Projev v rámci politické diskuse
Vážené dámy a pánové, milí přátelé,
scházíme se letos v situaci, která je krajně nepříznivá nejen pro Občanskou demokratickou stranu, ale stejně tak i pro celou Českou republiku, která prochází poměrně nebezpečnou krizí důvěry k demokracii.
Tak touto větou jsem zahájil svůj projev na 23. kongresu naší strany, 3. listopadu 2012 v Brně, a bohužel touto větou začínám svůj projev i dnes, kdy jsem navíc posledním vysokým ústavním činitelem ODS ve funkci. Přesto si myslím, že v nápravě svých neúspěchů máme stále pozici, z které lze odstartovat – 16 poslanců, 15 senátorů, řada krajských zastupitelů, starostů i stovky aktivních členů ODS, kteří jsou ochotni odvádět maximum práce ve prospěch této země, jsou dostatečným základem k další práci.
Rozdíl je však v tom, že dříve jsme mohli to, co se nám nelíbilo, zamést pod koberec a vydat se jakoukoliv cestou. Nyní uspějeme jen tehdy, když půjdeme s otevřeným hledím, rovně a se schopností pojmenovat problémy naší současnosti a nabízet srozumitelná řešení.
Nemám rád, když je po prohrané bitvě každý z nás generálem, ale přesto mi dovolte, abych i já řekl, v čem vidím některé z našich největších chyb v posledním období, spojeným s naší účastí v koaliční vládě Petra Nečase. Největší chybou bylo, že jsme přestali dělat a prezentovat programovou politiku ODS a pod tlakem koaličních partnerů se zcela jinými motivy a záměry jsme začali prosazovat jen koaliční projekt, ve kterém jsme jako ODS zcela ztratili tvář a nebyli potom lidem schopni vysvětlit vůbec nic. A to chci zcela pominout příčinu pádu této vlády.
To se potom projevilo i v bezradnosti a apatii značné části naší členské základny, kdy nám řada členů odešla a nás to bohužel k ničemu nevyburcovalo. Radovali jsme se, že někteří kariéristé, kteří naši stranu dlouho kompromitovali, mizí z funkcí i ze strany, ale zaspali jsme odliv těch, kteří nám dnes citelně chybí.
Musíme být opět srozumitelná a přesvědčivá konzervativní strana. Vím, že demagogie levice u nás tradičně vždy silně zabírá, ale to nás nesmí odradit. V této zemi žije, bez ohledu na sociální postavení, většina lidí, kteří touží po pevných hodnotách, pořádku, stabilitě, vymahatelnosti práva, jasných pravidlech i zákonech a zajídá se jim nesystémová bezbřehost liberálů, kteří jsou v řadách intelektuálů, médií i v politické praxi vlivnou oporou levice. Na politickém spektru máme vedle levice liberály a konzervativce. Pro nás je nutné znovu se postavit za konzervativní hodnoty osobní svobody a také osobní zodpovědnosti. V dnešní době relativizace hodnot demokracie od nás jasně musí zaznít, že náš program je budován na tradičních a konzervativních hodnotách. Nebojme se konzervativizmu! Dokažme sobě i českému voliči, že být konzervativní znamená být moderní, úspěšný a zásadový.
To všechno změnit ovšem vyžaduje schopnost dobře zvládat opoziční roli, ve které jsme. Jenom hlupák či naivní člověk si představuje, že opoziční politik musí reagovat za každou cenu kriticky na jakékoliv činy a slova vládních politiků. Neúnavně žvanit a křičet nikam nevede. Tím se jen ztrácí hodnota a význam opoziční role v parlamentním systému, ztrácí se váha a smysl i těch nejlepších argumentů. Je třeba vytipovat hlavní nebezpečí a omyly, které naší zemi chystá budoucí koalice i jejich spojenci z nevládních parlamentních stran, v oblasti ekonomiky, zahraniční politiky, přístupu k minulosti a podobně. Kritizovat nahodile a chaoticky nemá smysl.
Zvolme si nové vedení dle svého nejlepšího přesvědčení, věřme mu a neházejme mu klacky pod nohy, ani sobě navzájem.
Česká republika si zaslouží jasnou pravicovou a konzervativní stranu a tou je ODS.
Děkuji vám za pozornost.
místopředseda Senátu PČR