Novinky Mediální výstupy

Podle europoslance Ivo Strejčka je stejně tak pochybná i připravovaná mezinárodní smlouva známá jako "fiskální kompakt."

 

Evropský nástroj finanční stability vznikl v květnu 2010. Prostředky získává emisemi obligací, které jsou kryté zárukami členských států eurozóny. Z takto získaných prostředků může za určitých podmínek pomáhat státům s finančními problémy.

 

Nástroj, který měl být jasnou odpovědí na krizi a zárukou ekonomické stability, ale podle Miroslava Singera stále vyvolává podstatně více otázek, než odpovědí. "Sama definice poslání tohoto finančního nástroje je od začátku nejasná," řekl na jednání ekonomického a měnového výboru Evropského parlamentu Miroslav Singer. "Po roce a půl jeho fungování je zřejmé, že bychom měli dospět k jednoznačnému konsensu v několika základních otázkách: Komu má EFSF pomáhat, za jakých okolností a do jaké míry? Všechny dosavadní modifikace EFSF - jako například navýšení kapitálu nebo pákový efekt - spíš vedly trhy k přesvědčení, že se eurozóna snaží zakrýt skutečnost, že na záchranu větších ekonomik nemá prostředky. Což je ovšem pravda, protože pokud by nástroj měl být skutečně schopen stabilizovat Itálii nebo Španělsko, potřeboval by k tomu nesrovnatelně větší sílu. Takové obrovské záruky by ale současně podryly důvěryhodnost ostatních zemí eurozóny."

 

"Nemohu se zkrátka zbavit pocitu, že často volíme špatná řešení mimo jiné proto, že neumíme správně identifikovat příčiny finanční a dluhové krize," pokračoval Miroslav Singer. Dosavadní operace na záchranu Řecka podle něj především koupily Evropě čas, během kterého mohla hledat řešení. Kromě finančních nákladů ovšem eurozóna přišla o značnou část důvěry a bohatší Řekové vyvedli své úspory jinam.

 

Miroslav Singer zopakoval, že jedinou alternativou k masivní podpoře Řecka ze zdrojů EU - ke které ovšem chybí politická vůle - je odchod země z eurozóny. 

 

Do stejné kategorie jako EFSF patří podle člena hospodářského a měnového výboru europoslance Ivo Strejčka (ODS) i připravovaná smlouva o fiskální unii. "Zatím je známá jen základní filosofie této smlouvy, která má stabilizovat a bezmála spasit eurozónu, ale trhy už snížením ratingu několika evropským ekonomikám i EFSF daly jasně najevo, že v 'záchranu eura za každou cenu' nevěří," řekl Ivo Strejček po jednání výboru. "Nehledě na to, jak bude nakonec smlouva vypadat, jsem přesvědčen, že by se k ní Česká republika neměla připojovat. Jejím hlavním bodem je totiž pozice Německa a Francie, aby byly budoucí návrhy národních státních rozpočtů předány ke schválení do Bruselu ještě před tím, než budou předloženy k první diskusi národním poslancům. Očekávám a věřím, že si tuto pravomoc čeští poslanci nenechají vzít. Vždyť o čem je vždy veden základní politický spor, o čem je podstata moderní demokratické politiky? O tom, jak vysoké budou daně a kdo o jejich rozdělování bude rozhodovat. Považuji za nemyslitelné, aby 'expertní byrokrat' v Bruselu rozhodoval o tom, zda má český rozpočet více myslet na učitele a vzdělání, na více prostředků pro sociální systém, či na více peněz pro policii nebo české zemědělce."