Rozhovor pro Hospodářské noviny
Probíhá tady hon na čarodějnice, tvrdí bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda a míní tím nejen své aktuální problémy s policií, ale i atmosféru, která v zemi zavládla s novým zákonem o veřejných zakázkách. "Jediným kritériem se stala cena. Tak se nedá rozhodovat. Nikdo už nechce ani hlasovat," popisuje dnešní stav na českých radnicích.
Jste poslanec číslo dvě vydaný v tomhle období sněmovnou. Kolik myslíte, že vás bude za celou dobu?
Dvojka je pro sportovce vůbec nejhorší. Dvojka a čtyřka. Jako dvojka jste nevyhrál a jako čtyřka nejste na bedně. Ale jinak dobré.
Tvrdíte, že za vaším stíháním je politická objednávka. Jaký pro to máte důkaz?
Relativně jednoduchý. Vstoupil jsem do politiky s plánem, že komunální politika má vypadat jinak. V momentu, kdy začaly být naše kroky v dopravním podniku efektivní, jsem dostal varování.
Od koho?
Nevím. Varování se dozvíte po telefonu nebo vám někdo přes tři ruce řekne: "Slyšel jsem, že…" Kdybych to věděl, obrátil bych se na orgány činné v trestním řízení. Varování znělo: "Jestli budeš takto pokračovat, pamatuj, že obžalovaný budeš ty. Máme na to lidi."
Ale to, co říkáte, není důkaz.
Budu pokračovat dál. K mému naprostému překvapení se pak skutečně objevilo nesmyslné obvinění, velmi zvláštně zpracovávané v Českých Budějovicích. Do toho se děje to, že v okamžiku, kdy se o něco v politice pokouším, někam kandiduji, okamžitě se objeví informace, která se dostane k médiím: už to bude, už bude obžalovaný. Tak je to pokaždé: při kandidatuře do sněmovny, do vedení ODS. Informace vždycky zesílí, byť mezitím je ticho a nikdo se o to nezajímá.
To nedokazuje objednávku. Když kandidujete, logicky se dostanete do zájmu médií a řeší se okolnosti vašeho příběhu.
Tak to není. Vždycky k tomu totiž ještě musíte připočítat, že mám pak zase další telefonát.
To vám volá neznámé číslo?
Ano. Nebo na pevnou linku do práce. S tím mám bohaté zkušenosti.
Požádal jste sněmovnu, aby vás vydala. Pokud je to tak, jak říkáte, měla by imunita, zvlášť když znamená jen odklad stíhání, tady asi smysl.
Jsem přesvědčen, že ano. Mohu být předvolán k výslechu, když se bude jednat o něčem zásadním. Případ se může táhnout roky. O své vydání jsem ale požádal, protože jsem přesvědčen, že jednou takovéto věci v Česku musejí skončit, musí se to soudně rozhodnout. Ale jsem si vědom, že mojí práci to neprospívá, protože s tím zaručeně budou problémy. Nevěřím, že by se můj případ řešil rychle, máme tu podobné příběhy. Když si třeba vezmeme zásah na Úřadu vlády, Ratha, kde se zdá, že je vše jasné, a vleče se to už dva roky.
Rath také říká, že jde o politickou objednávku.
Slyším ten příměr nerad, nemá to nic společného. Příběh je rozdílný v tom, že pokud šlo o politickou objednávku, v jeho případě tam ten čin je.
Někteří právníci tvrdí, že jste v kauze Opencard sice nic neukradli, ale že váš postup v pořádku nebyl.
To je velmi složitá otázka. My jsme jednali a rozhodovali na základě znaleckých posudků, vyjádření právníků, odboru, který se tím zabýval, a materiálu od gesčního radního. Celé jednání je nahrané. Na tom zasedání se ptám na věci, které se dnes přetřásají. Proč to muselo být řízení bez uveřejnění? Odpovídají mi, že jiný postup by znamenal, že od druhého dne přestanou Opencard fungovat, musely by se tisknout papírové lístky a 250 milionů, které už tehdy byly proinvestovány, by se vyhodilo oknem. Právníků se ptám, jestli je to správně. Říkají: Ano a je to jediné možné řešení. Ale tady jde o princip: volený orgán nerozhoduje jen o tom, co zná. Pracuje s tím, že si nechá udělat odborné posudky, zeptá se právníků, má zodpovědného radního a na konci jsou závěry. Když jednoznačně říkají, že máte postupovat takto, nemůžeme konat jinak. Tak se nedá rozhodovat. Je to hon na čarodějnice. Když starosta malé obce za korunu pronajme dětské hřiště Klokánku, vystavuje se obvinění, že ho mohl pronajmout mnohem výhodněji. To je stejný princip. Rozhodnutí o tom, jestli půjčím hřiště dětem, je politické, jde o službu občanům. Jinak bych musel prodávat lístek do metra za osmdesát korun, abych neprodělal.
Tady probíhá nějaký hon na čarodějnice?
Ano. Od okamžiku, kdy se změnil zákon o veřejných zakázkách a jediným kritériem se stala cena. Všichni se tak dostáváme do péče Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Někdo podá nejnižší cenu, bezpečně víte, že za tyto peníze to neudělá, přesto se na úřad obrátí a zakázka se protahuje o půl roku. Při každém rozhodnutí radnice stačí, aby se kdokoli z těch, kdo soutěžili, obrátil na ÚOHS, a všechno stojí. Fungují i anonymní udání. Nikdo už ani nechce hlasovat.
Není ale to, co nazýváte honem na čarodějnice, přirozenou reakcí společnosti na to, co jste sám viděl, když jste přišel v roce 2010 na pražský magistrát?
Já tomu nerozumím. Pak by nemělo smysl začít něco dělat. Vnímám, že jsem Don Quijote. Netrápí mě to, s větrnými mlýny bojuji pořád rád. Ale ve chvíli, kdy to začnete takto interpretovat, Don Quijote ztrácí smysl. Nic se nezmění, když to někdo nezačne dělat. A když začne, nepotřebuje nic jiného než aspoň minimální podporu. Nikoli zpochybňování každého kroku, kterým evidentně likviduje to, co bylo před ním. To, co děláme, je průhledné. Vydali jsme dokumenty o všech zakázkách. Od záměru přes vznik, realizaci až po zhodnocení fungování. Nelze mít nedůvěru, protože to předtím bylo špatně. Pak je politikova práce apriorně k ničemu.
Divíte se pak primátoru Hudečkovi, že raději přestane stavět Blanku, aby se vyhnul vězení?
Ano, protože tím se vystavil kriminálu hodně. Třeba za těch třicet milionů za odborný posudek od White & Case, který pak soud shodí. Peníze, které stojí zastavení stavby tunelu. Rozumím mu, jako rozumím pštrosovi. Ten taky strčí hlavu do písku, ale zadek mu kouká. Věci se musí řešit. Když je bude řešit v tomto systému, bude pravděpodobně obžalovaný. Kdybychom my zastrčili hlavu do písku a vykašlali se na miliardu, která v Opencard byla, začali prodávat papírové lístky, pak bychom zažili vzbouření naštvaných lidí. Pravděpodobně bychom byli také obžalovaní, ale nebylo by to o zločinném spolčení jako teď.
Nebyl pak postup, který zvolil Hudeček, kdy arbitráž rozhodla, že smlouva platí, vyřešením toho problému?
Je, ale stálo to tři sta milionů, půl miliardy. Ale vy přece máte konat s péčí řádného hospodáře…
Neříkáte si teď: kam jsem to vlastně vlezl? Nebylo lepší zůstat váženým lékařem?
Ještě pořád si to neříkám. Už jsem dospělý. Když jsem se rozhodoval, věděl jsem, že to bude složité. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem věděl, jak moc. Ale šel jsem do toho po životních zkušenostech, dát na stůl vše, co jsem udělal. Vychovávám děti do světa, v němž žiji. Pořád chci v politice něco udělat, jen už vím, jak je to těžké a že budu jen jedno z koleček, která s věcmi pohnou. Vzdát se nechci. Lidé kolem mě mi říkají, že dělám beznadějnou věc.
Tu profesi jste si vybral dobrovolně.
Ano, jsem si toho vědom. Nemám z toho depresi, jen jsou chvíle, kdy zvažuji věci. Jsem vědec, tak si dávám fakta na hromadu. A vždy dospěji k tomu, že to stojí za to, jen už vím, že nejsem žádný spasitel. Jen jedno kolečko, které se odmítlo točit, jak chtěli ostatní.
Proč myslíte, že jste v lednu na kongresu nebyl zvolen místopředsedou ODS?
Protože jsem obviněný. Skupina těch, kteří mě nechtějí, je relativně silná. V tuto chvíli ale už v ODS nepředstavuje většinu, strana je jiná a velmi dobře nastartovaná, aby byla pevná a zásadová. V Praze jsme tu skupinu vytlačili úplně, jinde skoro, někteří odcházejí sami. A teď měli velkou kartu, kterou mohli na kongresu na delegáty vytahovat: obvinění. Nebyl prostě čas na to, abych byl zvolen.
Čím je ODS teď tak jiná? Stačí vyměnit vedení? Sám mluvíte o tlaku na delegáty.
Vždycky máte nějaké Tomáše Hrdličky a jejich levobočky. Ti se nezměnili, ale odcházejí. Ale dnes už před řadovými členy nesedí vedení, které silově řekne: takhle to bude. Atmosféra se proměnila.
Taky je vás méně.
Ano, ale kvantita není vždycky kvalita.
V politice, ve voličských hlasech je dost důležitá.
To je pravda. Pak ale nerozhoduje to, jestli máme dvacet, nebo třicet tisíc členů.
Blíží se komunální volby. Kdo by měl být vaším kandidátem na primátora?
O tom teď diskutujeme, jasno bude v dubnu. Děláme si i průzkum nálad a představ.
Zase tolik možností není: máte předsedu pražské ODS Filipa Humplíka, pak několik málo úspěšných starostů nebo můžete udělat fintu jako posledně s vámi.
Pokud můj hlas bude znít, nebudu chtít v čele jen slavného zpěváka, herce nebo lékaře. Existovala úvaha, že bychom našli někoho vně, ale v okamžiku, kdy si ODS vzala za předsedu Fialu a principiálně hovoří o změně programu, neměla by to rozmělňovat tím, že bude hrát hru na shánění dobré figurky. Musíme stavět na tom, že máme program, vlastní kvalitní vedení. To jediné nám vrátí důvěru dlouhodobě. Přes známou tvář se to nestane. To zmizelo v okamžiku, kdy Andrej Babiš postavil své hnutí. Tehdy se přitahování osobností stalo bezvýznamným.
Jiří Pospíšil na kongresu ODS neuspěl a ze strany odešel. Co si o jeho kroku myslíte?
Vždy jsem s ním velmi dobře vycházel, ale říkalo se o něm, že sleduje jen své cíle a prospěch. Když udělal tohle, tak to potvrdil.
Je prozíravé, když ODS dává najevo svému nejpopulárnějšímu politikovi, že pro ni není dost dobrý, aby byl místopředsedou strany?
Politika je svinské řemeslo. Vděku se nikdy nedočkáte. Taky bych mohl říkat, že jsem měl přes deset tisíc preferenčních hlasů, že mám podporu v průzkumech, že se jednapadesát procent Pražanů domnívá, že primátorem je stále Svoboda. Ale tak to je. Hlasy od členů strany prostě nemusíte dostat. Názor na něj byl průřezový, běžel napříč celou republikou jako reflexe toho, co dělal jako místopředseda partaje.
Co dělal?
Nic. A svou roli hrálo i volání po nových lidech a tvářích. Potřeba změnit nejen směr, ale i image. V tuto chvíli už nejde říkat stará a nová ODS, je prostě jiná.
Jako primátor jste se v Praze spojil postupně s ČSSD a TOP 09. Obě koalice zkrachovaly. Proč se to stalo?
Učinil jsem jedno pragmatické spojenectví. To s ČSSD, hned na začátku. ODS mě tehdy přesvědčila, že je to jediné správné řešení. Po měsíci jsem věděl, že jsem skočil na špatnou informaci, a začal jsem pracovat na tom, aby se to změnilo v politicky správné rozhodnutí. Že nebylo pragmatické, se ukázalo, když nás TOP 09 za dva roky vymetla ven, protože zjistila, že jinak by v Praze byla pořád dvojkou.
TOP 09 už vás ve volbách v Praze třikrát porazila.
Ano. Ale syndrom knížete už se ochodil.
(Autor: Jindřich Šídlo, Kateřina Surmanová)
poslanec PČR
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
primátor
zastupitel statutárního města
místopředseda Stínové asociace krajů ODS