Novinky Mediální výstupy

 

Ombudsmanka rozhodla, aniž by si však uvědomila, že jen u šátku to neskončí. Fakticky tím řekla, že dodržování společenských norem je podle ní diskriminací. Hidžáb, nikáb, burka se tak mohou v budoucnu stát běžnou praxí v našich školních lavicích. Jde přitom o přesně opačný trend, než ke kterému přikročila například Francie či Belgie. 

 

Nejvíce zarážející je argumentace jejího úřadu. Ředitelka střední školy prý neměla právo dívkám zakázat nosit muslimský šátek, neboť je projevem jejich náboženského přesvědčení navenek. Jenže potíž tkví v tom, že obě uchazečky o studium byly seznámeny s platným školním řádem i s postojem školy k nošení pokrývky hlavy. Ve zkratce, dobrovolným studiem na zdejší škole na sebe vzaly odpovědnost řídit se danými pravidly společenského chování a jednání a ve škole se pohybovat bez jakékoliv pokrývky hlavy. Z tohoto pravidla existují výjimky pouze ze zdravotních důvodů. 

 

Se zmíněnými limity dívky nejprve souhlasily. Ředitelka školy s nimi probírala i další pro muslimky ožehavá témata, jako poskytování ošetřovatelské péče u mužů, nutnost dodržování hygienických předpisů pro zdravotnictví, očkování, krmení nemocných vepřovým masem, nošení zdravotnických uniforem, odlišných pokrývek hlavy ve zdravotnictví atd. Ani tady neprojevily výhrady. 

 

Záhy po nástupu však s dodržováním těchto norem začaly mít problém a jedna z nich se obrátila i na veřejnou ochránkyni práv. 

 

Je to přitom paradox. Svobodná Česká republika poskytla dívkám azyl a jim samotným umožnila studovat zdarma na Střední zdravotnické škole. Nyní se stát prostřednictvím ombudsmanky rozhodl nastavit politiku rozrušování tradičních společenských norem a rezignace na snahu přistěhovalce do české společnosti integrovat. Zcela také zapadlo, že dívky ze studia nikdo nevyloučil, školu opustily samy. 

 

Antidiskriminační tažení

Šátková aféra zdaleka nekončí, tímto rozhodnutím vlastně začíná. Je pouze na nás, jak si nastavíme pravidla ve školách a kam až "diskriminační byznys", který se v poslední době rozjel, necháme dojít. 

 

Osobně stojím na straně vedení Střední zdravotnické školy a její ředitelky. Naléhavě vyzývám zřizovatele školy – pražského primátora a příslušnou radní pro oblast školství –, aby ředitelce poskytli podporu a veškerý právní servis a zázemí pro případný soudní spor. Ten se možná dnes někomu jeví jako nepodstatný a banální, ale jenom blázen by si mohl myslet, že nebude mít vliv na další vývoj naší země. 

 

Není v této souvislosti náhodou, že ombudsmanka Anna Šabatová požaduje pro svůj úřad více pravomocí. Ochránce práv by podle ní měl mít zákonnou možnost požadovat po Ústavním soudu zrušení sporných zákonů a dále také podávat antidiskriminační žaloby. Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier se už nechal slyšet, že podobný zákon má připravený a brzy půjde na vládu. Pozoruhodný je na tom mimo jiné fakt, že veřejná ochránkyně práv podporovala Jiřího Dienstbiera při prezidentské volbě. Splácí jí snad ministr pro lidská práva a rovné příležitosti posílením úřadu ombudsmanky svůj vděk? 

 

A hrozí ještě jedno dějství. Část poslanců a senátorů se zblázní a při projednání návrhu zákona dá významnému posílení pravomocí Šabatové, která přitom zcela prokazatelně nehájí slušnost, zdvořilost a nerespektuje společenské normy chování a dohody, zelenou. Ombudsmanka ve skutečnosti obhajuje nátlak, účelovost a vyvolává antidiskriminační tažení. Namísto společenského smíru preferuje konflikt. Jako poslankyně už nyní na svém hlasovacím zařízení mačkám NE těmto způsobům.