Novinky Mediální výstupy

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové,

 

na rozdíl od pana poslance Zahradníka své vystoupení pojmu spíše v tom obecném náhledu na předložený návrh státního rozpočtu.

 

Víte, pan ministr financí celkem velmi podrobně představil návrh státního rozpočtu, v zásadě se ale omezil pouze na citaci vět z komentáře nebo ke zprávě, která doprovází návrh státního rozpočtu. Z mnoha položek a vět, které uváděl, byly zajímavé dvě poznámky.

 

Jednu tu poznámku nenajdete ve zprávě k návrhu státního rozpočtu. Pan ministr financí řekl "investice vzrostou". Už tady pan bývalý ministr Kalousek a ostatní jasně dokládali, že nejen z těch tabulek, ale z těch sloupkových grafů vyplývá úplně něco jiného.

 

Pak ještě opakoval to, co je sice uvedeno v návrhu státního rozpočtu, že navzdory schodku 100 mld. Kč, který je plánován, se nebude zvyšovat korunový (?) státní dluh k 31. 12. 2015.

 

No, já bych se ve svém vystoupení i k těmto věcem vrátil, protože si myslím, že otázka financování státního dluhu je důležitá k pochopení rozdílnosti těch kategorií, o kterých mluvíme.

 

První čtení státního rozpočtu, které jsem zažíval v minulosti, většinou sklouzávalo do diskuse nad relevantností predikce makroekonomických indikátorů pro sestavení rozpočtu. Tentokrát mnoho diskutujících nevedlo tuto diskusi. Já se přiznám, že debatu o tom, kdo se lépe trefí do prognóz, ať již prognóz Ministerstva financí, České národní banky nebo jiných, jsem považoval vždy spíše za akademickou diskusi, byť samozřejmě správné nastavení té predikce je stěžejní z hlediska sestavování hlavních rozpočtových položek.

 

Co mě vždy v souhrnných číslech a především v prvním čtení rozpočtu nejvíce zajímalo, byla optika udržitelnosti financování státního rozpočtu tak, aby se postupně v letech růstu ekonomiky snižovalo schodkové saldo státního rozpočtu, a to jak procentuálně, tak i absolutně. V letech 2011 až 2013 zde existovalo značné úsilí snižovat obé, což vedlo ke snížení deficitu vládního sektoru i strukturálního salda, o kterém se zde také mluvilo.

 

Co nám tentokrát nabízí vládní koalice v návrhu státního rozpočtu na rok 2015? Vychází z předpovědi růstu hrubého domácího produktu 2,5 %, předkládá rozpočet ve výši 100 mld. nového schodku a sama v důvodové zprávě uvádí, že deficit vládního sektoru by měl v příštím roce vzrůst na 2,3 %, zatímco aktualizovaný odhad výsledku hospodaření pro letošní rok počítá s deficitem 1,5 %.

 

Sami musíte uznat, že takovým rozpočtovým cílům nelze v žádném případě tleskat. Kdyby to bylo ještě doprovázeno tím, co tady zmiňoval pan poslanec Kalousek a co především zmiňuje současný pan prezident Zeman, že k růstu se musíme proinvestovat /tím neříkám, že pan Kalousek toto tvrdí, ale tvrdí to pan Zeman/, tak by se dal ještě pochopit ideový příběh návrhu tohoto rozpočtu. Bohužel se tak neděje, žádné zvyšování investic do infrastruktury není vidět, ba naopak. Kdybych hledal nějakou tu vizi nebo příběh tohoto rozpočtu, tak bych ji mohl naleznout pouze tak ve zvyšování mandatorních výdajů.

 

Podívejme se na konkrétní čísla. Ta jsou potřeba vidět. Mandatorní výdaje, a to už zde bylo odcitováno, vycházející ze zákona na základě platných schválených zákonů, se opět zvyšují na celkovou částku 668 mld. Kč a proti skutečnosti minulého roku, to znamená roku 2013, se jedná o zvýšení o téměř 40 mld. Kč. Zatímco celkové mandatorní výdaje, to znamená ještě ty další mandatorní výdaje kromě těch mandatorních výdajů financovaných ze zákona, celkové mandatorní výdaje činily v minulém roce 2013 61,5 % celkových příjmů. Myslím si, že je rozumnější to vztahovat na celkové příjmy, nikoliv na výdaje, které v sobě samozřejmě ještě také zahrnují další prohlubování deficitu.

 

V příštím roce podle tohoto návrhu státního rozpočtu by to mělo být již 63,8 %. Když se podíváme na součet celkových mandatorních a takzvaných kvazimandatorních výdajů, tedy výdajů třeba na mzdy organizačních složek státu, činí částka téměř 929 mld. Kč. A podotýkám, je to částka o 20 mld. vyšší než bylo v případě schváleného rozpočtu na letošní rok a o více než 50 mld. Kč vyšší než činila skutečnost součtu mandatorních a kvazimandatorních výdajů v minulém roce.

 

Kolik z celkových příjmů tedy letos zůstane k nějakému dalšímu použití, a to nejen k investicím, ale i k dalšímu použití? Pouze necelých 190 mld. Kč, zatímco ještě loni to bylo 215 mld. Kč.

 

Tady vidíte, že se stále snižuje ta část disponibilních prostředků z plánovaných příjmů, které může státní rozpočet využít k nějakým jiným výdajům, než jsou výdaje mandatorní nebo výdaje povinné ze zákona.

 

Státní rozpočet počítá s výdaji na dluhovou službu ve výši 64,5 mld. Kč. Nechci zde diskutovat, zda ta částka odpovídá nebo obsahuje nějaký skrytý polštář. V minulosti to tak bývalo. To v tuto chvíli není až tak rozhodující. Z nárůstu dluhové služby je totiž vidět, že financování státního dluhu nám odebírá stále větší prostředky, které bychom mohli využít daleko smysluplnějším způsobem.

 

Přesto se i v době růstu ekonomiky předkládá rozpočet se stomiliardovým schodkem, aniž by se to odrazilo ve výši kapitálových výdajů.

 

Podtrženo a sečteno, tento rozpočet ne že by zvyšoval kapitálové výdaje, tento rozpočet snižuje kapitálové výdaje, a to nejen oproti skutečnosti v roce 2013 nebo skutečnosti v letech 2011 a 2012, ale i podle rozpočtu z roku 2012 a 2011. 

 

Jediný rok 2013, který tady zmínil pan poslanec Dolejš, byl jediným rokem, kde se o něco v návrhu rozpočtu v porovnání s letošním návrhem výdaje zvýšily.

 

Když jsem si podrobně studoval strukturu sociálních výdajů, a to myslím, že je také zaznamenání hodné včetně doprovodného komentáře, neunikla mi v pasáži o výdajích na důchody pochvalná slova na adresu pravicových vlád, kdybyste se zabývali studiem tohoto návrhu rozpočtu, kde je nižší dynamika růstu výdajů na důchody, je to 1,6 %, o tom mluvil i pan ministr, zdůvodněna v komentáři příznivým dopadem opatření, která byla uskutečněna dvěma zásadními novelami zákona o důchodovém pojištění, kterým byly nastaveny parametrické změny v zákoně s cílem zpomalit tempo růstu výdajů na důchody. Jsou to trochu jiná slova, než obvykle slýcháme od politiků vládní koalice na adresu minulých vlád. Nyní už novel zákona o důchodovém pojištění. Členové vlády by se měli jasně dohodnout, zda tyto změny v zákonech budou kritizovat, nebo naopak pozitivně hodnotit. Obojí není možné.

 

Vážené kolegyně a kolegové, nechci už dlouho mluvit a nechci ani nálepkovat tento návrh státního rozpočtu. V každém případě přinese občanům další schodek v plánované výši 100 mld. Kč. Efekty pro budoucnost nabízí velmi malé. Pan ministr financí s oblibou uvádí, a dnes to opět uvedl, že sice navrhuje schodek státního rozpočtu ve výši 100 mld. Kč, ale přitom neporoste státní dluh. Přičítá to nějakému novému manažerskému přístupu ke správě dluhového portfolia. Skutečně strategie financování a řízení státního dluhu, platná pro letošní rok, počítala v základním scénáři se zvýšením hrubého státního dluhu v zásadě o rozpočtovaný letošní schodek.

 

Tato, a to je potřeba podtrhnout, strategie vycházela ale také z toho, že rezerva peněžních prostředků na předfinancování budoucí výpůjční potřeby státu, která je krátkodobě zhodnocována na peněžním trhu jako součást účtu státní pokladny, nebude významně snižována.

 

Když tady uvedl pan ministr ve faktické poznámce příklad k 30. září letošního roku, kdy navzdory vyššímu schodku nebo navzdory schodku rozpočtu se snížil korunový státní dluh, tak je potřeba se podívat vždycky na čtvrtletní informaci o vývoji státního dluhu, a tam se dočtete, že i přes vykázaný schodek ve výši 34 mld. Kč k 30. 9. poklesla skutečně výše hrubého státního dluhu oproti konci roku 2013 o 330 mil. Kč. To přesně uvedlo ministerstvo financí. Dnes to opakoval pan ministr a ocitovala to také mnohá média.

 

Pokud se ale podíváte detailně na tu čtvrtletní zprávu a na strukturu onoho dluhu, zjistíte, že tak bylo možné jedině z jednoho důvodu, a totiž, že rezerva peněžních prostředků se snížila o 38,2 mld. Kč, a to na hodnotu 24,5 mld. Kč.

 

Přiznám se, že nedokážu odhadnout možnosti. Nemám k tomu ani potřebné podklady, jaké možnosti v refinancování dluhu ještě přináší další zapojení volných prostředků státní pokladny. Dokonce i ta zpráva mluví o tom, že se předpokládá zapojení rezervy na tzv. důchodovém účtu. Rezervy, která byla vytvořena kvůli důchodové reformě, a ne kvůli financování státního dluhu.

 

Když se podíváte na komentář k státnímu dluhu, v návrhu státního rozpočtu se omezuje pouze na obecné jednověté vyjádření, že bude docházet k snižování rezervy peněžních prostředků a k případnému refinancování státu ze systému státní pokladny v závislosti na skutečném vývoji schodku státního rozpočtu.

 

Považuji to za zcela nedostatečné z pohledu velmi ambiciozního a odvážného tvrzení, že sice schodek rozpočtu bude činit 100 mld. Kč, ale výše státního dluhu se nikterak nezmění. Počkáme, uvidíme v příštím roce. Přiznám se, že tomuto tvrzení moc nevěřím. Ale i kdyby se podařilo nějakými volnými prostředky nepřipustit korunové navýšení státního dluhu, nic to nezmění na skutečnosti, že tímto rozpočtem opět prohlubujeme významně celkový rozpočtový schodek, k jehož financování musí vláda vydat státní dluhopisy.

 

Po projednání rozpočtu ve vládě pan ministr, a tímto zakončím své vystoupení, sdělil, že rozpočet se všem líbí. Líbí se sociálním partnerům, líbí se zaměstnavatelům,nelíbí se opozici. Mně se tento rozpočet nelíbí, proto nejsem součástí opozice, ale proto, že tento rozpočet není investiční, není proinvestiční, jak se mluví, ani nesnižuje schodek. Pouze zvyšuje mandatorní výdaje. Jestli jsou z toho šťastni sociální partneři, nevím. Možná současní šéfové odborů, ale to nechci hodnotit. Tento rozpočet dle mého přesvědčení je v situaci očekávaného růstu minimálně o 2,5 % HDP promarněnou příležitostí a vypovídá o schopnosti a spíše rozpočtové bezradnosti této vlády. 

 

Děkuji za pozornost.