Novinky Mediální výstupy

 

 

Kde se vezmou v situaci, kdy jsme se z 15 procent vysokoškoláků v populaci dostali přes 60 procent? Máme tedy přes 300 tisíc studentů navíc. V situaci, kdy z pár vysokých škol jich najednou máme skoro 100 (pomalu jako Anglie)? Poděkujme "nezávislé" akreditační komisi v čele s paní politoložkou Dvořákovou. Kde se peníze vezmou v situaci, kdy prudce narostl počet pracovníků univerzit a vysokých škol, kdy je spíše pravidlem než výjimkou, že na jednoho studenta berou peníze 2–3 školy najednou – tak, jak se mladí lidé různě přihlašují/odhlašují (a neodhlašují) ke studiu/ze studia. V situaci, kdy výrazný počet studujících nemá dostatečné předpoklady či navštěvuje obory s minimální 

poptávkou trhu práce. 

 

Školství hospodař í zhruba se 137 miliardami ročně (druhý největší resort). S 66 miliardami ho stíhá "správa státního dluhu". Prudký nárůst výdajů do školství se asi nedá čekat. Těch 137 miliard ročně platíme v daních všichni. Za celý život se na každého z nás vyšplhá částka k milionu korun. Je to málo? Chcete platit více, aby Růženka mohla sedm let studovat genderová studia, kulturní antropologii, "menežment" správních činností či "řídícího pracovníka ve školství"? Aneb co je správný a spravedlivý systém? 

 

Stát má z těch 137 miliard primárně podporovat základní a střední školy. Ti nejtalentovanější by měli studovat vysoké školy. Pokud má stát dost peněz, měl by podporovat všechny mladé lidi stejně. Tedy pro 19–25leté určit jednotnou částku na rok. Někdo by ji využil ke studiu, někomu (kdo nejde studovat, pracuje a platí daně) by se přičetla třeba ke stavebnímu spoření. Jestli by to nutně znamenalo vznik školného, není jisté. Například na řadě soukromých středních škol se neplatí žádné školné a vystačí si s podobným "ročním poplatkem na studenta". Na druhou stranu vysoké školy jsou nezávislé, samostatné a svéprávné. Rozhodují si o miliardových investicích a podobně – jistě by si mohly samy rozhodnout i o školném.