Novinky Mediální výstupy

 

Spolu s kolegy z ODS na Praze 2 se nyní věnujeme především finalizaci dohody o vzniku koalice na další čtyřleté období. Naši spoluobčané nám ve volbách dali velkou důvěru a získali jsme více než čtvrtinu hlasů. To je velký závazek k pokračování v naší práci a k prosazení maxima z volebního programu. Věřím, že se to podaří!

Zároveň probíhá schůze Poslanecké sněmovny, kde bychom mimo jiné měli schvalovat mandát pro účast našich vojáků v zahraničních misích v nadcházejících dvou letech. Nejen jako členka Výboru pro obranu tomuto materiálu věnuji velikou pozornost.

 

 

 

Mé sympatie má určitě Margaret Thatcher pro přesvědčení o správnosti svých cílů a odvahu prosazovat je bez ohledu jejich popularitu. Její politický příběh je důkazem toho, že pro politika je nejdůležitější být konzistentní a umět o svých vizích přesvědčit ostatní. A zároveň potvrdila, že obojí není nemožné.

 

 

 

Vcelku souhlasím s Tomášem Baťou, který za hlavní příčiny krize ve 30. letech označil mravní úpadek a krizi důvěry. Krize je především o stavu společnosti či společenské atmosféře a ta je do značné míry závislá na funkčnosti elit. Dokud se budeme neustále krizí děsit, bude se prohlubovat. A stejně tak pokud elity nebudou schopny být skutečným vzorem pro společnost, nebudeme vůči krizi odolní. Je zřejmé, že v poslední době ekonomika zaznamenává oživení a ráda bych věřila, že jsme z nejhoršího venku. Přesto jsem jen opatrný optimista.

 

 

 

Rozpad Unie nepředpokládám a ani v něj nedoufám. Přes všechny „vady na kráse“ si myslím, že integrace má svůj smysl. Chtělo by to jen více pokory a méně pocitu neomylnosti ze strany jejích hlavních hybatelů, realističtější přístup a schopnost reflexe. Poslední volby do Evropského parlamentu jen potvrdili, jak moc se evropské instituce lidem vzdalují. Tento trend se musí obrátit, což se zatím neděje.

 

 

 

Složitá otázka, ale nemusím sahat daleko do historie. Chtěla bych být členkou obecní samosprávy v roce 1849, kdy se Královské Vinohrady staly samostatnou obcí. Postavit na zelené louce, v rekordním čase, jednu z nejlépe fungujících obcí té doby, je pro mě rozhodně něčím, u čeho bych chtěla být, a osvíceným pánům radním za jejich koncepčnost, urbanistickou nadčasovost a úctu k odkazu našich předků z celého srdce poděkovat.

 

 

 

Nejvíc mě těší, když vidím výsledky práce mé a mých kolegů na Praze 2. Grébovka, Riegrovy sady nebo Folimanka, to jsou místa, která se změnila k nepoznání. Máme jeden z nejúspěšnějších programů péče o seniory, hospodaříme bez dluhů a veřejný prostor na dvojce žije. Obrovskou radost mi udělalo ocenění našeho domova pro seniory v Máchově ulici, který provozuje dvojkou zřízená příspěvková organizace Centrum sociálních služeb a který získal certifikát „Značky kvality“ a byl ohodnocen pěti hvězdičkami. V polovině září jsem přijala s hrdostí i pokorou první cenu v soutěži Svazu měst a obcí „Nejlepší starostka v hlavním městě“ a dají-li se úspěchy ve veřejném životě hodnotit nějakým jiným oceněním, než volebním vítězstvím, tak toto ocenění Svazu měst a obcí považuji za svůj největší úspěch.

 

 

 

Populisté selhali, důvěra veřejnosti v pravici posiluje.

 

 

 

Nevěřím, že dopady lidské činnosti na stav klimatu jsou nulové. Zároveň je však prokazatelné, že klima se historicky vyvíjelo i bez faktorů, které jsou dnes označovány za hlavní příčiny oteplování. Myslím si, že k tomu, abychom mohli za hlavního viníka označit lidstvo, nemáme dostatečný odstup. Ke globálnímu oteplování tedy přistupuji s chladnou hlavou.

 

 

 

Mám ráda historické a životopisné knihy, takže na nočním stolku mám právě rozečtenou Alžbětu II. od Sally Bedell Smithové a Zlodějku knih od Markuse Zusaka.

 

 

 

V lidskou vůli. Tu zvláštní sílu, která nám, i když jsme na kolenou, pomáhá znovu a znovu vstávat a bojovat.