rampuly nějaký dopad na reformu?
Doufám, že nikoli. Udělám vše pro to, aby byla v tomto roce přijata. Za přibližně půl roku by měla být na ministerstvu připravena. Je to složitý proces a první nezdar s panem Rampulou nás nemůže vést k tomu, abychom si sypali popel na hlavu a odstoupili od reformy. Počítáme s tím, že v případu odvolání vrchního státního zástupce podáme kasační stížnost.
Nesete odpovědnost podobně jako manažeři, ale nemáte stejné nástroje. Kdybyste nic neudělal, byl byste pranýřovaný. To jste dnes ale i za to, že jste chtěl okamžitě něco udělat...
Určitě se musí učinit změna. Situace je dnes tristní, protože ministr má pravomoc, a dokonce i povinnost odvolávat, pokud jsou k tomu důvody. Nemá k tomu ale pravidla. V budoucnu by měl odvolávat státní zástupce nepolitický kárný senát zřízený při Nejvyšším správním soudu. Když by odvolával dlouho kárný senát, tak by to nikomu nevadilo. Když to ale dělá ministr alias politik, tak všichni zkoumají, co za tím může být. Kárný senát je už také součástí reformy.
V reakci na bouři týkající se anonymních akcií vytváříte nyní zákon o transparentnosti, který situaci zpřehlední. Kdo k akciím bude mít přístup?
Cílem je zabránit, aby se přes tento druh společností praly špinavé peníze. Přístup k informacím tak budou mít jen orgány činné v trestním řízení, tedy policie, soudy a státní zastupitelství a navíc ještě finanční úřady.
Pomůže ale uložení v nějakém centrálním depozitáři? stále přece bude možné schovat majitele do zemí, které tyto akcie mají...
To bude ale na policii a státním zastupitelství, aby tyto struktury rozkryly. Ten řetězec může být složitější, ale my tomu nemůžeme zabránit. Asi těžko upravíme právní řády cizích států. Filozofie zákona je navíc taková, že rozkrývat to budou až společnosti obchodující se státem. Není přece veřejným zájmem znát skutečné vlastníky všech firem.
Bude možné dohledat i minulé vlastníky anonymních akcií?
Žádný zákon nemůže působit do minulosti a my musíme napsat něco, co projde i u Ústavního soudu. Jsou tady miliony drobných akcionářů, normálních lidí, kteří vlastní anonymní akcie. To není banda zločinců a kmotrů. Pro ty bude zátěží už jen to, že si budou muset vést konto, a nejde je přece nutit ke zjišťování předchozích vlastníků.
Ve druhé části zákona je povinnost rozkrývat skutečné vlastníky i v účetních závěrkách ukládaných do obchodních rejstříků, když se firma uchází o veřejné zakázky. jak to ale bude vynucováno? Dnes většina společností neukládá vůbec nic...
Stát nebo jeho část bude mít možnost od smlouvy s takovou firmou odstoupit a navíc jí nevyplatit vůbec zisk ze smlouvy. Důležité to je pro situace, když se mění politici, a ti odcházející na poslední chvíli uzavírají smlouvy, kterých se potom není možné zbavit. Nejlepším příkladem je bývalý ministr Pavel Němec.
Na konci roku byl schválen revoluční bič na firmy v podobě zákona o trestní odpovědnosti firem. S tím ale mají pracovat státní zástupci, kteří hospodářské kriminalitě prakticky nerozumějí...
Uděláme maximum pomocí seminářů pro státní zástupce a soudce. Dva už se uskutečnily. Máte ale pravdu, je to nová úprava a až praxe přinese konkrétní kauzy, na kterých se budou moci soudci práci se zákonem naučit. Státním zástupcům se ale práce spíše ulehčí, protože jim dáváme do rukou nový nástroj a nebudou muset hledat konkrétní viníky.
Zákon upravuje možnost preventivních programů, které zbaví podnikatele odpovědnosti za všechny jeho zaměstnance. Zákon byl ale schválen velice rychle. Mají firmy na zavedení dostatek času?
Dal bych podnikatelům radu, aby nepáchali trestnou činnost. Připravovat se na zákon dlouhodobě mi přijde iracionální. Každý slušný podnikatel už má přece nějaký systém na prevenci zavedený.
Podnikatelé ale většinou hledí na advokáty při vysvětlování s údivem. V Británii to ministerstvo vyřešilo tak, že publikovalo nezávazný návod. Chystá se k něčemu podobnému i to vaše?
To je pouze teorie, která neodpovídá realitě. Proč by mělo ministerstvo někomu určovat povinnosti a zvyšovat mu náklady? Rozumný podnikatel musí vědět, co udělat se svými zaměstnanci, aby nepáchali trestnou činnost. Pokud ne, tak svou firmu nezvládá. Jednání zaměstnance konajícího protiprávní činnost mimo své pravomoci a mimo pokyny nadřízeného navíc není firmě přičitatelné.
Zákon ale hovoří o výkonu pracovních úkonů, není to něco jiného? Co třeba uklízečka, která by někoho praštila koštětem?
Tak to bude exces. Když ale bude vytírat podlahu a v kýblu bude mít jed, tak už to bude trestný čin proti životnímu prostředí. Ještě lepším příkladem by mohla být pasivita firmy. Firma provozující autobusovou dopravu by odpovídala i za řidiče, který nabourá a způsobí zranění, protože nevydala pravidla, která lze požadovat podle zvláštních zákonů. Metodika k odpovědnosti je zajímavý nápad, ale nic podobného nechystáme. My se postaráme o vyškolení soudů a zastupitelství. Podnikatelé si na to musejí najít advokáty.
(Autor: Tomáš Hülle)
předseda regionálního sdružení
místopředseda strany
poslanec PČR
ministr
