Novinky Mediální výstupy

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

stojím tu teď před vámi i proto, abych i já přijala a uznala svůj díl odpovědnosti za to, v jaké situaci senyní Občanská demokratická strana nachází. Svou slepotou, hluchotou a nevšímavostí jsme dopustili, abychom se nyní topili v bezmocnosti a zoufalství z toho, jaká se formuje nová politická reprezentace, v beznaději z toho, jak bude vypadat budoucnost této země, svěřená do rukou amatérů, populistů, podnikatelských pragmatiků a nezkušených politických noviců. Nemůžeme se ani vymlouvat na to, že ti, kdo o zmiňované budoucnosti státu rozhodli, byli jeho politicky neprozíravý občané, protože každý z nás, kdo byl v průběhu volební kampaně na ulici vyzbrojen drzostí i odvahu slyšet vox populi mi dá za pravdu, že přesvědčivě argumentovat proč nás mají lidé volit šlo těžko přetěžko…

Od jedinečné pravicové myšlenky, přes těžká období ekonomických reforem, pro které se na nově vzniklé, demokratické scéně nového státu složitě hledali spojenci, přes dílčí úspěchy i neúspěchy, opojení mocí, sladký spánek na vavřínech, až po hysterické zakrývání zrcadla, které jasně odráželo, že už nic není, jak bývalo, protože nám lidé prostě přestávají věřit. Je to realita dnešní dnů a jenom díky tomu jsme na okraji politické společnosti, v klatbě, exilu, v nemilosti.

Ale dost fňukání a sebetrýznění… Co s tím dámy a pánové tedy uděláme? Věřím, že přes všechny defétistické nálady, se kterými se v posledních týdnech setkávám, je nás víc, kteří vědí, že se něco musí od základu změnit, je nás snad stále dost, co nevezmou nohy na ramena a zbaběle převléknou kabát a všechno, čemu věřili začnou zpochybňovat a podlehnou vábení našich politických konkurentů na lepší politické zítřky na jejich kandidátkách minimálně v komunálních volbách. Já prostě ODS stále věřím a monogamista ve mně mi nedovolí přemýšlet o tom, že bych to měla zabalit a stát se politickou turistkou a hledat štěstí jinde. Možná je to tím, že jsem do ODS vstupovala v době Sarajeva, kdy jsem nemohla tušit, jestli propad voličské přízně vlastně přežijeme a ani v těch nejbizardnějších snech jsem si nemohla myslet, že se díky ODS někdy stanu starostkou, poslankyní…..

Co tedy musíme udělat jako první? S nadsázkou řečeno: spočítat se! Chtěla bych pro to poprosit všechny z vás, kteří třeba teď přemýšlíte o svém setrvání v ODS o rychlé rozhodnutí, protože je férové vědět, s kým se budu vydávat na plavbu Skyllou a Charbydou . Kapitán je bezpochyby také důležitý, ale při vší úctě, bez spolupracující a početné posádky nevyjede ani z mariny.  

Co udělat za druhé? Má-li mít ODS v dnešní společnosti opět budoucnost, potřebuje jasnou vizi, a potřebuje ji ihned.  

ODS nutně potřebuje pravicovým voličům učinit originální, autentickou, atraktivní a nezaměnitelnou nabídku. 

Jaká by to měla být nabídka? V první řadě férová, jednoduchá a splnitelná. Nabídka, která osloví intelektuální, mravní a ekonomické elity. Přitom taková, která bude blízká myšlení, hodnotám a životní filosofii pravicového voliče. Nabídka snadno komunikovatelná a mediálně uchopitelná. Stručná a jasná. Vážně myšlená. Nabídka uvěřitelná, prezentovaná uvěřitelným způsobem uvěřitelnými lidmi.

Možná mnozí namítnou - máme přece programové dokumenty, máme Agendu 2014, máme Vizi 2020. Já se vás však ptám - kdo ví, co v těch dokumentech je? Zajímá to někoho? Je někdo z nás chopen říci jednou větou, proč zítra volit ODS? Já se obávám, že nikoli. Podpora ekonomického růstu, boj s korupcí nebo stabilita - to jsou všechno věci, které má nebo může mít ve svém programu kterákoli strana. To jsou totiž přesně ta prázdná klišé, která už dnes nikoho neosloví, tím méně inteligentního občana střední a vyšší třídy, o jehož hlas bychom měli usilovat především.

Nemám bohužel časový prostor vám dnes toto velké téma nastolit, přesto mi, prosím,  dovolte, abych zde učinila alespoň základní ideový náčrt.

Myslím, že bychom se při definování našeho základního ideového tématu měli soustředit na vymezení úlohy moderního státu ve společnosti s akcentem na svobodu člověka, který o ni stojí a nezapomněl, jak snadné je ji ztratit. 

Tedy definovat stát jako servisní jednotku, na kterou se občané rozhodli přenést nezbytné minimum základních činností, které je efektivní či nezbytné spravovat centrálně. Tedy stát jako služba, stát malý, laciný a efektivní. Stát, který se uctivě a s pokorou chová vůči občanům - jeho zřizovatelům a který netloustne. Mimochodem, kdo z Vás si vzpomene, že jediná ODS za éry pekelníka Ivana Langera dokázala zrušit nějaké ministerstvo a jaké to bylo? Bylo to ministerstvo informatiky, přátelé….. A ti z nás, kteří si to pamatují v dnešních dnech asi stejně jako já užaslé zírají kolik ministrů bez portfeje a jaká nepotřebná ministerstva nám budoucí vládní koalice hodlá zase zřídit. 

Ale odbočila jsem… Zkrátka nechceme stát všudypřítomný, regulující, "buzerující", arogantní, vyžadující stále nové a nové prostředky na nejrůznější podpory, dotace, stimulace, programy, nové a nové úředníky. Donekonečna musíme prosazovat fakt, že stát nemá jakkoli zasahovat do trhu, ekonomiky, a života svých občanů! Pravicový volič chce stát, který tiše funguje a o své existenci dává vědět pouze minimálně. Nechce stát, který mu nařizuje, jakými žárovkami má svítit, kdy smí mít otevřeno jeho supermarket a jestli musí poslat děti do školky. Úlohou státu je zabezpečit stabilitu, chod institucí, zajistit bezpečnost a ochranu majetku a práv občanů. Vše ostatní je soukromoprávní záležitostí suverénního občana se snesitelnou nezatěžující ingerencísuverénních samospráv.

Pojďme občanům takový stát nabídnout. Jsem přesvědčena, že je to nabídka atraktivní, smysluplná, a mezi voliči je dlouhodobě po takovéto politické koncepci poptávka. A poptávka bude ještě větší, až občané zjistí, že navrhovaný zákon o státní službě, s krycím názvem Lex Bureš, který máme na přání Miloše Zemana projednávat v Poslanecké sněmovně příští týden, bude stát daňové poplatníky minimálně 6 miliard korun a který i zcela bezprecedentním způsobem mění lustrační zákon.

Co bychom měli udělat za třetí?: vraťme hrdost sami sobě i našim voličům a přestaňme se pateticky vžívat do role obětí spiknutí a mučedníků. Nezesměšňujme se a neplýtvejme energií na to, že si v médiích budeme přeměřovat ego, vymezovat se jeden proti druhému, škemrat o návrat expředsedů, rozdělovat se na staré a nové,Ćechy a Moravany, (Slezané prominou, o nich se překvapivě explicitně nemluví….),čisté a nečisté. Nikomu, kromě našich politických konkurentů v jiných stranách, to fakt neprospěje…

Co říct optimistického na závěr? Napište si vedle postele lísteček s citátem TheodoraRoosvelta, jako já a čtěte si ho každé ráno: Dělej co umíš, s tím co máš, tam kde jsi...

Tak pojďme do toho!

Díky za pozornost.

Mgr. Jana Černochová

starostka
poslankyně PČR
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR