Chci se ve svém městě cítit bezpečně
Pavlína Hapštáková je od roku 2010 členkou Rady města Duchcov. Do Zastupitelstva města Duchcov kandiduje za ODS na prvním místě. Přinášíme s ní krátký rozhovor.
Bc. Pavlína Hapštáková, 43 let
- projektová manažerka, členka Rady města Duchcov
- vdaná, 1 dcera
- má ráda přírodu, hudbu, média a cestování
Kdy byla ODS ve Vašem městě naposledy v opozici?
Bylo to ve dvou minulých volebních obdobích, tedy v letech 2002 - 2010. Dlouhé období, kdy jsme mohli jen s nelibostí přihlížet levicovému hospodaření.
Co doposud považujete za největší úspěchy Vašeho města v tomto volebním období?
Člověk si to opravdu potřebuje uvědomit - čas letí, práce je mnoho, mnohdy máte pocit marnosti - a najednou zjistíte, že ano - že ono je za čím se otočit. Město Duchcov se konečně znatelně „probudilo“, a to v mnoha směrech. Rozumně se začalo investovat, opravuje se - celé severní sídliště je k nepoznání - díky odprodeji bytů nájemníkům, kterému se levice tak dlouho a úporně bránila, je to dnes barevné, moderní, čisté a upravené sídliště. Občané si svůj majetek opravili, pečují o něj, domy jsou zatepleny a město konečně vynaložilo nemalé prostředky na úpravu okolních ploch, oddychových zón, opravuje se lety zanedbaná infrastruktura.
Investice šly i do tzv. Jižního města, tedy té části Duchcova, na které se neblaze podepsala v minulosti vyhlášená stavební uzávěra na základě myšlenky postupu těžby uhlí a zbourání této části města. Důsledky těchto rozhodnutí byly a jsou pro město fatální. Nejcennější část města byla zanechána svému osudu; chátrala, lidé ji opouštěli a ti, kteří zde našli svůj nový domov, nepřinesli městu nic pozitivního. Historická část města se postupně měnila v neobyvatelnou. Levice tuto část města nikdy zásadně neřešila a až v tomto volebním období se ledy hnuly. Opravuje se - a věřte, zde se skutečně musí začít „od podlahy“. Práce je ještě opravdu moc.
Já osobně považuji za úspěch i to, že jsme jako město nevzdali „boj“ s větrnými mlýny, tedy s Agenturou pro sociální začleňování. Nepřijali jsme její teze, nenechali se vtlačit do pokroucených názorů na řešení romské otázky, odolali tlaku medií a i velmi nekorektního přístupu zástupců tohoto, pro mě nepochopitelného, institutu a šli jsme svou cestou. Dodnes nesouhlasím s jejich pojetím řešení otázky sociálního začleňování či sociálního bydlení, stejně tak jako s institutem ministra pro lidská práva.
Co považujte za největší problém současnosti ve Vašem městě? Souvisí s výše uvedenými tradičně pravicovými tématy?
Samozřejmě, že souvisí. Naše město je, bohužel, na základě historického vývoje a minulosti silně levicové, což dokládají výsledky nejen komunálních, ale všech dalších, parlamentních, senátních i evropských voleb. V takovém prostředí uspět s pravicovými tématy je obzvláště složité. Pokud mám tedy definovat největší problém, pak je to určitě komunistická minulost a z té vyplývající další „bolavá témata“ - romská otázka, vysoká nezaměstnanost, špatný stav budov, majetku a také „špatný stav“ myšlení občanů a jejich vztahu k veřejnému dění. Neklidné období loňských událostí ale, myslím, rozvířily ustálené duchcovské vody a já věřím, že mnoho občanů pochopilo, že osud našeho město máme ve svých rukou a pokud chceme něco změnit - nelze stát v koutě, nelze nebýt aktivní a stejně tak nelze jen nadávat, brblat a stěžovat si.
Jakým způsobem komunikujete s občany a veřejností?
Určitě nepatřím k lidem, kteří se uzavírají, nekomunikují, tak, jak to vidím u některých kolegů v zastupitelstvu. Komunikuji tak, jak je to možné - buď přímým kontaktem se známými, sousedy, spoluobčany, hodně dnes také prostřednictvím sociálních sítí.
Lze nalézt oblasti, na které opozice nahlíží zcela jinak než stávající vedení s účastí ODS ve vašem městě? Je tomu tak rovněž při realizaci výše uvedených tradičně pravicových témat?
To samozřejmě ano. Jedním z našich cílů bylo i to, aby město prodalo domy, byty svým nájemníkům - svěřilo je do péče občanů. Stalo se - a to i přes odpor opozice. Domníváme se také, že dotace nejsou zadarmo a že město musí každou korunu, kterou vydá na „dotační“ akci dvakrát obrátit v dlani. Nehrneme so všeho, potřebujeme jistotu, že následné výdaje a investice nás pak v průběhu několika let finančně nezničí. I v tomto jsme často nebyli zajedno, dotace přece „nejdou z našeho“, tak co je nebrat.
Je to celé o samotném směrování - pravidlo říká, že levice rozdává, pravice schraňuje. U nás jsme to povýšili tak, že ačkoliv schraňujeme, dokážeme investovat, opravovat.
Spolupracujete se starosty z ODS jiných měst a obcí? Je tato spolupráce plodná či spíše formální?
Samozřejmě, že se o takovou spolupráci aktivně snažíme a myslím, že se i daří. Pozitivně vnímám snahy současného regionálního vedení o pravidelné setkávání nejen starostů, ale i členů ODS, kteří se svou účastí ve vedení měst a obcí aktivně podílejí na uplatňování pravicových témat. Každé město a obec má své problémy a je určitě důležité předávat si zkušenosti, neuzavírat se, ale naopak si je vyměňovat, pomáhat si.
Jsou komunální otázky, které řešíte při správě Vaší obce, projednávány na místní, okresní a krajské úrovni ODS? Je komunální politika obecně dostatečnou součástí vnitrostranické diskuse?
Tady bohužel nemůžu vyjádřit nějaké přílišné nadšení. Jako komunální politik mám silný pocit, že jsme v mnohých problémech často tak nějak „sami“. Postrádám větší vazby na komunální politiku - v posledních letech se, a to je můj názor, celá vnitrostranická politika točila jen kolem dění ve vrcholných postech. Za problémy, které nás stály účast ve vládě a dostaly na politické dno, komunální politici prostě nemohli a nemohou. Kdo nechtěl slyšet - neslyšel. Výsledky této politické hluchoty jsou v současné době zcela evidentní. Pokud je naděje na znovu postavení se na vlastní nohy, pak jsem přesvědčená, že k tomu mohou největší měrou přispět především a jedině komunální politici. Veřejnost, naši voliči, současní i minulí mají a ještě nějaký čas určitě budou mít k „vysoké politice“ vztah v nejlepším poněkud vlažný.
Na co nejvíce spoléháte při své práci v komunální politice?
Odpověď je poměrně jednoduchá. Spoléhám na zdravé myšlení občanů města. Na jejich úsudek, na rozumné vyhodnocení všeho, co se změnilo. Spoléhám na to, že nám všem nebude dění ve městě jedno.
Vaše osobní přání?
Přála bych si, aby platilo, ale myslím doopravdy platilo, že slušný občan se bude cítit ve svém městě spokojený, bude se zde cítit doma a bude se zde cítit bezpečně. A to bohužel až tak úplně dnes ještě neplatí. Vím, že tady nás čeká ještě velká spousta práce. Je to pro mě přáním, je to pro mě výzvou. Důvodem, proč i nadále pro město pracovat, nevzdávat se.
Děkuji Vám za rozhovor
-JK
