Novinky Mediální výstupy

 

Jaký je váš názor na krizi na Ukrajině? Václav Klaus řekl, že ji vyprovokoval Západ, který chtěl nesmyslnou konfrontaci s Ruskem... 

Především na pokračující ukrajinskou krizi nahlížím se stále většími obavami. Zvyšování napětí v mezinárodní politice, narůstající konfrontace mezi Západem a Ruskem jsou události, ze kterých nemůže mít radost racionálně uvažující zbytek světa a už vůbec ne naše země, která je k pomyslným, symbolickým hranicím mezi Východem a Západem tak blizoučko. Na další eskalaci konfliktu tak můžeme jen ztrácet. Jedna rovina jsou ekonomické dopady, které mohou být velmi bolestivé, ale v jisté míře jsou snesitelné – a to vůbec nechci zlehčovat situaci a náladu konkrétních podniků a jejich zaměstnanců, jestliže jsou dominantně odkázáni na ruský trh, ale druhou rovinou je mnohem silnější riziko radikalizace zahraničních politik, riziko nové studené války, nebezpečné prohloubení konfliktu mezi západní Evropou a ambiciózním Ruskem, které v našem zájmu opravdu není. O to více mě znepokojuje absence kroků v mezinárodní politice, které by dávaly alespoň naději na uklidnění situace a naznačily řešení. Zatím vidím pravý opak.

 

O názoru na ukrajinskou krizi se píší celé eseje, zmíním alespoň to, že mám strach, že se do značné míry vytrácí aspekt toho, že v té nešťastné zemi žijí konkrétní lidé. Pokračující konflikt a kroky jednotlivých hráčů jsou o nich ve stále menší míře. Druhá poznámka, o které se příliš nehovoří, je skutečnost, že vysoká zranitelnost dnešní Ukrajiny jakýmkoliv zásahem zvenčí vychází vedle historických konsekvencí, tedy národnostní heterogenity, absence tradice vlastní státnosti a podobně, z nezvládnuté politické a ekonomické transformace po pádu komunismu. Protože se blíží 25. výročí listopadových událostí, měli bychom si naši úspěšnou transformaci, jež nám přinesla politickou stabilitu i ekonomický rozvoj, velmi připomínat.

 

 

 

Nejsem zastáncem paralel, zvláště v mezinárodní politice podle mého značně pokulhávají. Nedělám si iluze o dlouhodobých zájmech Ruska, jsem šťastný, že žiji v zemi s naší podobou demokracie. Bylo ale podle mého přesvědčení chybou, že byla Ukrajina vmanévrována do situace, kdy si musela vybrat mezi Západem a Východem, tedy mezi EU a Ruskem. To bylo vzhledem k jejímu národnostnímu složení a situaci neřešitelným konfliktem. Ukrajina je umělý státní útvar, kde vedle sebe žijí obyvatelé na západě Ukrajiny přirozeně tíhnoucí k Západu, EU a USA, a na druhé straně obyvatelé jižní a východní Ukrajiny (po tři staletí součástí ruského státu), tedy ukrajinští Rusové, kteří přirozeně, autenticky, kulturně, tíhnou k Rusku. A to připomeňme i ekonomickou propojenost a závislost bohatšího ukrajinského východu na ruské ekonomice.

 

Udržet Ukrajinu celistvou vyžadovalo velmi jemný přístup, kdy musela v nějaké podobě existovat orientace jak na země EU a USA, tak na Rusko. Přiklonění se výhradně na jednu či druhou stranu musí logicky vést k rozpadu a drolení Ukrajiny. Co se týče Ruska, je nutné si přiznat a zejména připravit se na to, že velmocenské ambice má a mít bude. Po rozpadu SSSR bylo Rusko zatlačeno na východ, ale nikdy se s tímto stavem nesmířilo. Tyto ambice jsou navíc sdíleny většinou ruské společnosti a Putin tuto poptávku naplňuje. I kdyby Rusko Putina nemělo, najde se někdo jiný, kdo tuto poptávku ruské společnosti naplňovat bude. Očekával bych, že právě to bude hlavní téma diskuzí expertů na zahraniční politiku, jak na akademické, tak v čistě politické rovině.

 

 

 

 

Pana Haase znám osobně, dokonce jsme se pár let vídali i pracovně. Velmi si ho vážím a považuji ho za opravdu jednoho z největších „srdcařů“ ODS, kteří byli a jsou ochotni pro ODS udělat naprosté maximum. Samozřejmě, že o nacistických preferencích některých ukrajinských sil jsem leccos četl a příjemné čtení to nebylo, ale nebudu ze sebe dělat experta na vnitřní politické poměry Ukrajiny. Celá debata o ukrajinské krizi je od začátku vedena černobíle, což samozřejmě k ničemu nevede. Kdo si dovolí cokoliv říci proti krokům EU, proti prozápadním Ukrajincům, je automaticky považován za rusofila a největšího přívržence Putina. Pan Haas by v tomto mohl být poslouchán méně předpojatě. Jestli se nemýlím, žil dost dlouhou dobu v emigraci v Kanadě a z nějaké přehnané náklonnosti k Rusku je těžké ho obviňovat. Takovému člověku by v ODS mělo být určitě nasloucháno. Jsem k diskuzi s ním otevřen.

 

 

 

 

Sankce podle mého názoru řešením ukrajinské krize nejsou. Viděl jsem závěry jedné studie, která zkoumala na 300 případů, kdy byly sankce uvaleny, a závěr byl takový, že sankce splnily svůj účel ve výrazné menšině případů, a to zejména v situacích, kdy bylo cílem například propuštění zadrženého občana, novináře a podobně, tedy ve velmi dílčích, konkrétních případech. To však ukrajinská krize se svojí složitostí určitě není. Pro mě takový závěr překvapením nebyl, protože sankce nevedly k úspěchu v případě Kuby, Íránu a mohli bychom zmínit další případy. Je to logické, přeci svobodný obchod byl často prostředkem, který snižoval rizika vzájemných konfliktů, a byl to svobodný obchod, který častokrát vedl k tomu, že spolu se zbožím do dané země přivedl i více svobody.

 

 

 

 

Myslím si, že místo sankcí, které ještě dále prohloubí konflikt mezi Ruskem a západními zeměmi, by měli politici z obou stran zasednout ke stolu a jednat. A každá strana by měla být schopna a ochotna jednat velmi otevřeně a být připravena přijmout kompromis. Současná situace podle mého názoru neprospívá ani evropským zemím, ani Rusku a je v zájmu obou stran, aby tuto situaci vyřešily. Žádná ze stran nevyhraje 10:0 a pokud by se jí to náhodou, krátkodobě podařilo, jen to přinese ještě mnohem větší konflikt v budoucnu.

 

 

 

 

Z celkového vývozu České republiky do Ruska tvoří 60 procent strojírenská produkce. Budou-li konflikt a sankce trvat dlouho a budou-li přitvrzovány, samozřejmě nás to může zasáhnout velmi - a to zejména tento segment naší ekonomiky. Poté, co jsme po roce 1989 ruský trh opustili, jsme se na něj v posledních letech velmi složitě vraceli. Bylo by hloupé o tento perspektivní trh přijít. Velmi rádi nás tam rychle vystřídají asijské země, aniž by to jakkoliv Rusko negativně pocítilo. Samozřejmě můžeme být poškozeni i sekundárně, to znamená, že bude menší poptávka po součástkách, které dodáváme například do Německa, jež pak exportuje finální produkt. Je ale naivní si myslet, že země jako Francie a Německo v delším horizontu s Ruskem obchodovat nebudou. Samozřejmě, že budou, je třeba oddělovat rétoriku od reality. Někde jsem četl, že Francie tam připravuje k dodání letadlovou loď… Tak o čem se bavíme.

 

 

 

 

Myslím, že ještě nikdo nedokáže přesně vyčíslit, jaké dopady budou sankce mít. Například zemědělské produkty lze prý exportovat přes třetí země. Ale nechci riziko ekonomických škod jakkoliv podceňovat, a proto bych uvítal, aby „mocní“ zasedli k jednacímu stolu. V souvislosti se sankcemi mě nejzvláštnější přijde snaha odborů zavést takzvaný kurzarbeit, hrazený z národních rozpočtů. Jde o podle mého názoru velmi sporné opatření na podporu pracovního trhu. Opatření, které má smysl maximálně v době ekonomické recese, kdy klesá celá ekonomika. V okamžiku, kdy bude postižený určitý segment ekonomiky, si toto opatření vůbec nedokážu představit a tady je racionální přistoupit k jiným nástrojům. Spíše to vypadá, jako by odbory chtěly využít této situace k prosazení opatření, které bude případně použitelné kdykoliv v budoucnu. Jeho podstatou je vzít od určité části daňových poplatníků peníze a přesunout je vybraným firmám, kterým se bude hradit část nákladů, v tomto případě pracovních. Jde tedy o státní subvenci a k těm jsem vždy skeptický.