Novinky Mediální výstupy

Petice ODS proti přijetí eura, kterou podepsalo přes 40 tisíc lidí, se projednávala v horní komoře Parlamentu. Při té příležitosti tlumočil zkušenosti s členstvím v eurozóně slovenský europoslanec Richard Sulík. A jeho vzkaz zní jednoznačně: Češi, nevstupujte!

Co jste poradil českým senátorům? 

Aby si vstup do eurozóny dobře rozmysleli, protože je to nezvratný proces. Je to jako s mafií – kdo do ní jednou vstoupí, už se z ní jen tak nedostane. 

Není eurozóna bezpečný přístav? 

To rozhodně není. Dluhová krize začala proto, že jižní země eurozóny měly tak velké dluhy, že jim investoři nechtěli půjčit další peníze. Dnes představitelé Evropské unie tvrdí, že se jim podařilo krizi vyřešit. Jenže veřejný dluh Španělska vzrostl z 60 na 100 procent HDP, Portugalska ze 75 na 135, Řecka ze 130 na 175, Itálie ze 120 na 140. Také Evropská centrální banka dělá kroky, které škodí společné měně. 

Jaké kroky? 

ECB například snížila úroky na 0,05 procenta. To poškozuje ty, kteří hospodaří zodpovědně, a zvýhodňuje dlužníky. 

A nedá se to změnit jenom zevnitř? 

Česká republika je příliš malá na to, aby vůbec něco v Evropské unii změnila. Nejde o to, že Česko má jít něco měnit, ale že má sebe uchránit před významným budoucím rizikem. A toto riziko spočívá v tom, že vstup do eurozóny znamená převzetí mnohamiliardových závazků. 

Kdyby tam nebyl problém těchto záchranných fondů, doporučil byste Česku vstup do eurozóny? 

Nedoporučil, nejde jen o fondy. Za prvé jsou to fondy, za druhé velmi nezodpovědná monetární politika Evropské centrální banky, která vydává stále víc peněz za stále nižší úrok. Za třetí se v eurozóně nedodržují vlastní pravidla. Podstatné jsou konstrukční vady eura. 

Byl byste pro to, aby Slovensko opustilo eurozónu? 

Náklady na vystoupení jsou strašně vysoké. Za prvé odchod z eurozóny zároveň znamená vystoupení z Evropské unie. Za druhé přechod na vlastní měnu by stál strašně moc peněz. Slovensko je tak do určité míry chycené v pasti. Navíc smlouvy neznají pojem vystoupení. Ale pokud Česko není v eurozóně, tak ať nevstupuje. 

Když jsme se před lety setkali poprvé, říkal jste, že výhody eura pro Slovensko převažují nevýhody. Popište mi tuhle názorovou změnu. 

V roce 2006 jsem byl poradcem ministra financí, byl jsem hrdý přívrženec eura, byl jsem pro vstup do eurozóny. Jenže tehdy to byl úplně jiný klub. Od té doby se přestala dodržovat pravidla, Slovensko převzalo neodvolatelné a bezpodmínečné závazky za zadlužené země. Byli jsme uvedeni do omylu. Kdybychom to věděli v roce 2006, nikdy bych se vstupem do eurozóny nesouhlasil. 

Česko se zavázalo vstoupit do eurozóny se vstupem do Evropské unie. Co máme dělat? 

Kdyby platila původní smlouva, platil by i původní závazek. Ale původní pravidla neplatí, což je důvod nového vyjednávání. Měli byste si vyjednat třeba trvalý opt-out, tedy možnost euro nepřijmout. 

Je to reálné? 

Když si většina českých elit řekne, že euro nechce, tak by se cesta zřejmě našla. Ale museli by to být lidé, kteří mají svůj názor, mají odvahu za ním stát, jsou ochotní ho vyargumentovat, mají přesvědčení, podle něhož žijí. To nemohou být nějací političtí sráči, kteří jsou 20 let v politice a přežívají tam jen proto, že tlachají to, co je právě v kursu. Musí to být lidé, kteří si nepustí do kalhot při prvním bububu z Bruselu. Vstup do eurozóny v roce 2014 je ekonomická vlastizrada. 

Vy jste slovenský parlament vystřídal za ten evropský. Jak se liší? 

V Evropském parlamentu rozhodujeme o mnohem méně důležitých věcech. Navíc zatím plní hlavně funkci alibi, aby si Brusel mohl hrát na demokracii. Ale na druhou stranu vliv Europarlamentu roste. 

Jaký je Europarlament pro nového poslance? 

Hodně byrokracie. Ale vlastně je to úplně jiný svět. Člověk jen pomalu proniká do struktur. 

Co tam můžete udělat? Jakou máte ambici? 

Spojit se s lidmi, kteří myslí podobně jako já. Třeba Petr Mach nebo Jan Zahradil z Česka, Bernd Lucke z Německa. Takových eurokritických poslanců je tam možná 200. Pak už je to určitá síla, jež je schopna něčeho dosáhnout. 

Když jste byl zvolen, zamířil jste do skupiny evropských liberálů. Brzy jste ale vystoupil. Proč? 

Naše strana, Sloboda a Solidarita, byla členem evropské liberální strany od svého založení v roce 2009. Takže jsem se v Evropském parlamentu automaticky stal i členem liberální frakce. Jenže brzy jsem poznal, že je to socialistický spolek. Liberál v západní Evropě je socialista. Člověk, který chce, aby státy zodpovědně hospodařily, je konzervativec. Proto jsem přestoupil do skupiny Evropských konzervativců a reformistů. 

Vy jste měl víc nabídek na přestup. 

Ano, druhá nabídka byla z EFDD od Nigela Farage. Jej si velmi cením za to, jak přímo a bez příkras dokáže Evropskou unii popisovat. Ale on je pro to, aby Británie z Evropské unie vystoupila, a já nejsem pro, aby Slovensko vystoupilo. Chci, aby se Evropská unie reformovala, aby si Slovensko vydobylo víc věcí, na které má nárok. Ale nejsem pro to, abychom v této fázi z EU vystupovali. 

Jaký je vliv prostředí Europarlamentu, jak jste říkal "jiného světa", na lidi, kteří tam nově přijdou? 

Systém je nastavený tak, aby se z vás stal eurohujer. Vidíte tam ty velkolepé stavby, dají vám takový pocit velké důležitosti, dají vám na všechno peníze, dají vám sociální status, oslovují vás s takovou úctou. Dokážu si představit, že si jednoho dne každý poslanec řekne: No moment, ale kdyby Evropská unie neexistovala, kdo by mě nosil na rukách? Kdo by financoval můj aparát a můj život? 

Zároveň je ten systém udělaný tak, abyste co nejvíc tvrdli v Bruselu. Abyste nejezdili do své země příliš často. 

Jak? 

Třeba tím, že za každý pracovní den, kdy se tam někde zapíšete, dostáváte diety. Základní plat je 6200 eur, za každý pracovní den dalších 304 eur, takže to zdvojnásobí vaši mzdu, když jste 20 pracovních dní v Bruselu. Ale pak nemáte čas jezdit domů a diskutovat tam. Ten systém vás vcucne. 

Jakou část měsíce trávíte v Bruselu? 

Čtyřicet procent pracovních dnů v Bruselu nebo Štrasburku, 60 procent na Slovensku. 

Na Slovensku vláda prosadila dopravu vlakem pro široké vrstvy obyvatelstva zadarmo. Jak takové kroky skončí? 

Asi pivem za dvě koruny. Doufám, že to lidem otevře oči. Že si uvědomí, že to někdo bude muset zaplatit. A že po volbách v roce 2016 budeme mít pravicovou vládu. 

Pravice na Slovensku se neustále rozpadá. Nejste příliš optimistický? 

Jsem. Pravice se bude muset konsolidovat. Dojde k pročištění. Ale vzhledem k tomu, co poslední dobou provádí vládní Smer, jakákoliv změna bude lepší než Fico. Doufám, že příští rok dojde na pravici ke konsolidaci, aby volič měl alternativu. Dělám maximum pro to, abychom Fica odstavili. 

Vás ale mnozí viní právě z toho, že jste Roberta Fica vrátil do premiérského křesla. Už jsou to tři roky od hlasování ve slovenském parlamentu o záchranném fondu eurozóny. Toto hlasování vláda Ivety Radičové spojila s hlasováním o důvěře vládě. Vy jste hlasovali proti fondu, tím pádem proti vládě, jíž jste byli součástí. A ta tak padla. 

My jsme udělali strašnou chybu. Měli jsme před hlasováním opustit sál. Naši koaliční partneři byli přesvědčení, že nakonec cukneme a budeme hlasovat pro. Kdybychom opustili sál, viděli by dopředu, že nebudeme hlasovat. Asi by se to vyvinulo celé jinak, všem by bylo jasné, že naši koali ční partneři páchají rituální sebevraždu. 

Přitom původně byla proti záchranám předlužených zemí celá. Je odpor nelevicové části slovenských elit proti Ficovi tak velký, že jdou v takových věcech sliby a zásady stranou? 

Asi ano. A část z nich má spadeno na nás, protože si myslí, že jsme položili neficovskou vládu. A byla to naše nemohoucnost, že jsme to nedokázali lépe komunikovat. 

Před pár dny jste na Facebook dal fotku Ivety Radičové s vašimi dětmi. Jaké jsou vaše vztahy? 

Naše soukromé vztahy jsou natolik dobré, že přišla pogratulovat mému synovi k narozeninám. 

Jak se dnes Radičová dívá na konec své vlády? 

Neshodli jsme se na všem, ale většinu věcí z té doby dnes čteme stejně. Myslím, že i ona vidí, že hlavní hnací silou za spojením obou hlasování byl Mikuláš Dzurinda, jenž se chtěl Radičové zbavit.