Novinky Mediální výstupy

Trvám na tom, že doma se rodit nemá. Proč? Porod mimo porodnici ohrožuje dítě, a povinností společnosti je dítě chránit. I před jeho vlastními rodiči.

 

Společnost musí chránit jednotlivce, jeho zdraví a život. Čím je jednotlivec slabší a bezbrannější, tím větší ochranu společnosti potřebuje. Děti, a mezi nimi i novorozenci, bezpochyby slabí a bezbranní jsou a naši ochranu potřebují nejvíce, a to dokonce i před vlastními rodiči.

 

Ti, kdo prosazují porody doma, chtějí uspokojit své přání, udělat si radost. Někde slyšeli, že domácí prostředí pomůže psychice matky a porod pro ni bude klidnější a dokonce i pohodlnější. Porod doma je jistě zajímavým, pro některé lákavým zážitkem, který může přinést jisté vzrušení a uspokojení. Zřejmě jsou přesvědčeni, že je porod doma bezpečný a prospěšný i pro jejich dítě. To je ale hrubý omyl.

 

Porod doma přináší nepochybně větší rizika jak pro dítě, tak pro rodičku. Možná ne větší, než porod doma před sto lety, ale rozhodně větší než porod ve zdravotnickém zařízení. V porodnici jsou kvalifikovaní odborníci a vyspělé vybavení. Tato kombinace je nenahraditelná v případě, že je porod komplikovaný, a to se často nedá předvídat. Čísla mluví jasně. Každý desátý porod provází komplikace. A v případě opravdu vážných komplikací může taková situace bez rychlé lékařské pomoci (ke které patří celý tým a odpovídající vybavení) skončit vážným postižením nebo i smrtí novorozence.

 

Jsem ochoten souhlasit s tím, že dospělá svéprávná osoba nese plnou odpovědnost za své vlastní zdraví a může sama rozhodovat i o jeho poškození. Nakonec tak každý den činí miliony kuřáků, narkomanů, alkoholiků, obézních či vyznavačů nebezpečných sportů. Dospělý svéprávný jednotlivec jistě může odmítnout léčení, odmítnout hospitalizaci, transfuzi krve. Na základě svého rozhodnutí může i zemřít, je to jeho právo.

 

Svoboda jednotlivce však nesmí poškodit jiného. Matka, která se rozhodne rodit doma, ohrožuje nejen sebe, ale i své dítě. Ohrozit sebe právo má, ohrozit vědomě zdraví či život dítěte však nesmí. To naše společnost nesmí připustit. Ať si dotyčná nechá doma operovat žlučník či slepé střevo, ale ať neohrožuje zdraví a život svého dítěte.

 

V celé řadě jiných situací společnost neváhá zasáhnout ve prospěch dětí proti jejich rodičům. Nemusí jít zrovna o případy týraných dětí. Naše zákony a úřady odebírají děti rodičům i z důvodu hmotné situace rodiny. Zákon nutí rodiče posílat děti do školy, protože společnost uznává, že je vzdělání pro děti prospěšné, i když si to jejich rodiče mnohdy nemyslí. Zákon nutí rodiče nechat dítě očkovat. Zákon nutí rodiče nasadit dětem přilbu při jízdě na kole. Zákon nutí rodiče použít pro děti autosedačku. Zákon dokonce nutí i dospělé a svéprávné osoby zapnout si bezpečnostní pás, i když jeho nezapnutím ohrožují pouze sebe.

 

Když se dokážeme shodnout na tom, že dítě musí být v autě zajištěno v bezpečnostní sedačce, protože případná nehoda by ohrozila na zdraví či životě, musíme se shodnout i na tom, že se dítě musí narodit v porodnici, protože případná komplikace by jej ohrozila na zdraví či životě. Řeči o tom, že fyziologický porod riziko nepředstavuje jsou stejně směšné a neodpovědné jako řeči o tom, že tatínek řídí bezpečně a nikdy se nenabourá. Bezpečnostní sedačky nařizuje zákon, jeho nedodržování se pokutuje a v případě nehody nese řidič odpovědnost za to, že dítě mimo sedačku poškodil. Stejně tak je třeba zákonem zajistit dítěti právo na porod ve zdravotnickém zařízení, postihovat jeho nedodržování a trestat ty, kdo porušením zákona poškodí dítě, byť vlastní.