Novinky Mediální výstupy

Především je potřeba říci, že Evropské komisi a Evropskému parlamentu za pár měsíců končí mandát. Přestože máme před sebou evropské volby, tak současná Komise a současný Parlament neváhá stanovovat závazné cíle týkající se života každého občana EU až do roku 2030. Současná Komise a současný Parlament tak stanovují politiku na tři volební období dopředu, aniž by se zeptaly na názor občanů členských států. Tuto skutečnost považuji za neuvěřitelný faul a políček demokracii v Evropě.

Nyní ale k samotnému nastavení klimatických cílů v EU. Evropská unie má v platnosti známý klimaticko-energetický balíček vztahující se k roku 2020. Tento balíček říká, že do roku 2020 se má zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 20%, emise se mají snížit také o 20% a energetická účinnost se má také zvýšit o 20%. Již realizace tohoto balíčku stojí lidi v Evropě ročně miliardy korun nebo eur navíc na jejich účtech za elektřinu a spousta firem v důsledku těchto vysokých cen krachuje nebo přesouvá svou výrobu mimo EU a spousta domácností se dostává pod hranici chudoby. Důležité je také to, že k těmto cílům se s výjimkou několika marginálních hráčů nikdo na světě nepřipojil a celkový globální objem emisí se nejen nesnižuje, ale naopak roste.

I přesto, že současné závazky mají devastující dopad na evropské podniky i domácnosti a i přestože tato politika nepřináší žádný užitek ve vztahu k fenoménu tzv. globálních změn klimatu, Evropská komise se rozhodla, že půjde příkladem celému světu i nadále a to zcela bez ohledu na náklady této šílené politiky. Bez ohledu na to, že Komisi i Parlamentu končí mandát, navrhla nové cíle až do roku 2030. Podotýkám, že po nás nikdo stanovení takových cílů nechce. Je to zcela svévolná politika EU postavená na tezi, že: "EU musí jít v záchraně planety ostatním příkladem".

Komise se stanovením klimaticko-energetických cílů zabývala celý minulý rok a postupně zde vykrystalizovaly dva tábory. První tábor zjednodušeně můžeme nazvat táborem bojovníků s globálním oteplováním vedený příslušnou komisařkou a druhý tábor bychom mohli nazvat tábor ochránců průmyslu v čele s německým komisařem Oettingerem. Výsledkem jejich souboje bylo to, že Komise sice navrhla závazné cíle do roku 2030, ale snížení emisí mělo být "pouhých" 30%. To si samozřejmě zelení šílenci z celé EU a na ně navázaný miliardový zelený byznys nechtěli nechat líbit a začali Komisi kritizovat za "nízké ambice".

V Evropském parlamentu se potom této gigantické zelené lobby podařilo dát dohromady většinu, která Komisi zkritizovala a odhlasovala usnesení, že se cíle musí rozhodně zvýšit a to následovně: do roku 2030 se mají snížit emise skleníkových plynů o 40%, podíl obnovitelných zdrojů energie se má zvýšit na 30% a energetická účinnost se má zvýšit o 40% a všechny tyto cíle mají být právně závazné.

Co to v praxi znamená? Znamená to, že se domácnosti i firmy v Česku i v celé EU musí připravit na další masivní útok na svou peněženku. OZE baroni budou mít opět superkšeft a všichni kdo platí účet za energie by se měli připravit na 3-4 krát vyšší platby na podporu OZE energie než je tomu nyní. A opět jako i v minulosti tuto politiku podpořili svými hlasy europoslanci za ČSSD. EU tedy bude opět draze bojovat za záchranu klimatu, ale vzhledem k tomu, že USA, Čína, Rusko, Indie, Brazílie a další takovou politiku nemají, nebude evropské šetření mít na klima vůbec žádný dopad. Na pracovní místa, životní úroveň a konkurenceschopnost firem z EU to ale bude mít dopad obrovský. Právě proto jsem pro tuto klimatickou sebevraždu Evropy nehlasoval.