Novinky Mediální výstupy

Ministr Babiš se domnívá, že myslíme jen na něj a že jiný program nemáme. To je příliš sebestředné. Ve hře je něco mnohem důležitějšího. Jde o princip, o dodržování pravidel a o to, jestli zde budeme opět mít dvě kategorie lidí: mocné jednotlivce, pro které pravidla neplatí nebo si je podle svých osobních potřeb uzpůsobí, a potom všechny ostatní.

Demokracie je do značné míry postavena na dodržování psaných a nepsaných pravidel. Nemá mnoho ochranných mechanismů, proto může být tu a tam oslabena, nebo i zneužita. Nejúčinnější obranou demokracie jsou přesvědčení demokraté. Občané, kteří dobrovolně akceptují pravidla, na kterých jsme se shodli, a hájí demokratické postupy proti těm, kteří je porušují. Většina nemusí mít pravdu, a přestože rozhoduje, nemá mít veškerou moc. Musí respektovat základní "pravidla hry", která nemění jako šaty podle toho, jaké je zrovna počasí.

 

Základní idea lustrací je jasná: lidé, kteří spolupracovali se Státní bezpečností, překročili normu, dokonce i tu, kterou tehdy komunisty ovládaná společnost ze strachu tolerovala. Nesoudíme, nevíme, zda tak učinili na základě vydírání, víry či prospěchu. Selhali ale jednou, mohli by selhat zase. Z dobrých důvodů jsme se před více než dvaceti lety dohodli na tom, že lidé, kteří nepředloží negativní lustrační osvědčení, nemohou vykonávat některé funkce. Mohou dělat cokoli, třeba psát o tom, že lustrovat je nesmysl. Mohou učit, léčit či létat. Nebo mohou podnikat. Mohli dokonce využít svých kontaktů a informací z doby, kdy v komunistickém režimu patřili k privilegované vrstvě, a stát se bohatšími než všichni ostatní. Nebráníme jim v tom, považujeme to za přirozené a ti rozumnější z nás jim to i přejí. Jen si nepřejeme, aby přebírali odpovědnost v určitých státních a veřejných pozicích, kde o nás rozhodují. Nebráníme jim v ničem, na co mají právo, jen se bráníme před jejich případným selháním. Na to zase máme právo my. 

 

 

Chcete-li řídit auto, potřebujete řidičský průkaz. Možná jste nesložili zkoušku, přišli o něj kvůli přestupku, možná jste v tom vcelku nevinně, ale prostě ho nemáte. Nemůžete tedy řídit. Mohli byste nás ohrozit. Lustrační osvědčení je řidičák pro výkon některých funkcí. Nemáte-li ho, nejezděte. Sveze vás někdo jiný.

 

V případě chybějícího lustračního osvědčení ministra financí Babiše je zde ale ještě závažnější problém. Dosud bylo zvykem, že každý člen vlády musel předložit negativní lustrační osvědčení, jinak se nestal ministrem. Andrej Babiš poprvé nemusí ani nemůže. Vyřešili to s prezidentem Zemanem absurdní podmínkou, že bude ve sněmovně v prvním čtení projednán zákon o státní službě. Souvisí s tímokrajově, řeší mnohem závažnější věci. Navíc první čtení neznamená nic, zákon může být následně změněn nebo nepřijat. Je to, jako by podmínkou pro vyučení cukrářem bylo, že půjdete na praxi do masny nakrájet salám. Trochu to taky souvisí, není to těžké splnit, ale cukráře to z vás neudělá. 

 

Důležitá otázka je proč? Jak je možné, že najednou je všechno možné? Proč se všichni tak snažili, aby Andrej Babiš mohl do vlády, i když nesplňoval dosud platné podmínky? Proč to většina toleruje? Odpověď není příliš složitá. Andrej Babiš dosáhl neobvyklé kumulace politické, ekonomické a mediální moci. Disponuje svou stranou a její parlamentní silou, prostředky svých firem a vlastní média. Proto mu pomáhají nejen jeho koaliční partneři a proto mu pomáhá i prezident Zeman, který - jak ukazuje - si s mocí dobře rozumí. Moc je nyní na straně Andreje Babiše. Ti, co moc nemají, na to mohou jen upozorňovat, byť je jejich názor menšinový, a třeba i nepopulární. Ale to by nás nemělo odradit. Taková situace zde už byla v historii mnohokrát. 

 

Ministr Babiš nemění své zvyky. Neplatí pro něj to, co pro ostatní. Za komunismu patřil k těm privilegovaným. Dnes také nemusí dělat to, co všichni ostatní, najde cestu, jak to obejít. Přesvědčivě nám tím ale ukazuje, že lustrace mají ještě i dnes smysl.