Jak jsem stopoval Édu Kožušníka
Edvarda Kožušníka jsem poznal jako skromného mladého politika. Od roku 2009 zasedá v Evropském parlamentu, kde usiluje především o omezení bruselské byrokracie. Je členem výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a zasedá v delegaci pro spolupráci s Latinskou Amerikou. Zde se zasloužil především o podporu kubánských disidentů. Za svoji činnost obdržel v roce 2012 státní vyznamenání Španělského království.
Když v roce 2010 zuřily na Liberecku povodně, sháněl okamžitě v Bruselu evropské peníze pro obce našeho postiženého kraje. Vždy jsem obdivoval jeho schopnost být v Bruselu a nechybět v Čechách. Pravidelně jsem se s ním setkával na regionálních sněmech ODS v Liberci. Ty se konají většinou v pátek a on mě pak pokaždé bral autem do Prahy jako „stopaře“. Při těchto jízdách jsem si vždy rozšířil své politické rozhledy. Doporučil mi knihu „Ošklivost demokracie“ , kterou napsal jeho polský eurokolega Ryszard Legutko. Hovořili jsme o úloze žen v politice, o problémech vlády Topolánkovy i Nečasovy, o nutnosti se politicky angažovat. Řešili jsme i osobní témata. S jeho dětmi se moje stejně staré děti setkaly před rokem v Železném Brodě, kam byl pozván na odhalení sochy anděla. Jeho španělská manželka Lucia s ním žije v Praze a jejich „euromanželství“ je přímým důkazem toho, že v Evropě tvoříme všichni jednu rodinu.
Edvard Kožušník ve svých 43 letech ovládá pět jazyků, naučil se pohybovat v Evropském parlamentu, kde nás vždy důstojně reprezentoval. Z toho důvodu budu kroužkovat číslo 10 na kandidátce ODS do Evropského parlamentu a všechny sympatizující vyzývám k témuž. Hodně štěstí přeje Vít ŠLECHTA.
člen místní rady
člen oblastního smírčího výboru