Novinky Mediální výstupy

(Karlovarský kraj ) Tím, že stát převedl vyplácení sociálních dávek na úřady práce, ztratily radnice přehled o svých občanech. Následkem je i problém s předraženými ubytovnami, říká šéfka Svazu měst a obcí Jana Vildumetzová. LN s ní před nadcházejícími komunálními volbami hovořily i o dalších problémech, s nimiž se samosprávy potýkají.

Za poslední dvě dekády vzrostly pravomoce obcí. Dá se hovořit o trendu posilování menších celků? 

Některé pravomoce se obcím přidaly, stále jim jich ale hodně chybí. 


Například? 

Starostové a zastupitelé by třeba chtěli rozhodovat, zda mají na svém území mít ubytovny, které bývají často problémem, co se týče jejich obyvatel i provozovatelů. Už delší dobu se také snažíme o přenesení rozhodování za výkup kovů do rukou starostů. 


Což se vám ovšem nedaří prosadit... 

Sněmovna naše snahy nevyslyšela, což vnímáme velmi negativně. Za rok registrujeme krádeže kovů za půl miliardy korun. Města musí ukradený majetek znovu zakoupit, a to z městské kasy. Nejenže obcím mizí peníze, ale lidem kvůli tomu navíc hrozí nebezpečí úrazu a ohrožení života. Kradou se totiž nejen poklopy od kanálů, značky a další mobiliář, ale i železniční součástky. 


Ministerstvo životního prostředí chce vydat vyhlášku, která počítá s bezhotovostním výkupem kovů od jednotlivců i firem a s tím, že by krajské úřady měly pravomoc odebrat souhlas s provozováním sběrny, jež prokazatelně vykupuje kradené věci. Co jí říkáte? 

Podle nás nic neřeší. Tato úprava platila i dřív, a žádné výkupny zrušeny nebyly. Svaz měst a obcí vytvořil a distribuoval katalog předmětů, které se nesmí vykupovat. Stejně se to ale děje. V některých krajích dokonce dávají povolení na mobilní sběrny, které objíždějí celou republikou. Starostové nám pak oznamují, že když se u nich mobilní sběrna objeví, začnou počítat škody. Naposledy třeba volal jeden starosta, že během návštěvy mobilní sběrny zmizelo z obce deset dopravních značek. Nechápeme, že k tomu někdo mohl dát povolení. 


Co tedy navrhujete? 

Chceme zákaz výkupu kovů od fyzických osob, které nepodnikají. Právnickým osobám a podnikatelům aby byl výkup umožněn jen bezhotovostně. Fyzická osoba, pokud například bude něco rekonstruovat, předá kovový majetek firmě a ta kov zhodnotí formou slevy na opravě, rekonstrukci, popřípadě pouze proplatí. Další možností je vydání obecně závazné vyhlášky, která určí, kam mohou občané odevzdávat kovový odpad. Bohužel s tím zásadně nesouhlasí ministerstvo životního prostředí, které nechce naslouchat našim argumentům, vycházejícím z praktických znalostí dění v obcích. 


Velkým problémem je i hazard, o jehož regulaci již dnes obce mají možnost rozhodovat. Ministerstvo financí nyní chystá zákon, který omezí počet heren v obci na jednu na pět tisíc lidí. Co mu říkáte? 

Myslím si, že se obcím nebude líbit. Starostové budou čelit obrovským korupčním tlakům. Je třeba také pamatovat na to, že odvody z heren jsou příjmem do obecní pokladny. Předávají se sportovním klubům a na další potřebné věci v obcích. Samozřejmě je důležité, aby daná herna splňovala parametry nastavené radnicí – například provozní dobu, existenci kamerového systému a další. Obec by si sama měla rozhodnout, kolik heren na svém území chce mít. Už dnes existuje spousta obcí, které hazard ze svého území úplně vymýtily. 

Ministerstvo návrh obhajuje tím, že výdaje na hazard jsou vyšší než zisky z něj. Gamblerství zároveň přináší sociopatologické jevy. 

Pak to ale bude jen jeden vyvolený, kterému obec dá šanci existovat. Dnes je například spousta restaurací, které mají jeden dva automaty. Nedokážu si představit, do jaké situace se starostové a zastupitelstva dostanou, když budou rozhodovat o tom, která z nich přežije. Rozhodování o množství heren by mělo být plně v kompetenci obce. Ta si za to nese odpovědnost. Občané mají šanci ozvat se, požadovat pořádání referenda, že hazard nechtějí. 


Zastupitelstva se ale peticím i referendům často brání. 

Je to plně v kompetenci zastupitelstva. Samosprávu zvolili občané a veškerá rozhodnutí jsou na ní. Ve volbách pak lidé její činnost zhodnotí. 


V připomínkovém řízení je v současné době přestupkový zákon. Zavádí registr přestupků, který pomůže obcím třeba v boji s fotbalovými chuligány. Pachatelé budou evidováni a za opakované přestupky bude obec schopna udělit vyšší pokutu. 

O něj usilujeme dlouho. V rámci připomínkového řízení ale rovněž požadujeme, aby opakované přestupky byly trestným činem. Už dnes bohužel víme, že ministerstvo spravedlnosti je proti. 


Nejde o příliš radikální opatření? 

Jakým způsobem chcete zamezit tomu, aby se přestupky neopakovaly? Pachatel udělá deset krádeží do pěti tisíc korun a je to pořád přestupek. Postih je zkrátka nedostatečný, ve výsledku téměř žádný. Trestní odpovědnost požadujeme u přestupků občanského soužití a majetkových činů. Zároveň požadujeme zavést alternativní tresty pro občany, kteří nechtějí uhradit pokutu za spáchaný přestupek. Pachatelé se totiž k řízení často nedostaví a pokuty neplatí. 


Co by pomohlo? 

Spravedlivé řešení vidíme například v tom, že by si trest museli odpracovat. Usilujeme i o zavedení možnosti záruky za to, aby pachatelé spolupracovali při řízení o přestupku. Záruka by měla spočívat v zabrání věci. Například prostitutce, která neplatí pokuty, nedostavuje se ke správnímu řízení a nadále nabízí své služby na veřejnosti, by strážníci vzali mobilní telefon, šperky apod. To by ji donutilo dostavit se ke správnímu řízení. 


S tím by ale jistě měl problém ministr pro lidská práva – a nejen on... 

To asi ano. Bohužel dnes už spousta občanů žijících ve městech cítí křivdu, že lidé páchají přestupky a nemají za to žádný postih. Zabrání věcí se nám asi nepodaří prosadit, ale alternativní tresty jsou opravdu nutností. 


Není důležitější řešit prevenci? 

Určitě, prevence je důležitá. Musíte na ni mít ale dostatek lidí, kteří dělají místní šetření. Přišla však sociální reforma a předala dávky, o kterých dřív rozhodovaly obce, na úřady práce – nejhorší krok, který se mohl stát. Dnes tak obce nemají o svých občanech informace. Nevědí, jestli berou dávky ani v jaké výši. Na obec může přijít občan a říct: "Nemám kde bydlet." Zeptáte se ho, zda bere dávky, a on řekne, že ne. A vy nemáte jak zjistit, zda mluví pravdu. Je nutné, aby systém byl propojený, funkční a aby úřady práce komunikovaly se starosty. Znát by se vzájemně měli i sociální pracovníci úřadu práce a obcí a měli by spolupracovat, jinak se situace nezlepší. 


V Mostě se aplikoval systém včasné intervence. Mohla by to být cesta? 

Ano. Tamní systém propojil sociální odbor, státní zastupitelství, policii, úřady. Když se stane nějaký problém, například týrání ženy, dítěte, hned se to objeví v systému. Sociální odbor díky propojeným informacím může ihned začít daný problém řešit. 


Je zneužívání dávek pro obce zásadním problémem? 

Sociální dávky dnes vyplácí úřady práce. Ale nestíhají, mimo jiné nemají kapacity na důkladné místní šetření. Jak potom mohou zjistit, zda informace, které lidé do žádostí napíšou, jsou pravdivé? Následkem je právě již zmiňovaný problém s ubytovnami. Systém vyplácení dávek rozhodně daleko lépe fungoval a byl efektivnější v době, když byl v gesci obcí. 


Neměla by tvrdší kontrola vydávání dávek navazovat na důslednější prevenci? 

Ano, musí být ale dostatek sociálních pracovníků. Chtěli bychom, aby se dávky vyplácely za jasně daných podmínek. Konkrétně by šlo o to, aby děti rodičů, kteří pobírají dávky, řádně chodily do školy a aby část peněz z dávky šla přímo na stravu dětí ve škole. Bohužel se to dnes neděje a děti často nemají obědy. Zároveň by bylo dobré, aby děti rodičů z problémových rodin navštěvovaly po škole ještě nějaký kroužek, aby získávaly jiné návyky, rozvíjely svůj talent. 


Můžete to upřesnit? 

Jde o to, aby dítě po škole nechodilo hned a bez další náplně času domů, kde vidí své rodiče, kteří nic nedělají. Není to dobrý vzor. Když půjde do kroužku, mezi ostatní děti, bude v kolektivu a jistě se něco naučí. 


Není to přílišný zásah do způsobu jejich života? 

Svým způsobem asi ano, ale děti si rodiče nevybírají a mají právo na vzdělání a rozvoj. Je spousta lidí, kteří hledají práci, snaží se, ale nemohou ji najít. A potřebují pomoc. Koneckonců času na hledání práce by tito lidé měli víc právě i tím, že by jejich dítě chodilo do kroužku. 


Dalším velkým problémem volebního boje jsou školky a dětské skupiny. Budou i nadále chybět místa ve školkách? 

Máme o tom informace. Problém je v některých částech Prahy, zejména v Praze-východ a Praze západ. Časem se nevytratí, ale přejde ze školek na školy. Dětské skupiny představují způsob řešení. Vidím však velké komplikace v oblasti financování a regulace. Skupiny budou pro rodiče finančně nákladnější než školky a nevím, jak starosta bude rodičům vysvětlovat, že si za péči o své dítě musí připlatit. 
 

(Autor: Michal Kolmaš)

Mgr. Jana Vildumetzová

krajská zastupitelka, zastupitelka města
místopředsedkyně oblastního sdružení