Novinky Mediální výstupy

jistě pro nikoho není žádným tajemstvím, že znechucení české veřejnosti naší politickou scénou dosahuje rekordního stupně. Těch důvodů je samozřejmě mnoho – objektivních i uměle živených. Já bych se dnes rád zastavil jen u jednoho jediného, a tím je v současné době minimální ideové zakotvení, a tím pádem i důvěryhodnost většiny našich politických stran, které často podléhají představě, že stačí ovládat technologii moci a v době předvolební kampaně si zaplatit dobrou agenturu. Na toto jsou lidé stále více citliví. Již nevěří slibům, které slyší jen v době voleb. Zásady, ideály a vize se většinou z naší politiky vytratily. Nejen z naší – například v Bruselu je již také dlouho nevidím, zde jde jen o větší a větší centralizaci a regulaci.

U nás si však sociální demokracie, komunisté a všichni ti, kteří jsou populističtí, mohou dovolit dlouhodobě žít z laciných krátkodechých slibů. Permanentní populismus vždy osloví dostatek lidí, pro které sentimentální vzpomínky na husákovský socialismus, pasivita, závist, ale – a to si přiznejme – u některých i reálné osobní sociální problémy, budou vždy vodou na mlýnské kolo levicových slibů, na které nebudou mít peníze.

Některé strany se potom také snaží, zvláště když zjistí pokles svých volebních preferencí, rozdávat v panice sliby všeho druhu všemi směry a ignorovat svůj politický profil, ale zde již většinou není naděje na úspěch. Vzpomeňme si na všechny malé strany ODSkou počínaje.

Byl bych velice nerad, kdyby se do této či podobné pasti někdy v budoucnu dostala i Občanská demokratická strana. My sice máme své stálé, kvalitní programové pilíře, ale otázka zní, zda je umíme dostatečně a srozumitelně prezentovat. Respektive věnujeme tomu dostatek energie na úkor někdy hloupých žabomyších válek ve svých organizacích nebo koaličních rozmíšek.

Věřte tomu, že lidé nežijí jen poplatkem třiceti korun nebo drahých bruselských dotací. Občany hlavně zajímají občanské jistoty – omezení byrokracie, funkčnost soudů, policie, bezpečnost jejich ulice i státu, fungující školství, zdravotnictví a další témata.

Rád bych se také zastavil u jednoho pojmu, a to vlastenectví. Bez toho, ať se to někomu líbí, či nelíbí, se žádný národ nehne z místa. U nás je však slyšet v podstatě pouze v póze dvou extrémních názorů – řev „Čechy Čechům“ z úst politických extremistů a demagogie kavárenských intelektuálů a liberálů, pro které je vlastenectví prakticky zločin. My musíme tomuto pojmu vrátit obsah a vliv těchto krajních projevů eliminovat.

Dámy a pánové, skončím tím zásadním.

My jsme stranou konzervativních hodnot a v zájmu občanů této země jí zůstaneme. Musíme lidem této země srozumitelně naše hodnoty vysvětlit a také komu a proč musíme oponovat a s kým bojovat. Nejde jen o levicové populisty, stejně tak o liberály všeho druhu, které je v celé Evropě nejvíce slyšet a kteří mají silné mediální zázemí. Oni jsou však tou scestnou výhybkou, bořitelem euroatlantických vazeb, a tím i evropské bezpečnosti. Oni nahradili toleranci k menšinám netolerancí menšin k tradičním hodnotám a hlavně jejich pravda je absolutní a nezpochybnitelná. Jejich věčné chiméry musíme umět bez emocí, hysterie, s jasnými racionálními argumenty pojmenovat, a když se to podaří, nemusíme se bát politické soutěže.

Nebojme se prezentovat tyto názory nahlas a srozumitelně. Přestaňme občany mást a řekněme jim jasně, že jsme strana konzervativní. Jsme jasní zastánci tržního hospodářství, vyrovnaných rozpočtů, parlamentní demokracie, duchovních tradic českého národa, opírajících se o Husa, Komenského, Palackého, Masaryka a Čapka, jsme zastánci hodnot rodiny, zodpovědnosti za sebe a své společenství. A nebojme se podle toho také konat. Potom se nemusíme bát o ODS ani o výsledek jakýchkoliv voleb.

Děkuji vám za pozornost.