Důvěru ODS vláda nemá

18. února 2014

Koaliční vláda vznikla nedůvěryhodným způsobem, když ukázala, že v jejím případě neplatí stejná pravidla pro všechny. Nedůvěryhodný je i její vágní, nekonkrétní a rozporuplný program. Proto Občanská demokratická strana nemůže dát vládě důvěru.

 
„Chceme být konstruktivní opozicí, ale zatím nám to bohužel vláda vůbec neusnadňuje. Dát důvěru této vládě by bylo stejně naivní jako jít lyžovat, když je venku 20 stupňů a divit se, že venku není sníh,“ říká Petr Fiala.
 
ODS upozorňuje, že vláda není schopná odpovědět na otázku, jak zaplatit slibovaná opatření jako například valorizaci důchodů, investiční pobídky nebo přijímání nových úředníků, když chce zároveň udržet schodek rozpočtu na 3 % HDP nebo zrušit poplatky za návštěvu u lékaře a za recept. Příjmy jednoduše neodpovídají výdajům.
 
„Už v roce 2002 slibovala ČSSD fungující sociální stát, vyšší důchody, vyšší platy, vyšší sociální dávky či zlepšení infrastruktury. Vladimír Špidla ujišťoval, že ´zdroje jsou´. O rok později se ukázalo, že zdroje nejsou. Bohuslav Sobotka, tehdy jako ministr financí, přiznal, že sliby ČSSD nelze splnit. Evidentně se nepoučil a stejnou chybu hodlá učinit podruhé,“ zdůraznil Petr Fiala. 
 
Další z problematických plánů vlády kritizoval Jan Zahradil, 1. místopředseda ODS a předseda klubu evropských poslanců ODS, upozornil na problematické sliby vlády v oblasti evropské politiky: „Evropská politika této vlády je nezodpovědná a je pro Českou republiku riziková. Za problematické považuji zejména to, že se vláda chce přihlásit k fiskálnímu paktu, přiblížit se do bankovní unie a přijmout euro. ODS je vůči těmto opatřením velmi rezervovaná. Neznamená to, že říkáme nikdy ne, ale jistě ne nyní, jistě ne ve střednědobém výhledu.“
 
„Jeden příklad za všechny – naše podmínky vstupu do eurozóny se výrazně změnily od chvíle, kdy jsme se stali součástí Evropské unie. Dnes přijetí eura přináší mimo jiné také povinný příspěvek 350 miliard korun do společného záchranného fondu, což tato vláda mimochodem před občany úspěšně tají,“ uzavírá Jan Zahradil.