Glosy k vývoji české politiky
10. července 2014
Nedalo mi to a vybrala jsem své komentáře nebo spíše glosy k aktuálním situacím v průběhu roku, které jsem uvedla na Facebooku. Myslím, že přinejmenším dokazují dvě věci. Zaprvé, že naši obyvatelé mají krátkou paměť. Nikdo není v ulicích a nezpochybňuje vládu, nekritizuje návrat KSČ(M) k moci. Za druhé prokazují i to, že aktuální tzv. boj proti korupci může být minimálně diskutabilní.
FB: Právě jsem se vrátila (…) ze Staroměstského náměstí – Lidský řetěz proti komunismu.. Takových akcí víc, snad jen ještě víc lidí!!! Takže, příště si ten čas udělejte, nebo bude pozdě! (25. 2. 2014)
Je třeba mít na paměti, že podle některých zdrojů má komunistická ideologie na svědomí více obětí než nacismus.
FB: Když tak vzpomínáme na „Vítězný únor“, tak já si vzpomínám, jak mi moje maminka vyprávěla následující. Když byly volby, byla v centrální volební komisi v Praze na Radnici, kam chodily výsledky z jednotlivých okrsků. Nevím, co jí vedlo k tomu, že si na kus papíru ty opravdové výsledky zaznamenávala. Pak přišlo velké překvapení. Když bylo oficiální vyhlášení výsledků, čísla byla jiná. Asi uhodnete, v čí prospěch… (24. 2. 2014)
K tomu snad není co dodat…
FB: Vždy, když slyším českou hymnu, tak si uvědomím, jak je krásná. Asi nejkrásnější, co znám. S úžasným textem. Nesnáším, když někdo text zpochybňuje, že co jsme to za národ, který zpívá o tom, že neví, kde je doma. Je to zcela nepochopení textu… A vůbec, kousek národní hrdosti vůbec není na škodu. Naopak. To mi připomíná, že nesnáším věty-komentáře typu: to se může stát jen u nás. Všude je něco, ale na vlastní zem se neplive. (22. 5. 2014)
Ano, není u nás vše, jak bychom si představovali, ale ideální místo na světě není. To neví jen ten, který nevyjde ze svého „dvorku“ nebo se o dění ve světě nezajímá a zcela ignoruje fakta.
FB: Hlavně, že máme spálenou a rozkradenou zem, tedy hlavně vždy před volbami. (9. 5. 2014)
Takto jsem komentovala článek s nadpisem: Česká republika je 23. nejlepším místem pro život. První je Austrálie. (Zprávy z domova – Lidovky.cz)
FB: Pan ministr Babiš mi dnes na jednání Senátu slíbil, že nebude zvyšovat daně. Tak jsem zvědavá, jak dlouho si bude za tímto svým tvrzením stát, až bude muset naplňovat to, co je v koaliční smlouvě. Slib se dá dohledat ve stenozáznamu k tisku 247 z dnešního dne. (18. 6. 2014)
Tak uvidíme…
FB: Musím říci, že když paní ředitelka pronesla větu, že práce ÚSTRu dosud připomínala práci StB, tak se mi udělalo fyzicky nevolno. Snaha o oddělení archivu bezpečnostních složek (ABS) od ÚSTRu je snahou o zamezení toho, dozvědět se pravdu o minulém režimu. A tato snaha je evidentně ze strany těch, kteří se bojí, co se na ně v ABS najde. (19. 6. 2014)
Tento výrok jsem pronesla na jednání Senátu při projednávání výroční zprávy ÚSTRu.
FB: Sdílela jsem rozhovor se zesnulým Slavomilem Hubálkem „Nedivte se ničemu, třetinu národa tvoří pitomci“, který je bohužel stále aktuální, možná více než v době, ve které vznikl – v roce 2009. Ano, dá se nad článkem diskutovat, vyvolalo to velkou diskuzi na FB, ale jsem přesvědčena, že pan psycholog Hubálek věděl, co říká. http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.aspx?c=A091120_152459_domaci_lpo (26. 6. 2014)
FB: Ano, rozhodnutí soudu se musí respektovat. Nic jiného nám ostatně nezbývá. Pokud ale ve prospěch obžalovaného vypovídají bývalí členové StB, pro mě zcela nedůvěryhodní svědkové, je mi z rozhodnutí soudu smutno… (26. 6. 2014)
K rozhodnutí slovenského soudu, který na základě dvou svědků – bývalých členů StB, aniž přihlédl k dvanácti na sobě nezávislým svazkům – rozhodl, že pan Babiš nebyl spolupracovníkem StB. A pan ministr je stále nejoblíbenější politik. Lidi mu tleskají. Jeho minulost a tedy nedůvěryhodnost jim nevadí, vždyť za socialismu bylo přeci dobře, ne? (Velmi často opakované tvrzení v diskuzích pod internetovými články.)
FB: „Komunista může být demokrat. Antikomunismus demokratický není.“ Michal Uhl, toho času radní v ÚSTR. (26. 6. 2014)
Co je na komunismu demokratického, opravdu nevím… Vždy, když slyším pana Filipa, alias Falmera, jak se ohání demokracií, je mi nevolno. Reálný socialismus jsem zažila, spolu s vedoucí úlohou KSČ. Co je na antikomunismu nedemokratického nevím, možná „komunistickým demokratům“ vadí kritika zločinného režimu, ostatně to říká i zákon.
FB: Tak konečně včera po roce padly první tresty za „trestnou činnost“, která před rokem vedla k pádu vlády. Nejenže to trvalo rok, než rozhodnutí padla, ale jak vidno, pánové Ištván a Šlachta tak zásadní a závažné důvody k provedené monstrakci neměli. (Napadá mě věta klasika: qui bono?) Nicméně mě velmi zarazil titulek v dnešní Mf Dnes, který říká, že „Soud zpravodajce v kauze Nagyová ZATÍM nepotrestal“. Co tím paní redaktorka Paclíková chce říci (co my nevíme), že u odvolacího soudu je soudce, který je konečně potrestá? (1. 7. 2014)
To, co někteří odvážní a také velmi kritizovaní říkali už před rokem, začíná být evidentní. Uvědomuji si, že korupce je mor, proti kterému se musí bojovat. Ale mělo by se vždy zvážit, zda to, co policie vyšetřuje, korupce byla a jít tedy k soudu s prokazatelnými fakty. Stejně tak to platí i o různých „zneužití pravomocí“.
FB: Tak pan Babiš udělal změny v ČEZu a Aeroholdingu. A světe div se, největší odborníci jsou překvapivě ti, kteří mají vazbu na Agrofert. Tomu se, páni novináři, říká střet zájmů. Nedovedu si představit ten křik „strážců demokracie“, jak si novináři říkají, kdyby něco podobného udělala Topolánkova nebo Nečasova vláda. A lidem to nevadí… (1. 7. 2014)
Že je ministr Babiš trvale ve střetu zájmů, překvapivě nikoho z Transparency International či jiných podobných institucí vůbec nevzrušuje. Nikomu nevadí, jaké se po nástupu této vlády zejména na ministerstvech vedených představiteli ANO udělalo personální zemětřesení. Bylo propuštěno cca 500 úředníků, aby se jich nabralo cca 700. A ti budou novým zákonem o státní správě na svých místech zakonzervováni až do důchodu.
FB: Tak panu Fendrychovi se hrubě nelíbí včerejší rozsudek v kauze Nagyová a vojenského zpravodajství. To chápu, jsem demokrat a liberál a nebráním lidem vyjadřovat své pocity a názory. Co mě však šokovalo, byla věta na adresu soudkyně: „Věc rozhodla trestním příkazem soudkyně Helena Králová. To jméno bychom si měli dobře zapamatovat.“ Připomíná mi to slovník z dob reálného socialismu a z toho mě mrazí… (Ostatně poslední dobu mám pocit, že se tato neblahá doba plíživě vrací…) Že by měl podle pana Fendrycha nastoupit soudce lynč? Nebo když ten, kdo nerozhodne tak, jak chci já, tak na toho si posvítím? A co takhle pane Fendrychu nezávislost soudu? Mně se taky hodně rozsudků nelíbilo, poslední byl ten bratislavský v kauze Babiš/Bureš, ale jméno soudce neznám a ani jsem po něm nepátrala. (1. 7. 2014)
Ing. arch. Daniela Filipiová
senátorka PČR
místopředsedkyně oblastního sdružení