Projev na konferenci „Role politických stran v parlamentní demokracii“

25. června 2014
Projev na konferenci „Role politických stran v parlamentní demokracii“

Konference „Role politických stran v parlamentní demokracii“ byla připomínkou 25 let demokracie v České republice a vzpomínkou na 15. výročí úmrtí senátora a disidenta Václava Bendy.

 
 
Dámy a pánové, vážení předsedové politických stran, vážená paní Bendová,
 
jsem velice rád, že mohu všechny přítomné zde na půdě Senátu Parlamentu České republiky srdečně pozdravit na konferenci o úloze politických stran v parlamentní demokracii, kterou si zároveň připomínáme i 15. výročí předčasného odchodu našeho kolegy senátora Václava Bendy.
 
Na něm jsem respektoval leccos, ale zvláště skutečnost, že přestože do naší polistopadové politiky přišel z prostředí disentu, kde byl preferován princip tzv. nepolitické politiky v podobě různých třetích cest, alternativ a hnutí, Václav Benda byl jasným zastáncem obnovy funkční parlamentní demokracie, jejímž základem jsou transparentní politické strany.
 
Ačkoliv v době husákovské totality Václav Benda vytvořil koncepci paralelní polis, podle které měli občané vytvářet vlastní nezkažené společenské struktury a nahrazovat jimi nefunkční a zkorumpované struktury oficiální, po listopadu 1989 usiloval jako jeden z mála našich opravdu konzervativních politiků o návrat k funkčnímu státu euroatlantických demokratických tradic.
 
My se dnes, 15 let po jeho smrti, bohužel nacházíme z mnoha důvodů v jakési fázi celospolečenské únavy z demokracie, která se u nás projevuje dvěma směry. Na jedné straně je to sílící občanská pasivita jedné poloviny společnosti. Na straně druhé upínání se této druhé poloviny k různým jednorázovým populistickým petičním aktivitám, k podpoře politických stran jednoho muže (či stran dvou mužů, kdy jeden je populární tváří strany a druhý jejím hybatelem). Či stran veskrze extremistických, uměle vytvořených v zájmu cílů, které nijak nevyplývají z jejich ryze formálních politických programů.
 
Když se podívám i do některých dalších evropských zemí na jejich dnešní situaci, mrazí mne, protože mi to v náladách lidí připomíná Evropu konce 30. let minulého století nebo naši tzv. druhou republiku po Mnichovu v období říjen 1938 – březen 1939.
 
Politické strany jsou základním kamenem parlamentní demokracie, ale budou jejím hrobem, když se nebudou držet jasných a čitelných programů a hlavně principů, na jakých kdysi vznikly.
 
Jsem pravicový politik, ale kde jsou dnes skutečné hranice mezi pravicovou a levicovou stranou? Máme po vzoru novinářů považovat komunisty za levicové politiky a neonacisty za pravicové politiky? Vždyť je to nesmysl. Jde přece o extremisty, kteří jen demokratický systém využívají na cestě k moci.
 
Na druhé straně se ptám, jestli je dnes sociální program demokratických politických stran tím jasným dělítkem mezi stranou pravicovou a levicovou? Při pohledu na praxi mnoha našich i evropských stran si tím nejsem občas zcela jist. Politické strany jakoby ztratily odvahu prosazovat své myšlenky, pořád se bojíme zprofanovaného slova ideologie, ale právě ona nese boj o vize a dlouhodobé cíle stran a je jedno, jestli pravicových, takzvaně středových či levicových.
 
Boj o voliče se odehrává na krátkodobých tématech, na boji o procenta poklesu či růstu daňové zátěže. Odklon od politických stran, kromě několika individuálních skandálů, je způsoben i onou ztrátou vize, vůle prosazovat svůj program vystavěný na fundovaných základech vlastních idejí.
Existuje tu celá řada společných ověřených civilizačních hodnot euroatlantického prostoru, které jsou nebezpečně (a nesmyslně) potírány a likvidovány z vlastních řad a oslabují schopnost Evropské unie, při řešení řady problémů a rizik, obstát.
 
Není čas začít demokratické politické strany dělit na liberální a konzervativní? Bohužel termíny liberální a konzervativní nejsou u nás dostatečně vyjasněné a definované. Sám jsem členem politické strany, jejíž zakladatelé při jejím definování razili protimluv, že je stranou liberální a konzervativní! Vím, že v prvním případě šlo o ekonomiku a v druhém o společenské hodnoty, ale tím se základní význam obou slov z hlediska ryze politické praxe zamlžoval.
 
V těchto problémech proto vidím významné téma našich dalších debat i sporů do budoucna a zároveň i znovu definování našich jasných politických postojů. Proto jsem rád, že se dnes scházíme a budeme slyšet názory předsedů demokratických politických stran, které jsou v parlamentu zastoupeny.
 
Děkuji vám za pozornost.
MUDr. Přemysl Sobotka

místopředseda Senátu PČR
člen výkonné rady
předseda regionálního sdružení

Štítky: Senát PČR projev