Novinky Mediální výstupy

 

Musím se ale přesto vyjádřit k novému angažmá paní Kleslové, která se na svátek svatého Valentýna symbolicky rozloučila se svojí ČSSD, den nato vstoupila do ANO a o pár dní později byla jednomyslně zvolena do čela pražské buňky ANO. Paní Kleslová byla za ČSSD v roce 2010 zvolena do zastupitelstva Prahy 10 a dosáhla i na významnou funkci místostarostky (kterou vykonává dále, ovšem již v jiném dresu).

Předvolební hesla pana Babiše spočívala především v útocích na kmotry, proto mi přijde pokrytecké, že nyní angažuje právě paní Kleslovou, která k nim má velmi blízko. Zdůvodnění její znalosti kmotrovského prostředí zní podobně jako prohlášení o nutnosti hašení požáru benzinem. V pozadí této personální změny je tedy cítit něco jiného, než co tvrdí sami aktéři sporu. 

 

Byl to právě Babiš, který před nějakou dobou rozpoutal ostrý mediální konflikt s premiérem Sobotkou, když odmítal kontroverzního člena ČSSD z Prahy 10 Petra Hulínského jako náměstka na Ministerstvu školství. Babiš se o Hulínském vyjadřoval jako o mafiánovi, zločinci nebo kmotrovi. Z pohledu současné perspektivy se mi proto zdá paradoxní, že Babiš angažuje paní Kleslovou, která byla členkou ČSSD právě na Praze 10, kterou dlouhodobě ovládá pan Hulínský, alespoň podle Babišových slov. Tento argument potvrzuje i skutečnost, že po více než tři roky zastávala i vlivnou funkci místostarostky na Praze 10 a byla tedy významnou členkou ČSSD na Praze 10, stejně jako Hulínský.

 

Nabízí se proto otázka, proč pan Babiš tak významně angažuje paní Kleslovou? V Událostech, komentářích 24. 2. to Babišův zaměstnanec z Lidových novin vysvětloval tím, že pan Babiš potřebuje někoho “od nich”, kdo v zákoutích pražské politiky umí chodit. Zároveň neopomněl několikrát zopakovat, že “pan Babiš ví, co dělá”. 

 

Pan Babiš je bez pochyb velmi pragmatický obchodník a tak si spočítal, že v současnosti podporu z Prahy 10 potřebuje a proto provedl akvizici v podobě paní Kleslové. Toto je však v přímém rozporu s jeho snahou o image nepolitika a muže, který se obětuje pro stát a vymýtí zločince (sám tak tyto struktury nazývá). Jeho postup připomíná postup nechvalně známých Věcí veřejných, které pod rouškou dobra špehovali politické kolegy i oponenty, aby mohli maximalizovat moc pro svůj soukromý byznys. Podobně jako kdysi představitelé VV argumentují zaměstnanci Babišova mediálního impéria, že ve skutečnosti se nejedná o obchod s kmotry, ale o “rafinovanou“ snahu s nimi bojovat. O tom, zda se jedná o “rafinovanou” taktiku nebo ryze pragmatické spojení dvou podobných struktur si můžeme udělat obrázek každý sám, když si poslechneme poslední vyjádření premiéra Sobotky na adresu přestupu Kleslové do ANO…

 

Při psaní těchto řádků si uvědomuji, nakolik obtížné pro nás bylo projít v rámci pražské ODS tolik potřebnou změnou. Ta započala zvolením Bohuslava Svobody do čela pražské ODS, pokračovala vyloučením Tomáše Hrdličky, Bohumila Zoufalíka nebo Jana Floriána (pro nezasvěcené uvádím, že se jedná o bývalé členy ODS na stejné Praze 10) a definitivně jsme pak dali jasný signál veřejnosti a našim voličům zvolením Filipa Humplíka předsedou pražské ODS. Tyto spory nebyly o boji Svobodových příznivců a odpůrců, jak se často a mylně uvádí, ale o podstatě toho, kam a jakým způsobem chceme směřovat. Odloučení se od těchto pochybných struktur je jen jedním z prvních předpokladů pro návrat ODS na politickou scénu. 

 

Řečnická otázka na závěr. Dokázaly se i jiné etablované strany zbavit “podivných” struktur? A jak to historicky dokázaly strany nové? 

 

Věci veřejné byly spojené s financováním od Janouška, Hrdličky a stavební společnosti Navatyp, a přesto hlásaly likvidaci politických dinosaurů a slibovaly čistší a otevřenější politiku.

 

Co mě tedy znervózňuje na ANO je fakt, že zatím vše nasvědčuje tomu, že se jedná o Věci veřejné II, byť s mnohem silnějším finančním a personálním zázemím. Paralely jsou nabíledni. Máme zde vůdce, bez jehož souhlasu se neobejde žádný krok dovnitř ani vně strany, verbování mediálně známých tváří bez jakékoliv politické zkušenosti, které v konečném důsledku představují pouhé loutky (John, Stropnický), silné lobbování strany za byznys vládce (prodloužení podpory bioplynových stanic, ovládnutí Ministerstva vnitra Vítem Bártou), absence politické ideologie a v neposlední řadě také spolčení se strukturami z polosvěta.