Rozhovor s místopředsedou Evropského parlamentu
S místopředsedou Evropského parlamentu jsem se setkal ve Štrasburku, kde v prostorách parlamentu zahajoval výstavu věnovanou stému výročí vzniku československých legií. Využil jsem této příležitosti a položil mu následující otázky.
Pane poslanče, v lednu 2012 jste byl zvolen místopředsedou Evropského parlamentu. Jak hodnotíte své dosavadní působení v této významné funkci? Jaké iniciativní zprávy Evropského parlamentu jste za tu dobu vypracoval, co jste v nich zdůraznil a jak byly přijaty?
Pozice místopředsedy je pro mě obrovskou zkušeností. V předsednictvu mám možnost ovlivnit finance Evropského parlamentu, dlouhodobě v této oblasti prosazuji úsporné a efektivní hospodaření. Do mého osobního portfolia patří mimo jiné vztahy s místními a regionálními samosprávami, kde se snažím, aby zkušenosti a názory zastupitelů, starostů a hejtmanů byly v Bruselu co nejvíce slyšet. Vzhledem k tomu, že jsem v patnáctičlenném předsednictvu jazýčkem na vahách mezi lidovci na jedné straně a středolevicovými socialisty a liberály na straně druhé, můj hlas často může rozhodnout. Přestože jsem zástupcem menší politické skupiny, mám tak poměrně silné postavení. Ve své běžné parlamentní práci jsem se v tomto volebním období věnoval zejména evropským fondům a problematice dopravy. Byl jsem zpravodajem tří zpráv a více než deseti stanovisek, jako jediný Čech jsem se účastnil vyjednávání podmínek čerpání budoucích evropských fondů. V tomto ohledu se podařilo pravidla výrazně zjednodušit a sjednotit tak, aby na rozdíl od současné situace měli všichni koneční příjemci rovné podmínky.
Souhlasíte s názorem, že Evropská unie se nachází v krizi, z níž zatím nenašla východisko?
Je potřeba odlišovat krizi ekonomickou a krizi institucionální. Zatím veškerá data nasvědčují tomu, že dlouhá ekonomická recese nejen u nás doma, ale i jinde v Evropě, postupně končí. Po pravdě řečeno jsem osobně přesvědčen, že Brusel až příliš usilovně hledal "lék na krizi", příliš se pokoušel zasahovat do ekonomiky a pod záminkou krize přicházel s novými a novými regulacemi, namísto aby umožnil trhu volněji dýchat. Skoro by se v tomto ohledu dalo říci, že navzdory aktivistickým rozhodnutím institucí Evropské unie si trh našel cestu ven z krize sám. Pokud máte na mysli institucionální krizi orgánů Evropské unie, je to vlastně obdobná situace. Z pohledu zevnitř nemám pocit, že by Evropský parlament či jiné orgány nefungovaly, že by bylo třeba měnit jejich kompetence či vytvářet orgány nové. Nemyslím si, že jsme potřebovali předsedu rady nebo že potřebujeme, aby předseda komise byl vybrán v přímé volbě, jak si někteří přejí. Politici často problém uměle vytvářejí, aby jej pak mohli začít řešit.
A jak vidíte roli České republiky? Co nám naše členství přineslo, co jsme se naučili? Hraje Česká republika v EU důstojnou roli?
V Bruselu rozhodně nehrajeme druhé housle, jak se často tvrdí, a pro Evropský parlament to platí dvojnásob. Patříme mezi středně velké členské státy, které je v klíčových okamžicích vidět. Za těch již téměř deset let jsme jednoznačně prokázali, že jsme schopni artikulovat národní zájem, že jsme schopni hledat kompromis, že jsme schopni instituce řídit. Je ale velkou škodou, že během českého předsednictví byla shozena vláda. Je také škodou, že se v radě příliš často mění ministři a naši další zástupci, protože si tím sami omezujeme sociální kapitál. Každý určitě chápe, že lidé, kteří se spolu lépe znají, jsou schopni se spolu lépe domluvit, než když se vidí poprvé.
Jste členem frakce Evropských konzervativců a reformistů (EKR) sdružující pravicově orientované politiky. Mohl byste nám blíže přiblížit její činnost?
Naše politická skupina, která patří mezi pět hlavních hráčů v Evropském parlamentu, prosazuje ideu flexibilní, otevřené a nefederalistické spolupráce v EU. Prosazujeme omezování byrokracie, zjednodušení evropské legislativy a rovnoprávné zacházení se všemi členskými státy – malými i velkými, starými i novými. Ačkoli jsme relativně novou frakcí, na půdě Evropského parlamentu jsme se již stali vlivnou politickou silou. Poslancům ODS včetně našeho předsedy Jana Zahradila, který má velké zásluhy na vzniku a fungování této skupiny, dává frakce EKR dostatečnou volnost pro prosazování volebního programu a příležitost aktivně prosazovat české zájmy.
Jak vycházíte s ostatními kolegy – europoslanci z České republiky? Scházíte se společně? Prosazujete společně zájmy České republiky v Evropském parlamentu?
Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že jsem rád, že máme se všemi kolegyněmi i kolegy korektní a slušné vztahy. Vycházíme spolu velmi dobře, v případě, že máme podobný názor na věc, se snažíme naše aktivity koordinovat. Víceméně každý měsíc se také společně setkáváme při pracovní snídani a diskutujeme s pozvanými hosty z Čech o aktuálních problémech. V tomto ohledu je třeba také vyzdvihnout práci našeho stálého zastoupení, které nám pod vedením velvyslance Povejšila aktivně napomáhá v každodenní práci.
Pracujete také ve výboru pro regionální rozvoj, kde působíte jako koordinátor Evropských konzervativců a reformistů. Tento výbor schválil před letními prázdninami několik důležitých zpráv ke kohezní politice po roce 2014. Které to byly a jak se nás dotknou?
Evropský parlament schválil tento týden balíček šesti nařízení, podle kterých se budou řídit pravidla čerpání evropských fondů od roku 2014. Právě tyto podmínky určují, jakým způsobem Česká republika bude smět čerpat zhruba 550 miliard korun v následujících deseti letech. Podařilo se omezit byrokracii, snížit počet nadbytečných kontrol a dát větší prostor zejména větším městům na rozhodování, jak peníze nejlépe využít. Sjednocují se také podmínky čerpání různých fondů; kupříkladu v Programu rozvoje venkova bude nevratná DPH také uznatelným výdajem, což malým obcím zlevní investiční projekty o pětinu.
Na summitu Evropské rady v únoru si Česká republika pro příští programové období po roce 2014 vyjednala národní alokaci ve výši 20 miliard eur. Premiér Nečas to prezentoval jako úspěch, kritici ale zdůrazňovali, že ve srovnání se současným obdobím jde o pokles. Jak to hodnotíte vy?
Ta jednání byla složitá a velmi dlouhá, České republice se postupně podařilo zvýšit prostředky na kohezi o 400 milionů eur ve srovnání s tím, kolik bylo v prvotních návrzích. Z hlediska strukturálních fondů tak má Česká republika pátou nejvyšší alokaci v přepočtu na obyvatele, což s ohledem na naši ekonomickou situaci není vůbec špatné. Vzhledem k tomu, že ale patříme mezi bohatší země s vyšším hrubým domácím produktem (kupříkladu Praha je jedním z nejbohatších regionů), je jasné, že nemůžeme mít nejvíce peněz. To by ostatně ani nebylo vůči našim východním sousedům spravedlivé.
Dnes se často hovoří o tom, že je ohroženo čerpání evropských peněz a že Česká republika může o tyto peníze přijít. Je situace skutečně tak vážná? Domníváte se, že Česká republika dostatečně nevyužívá peněz poskytovaných z nejrůznějších evropských fondů?
Ano situace je v tomto ohledu velmi vážná. Dlouhodobě na tento problém upozorňuji naši vládu a snažil jsem se situaci v Bruselu zvrátit. Moje iniciativa, aby vedle Slovenska a Rumunska dostala i Česká republika o rok více na čerpání peněz, ale nenašla podporu čistých plátců. Dneska se hovoří o desítkách miliard korun, o které přijdeme, nemám však pocit, že by se vláda tímto problémem aktivně zabývala. Je potřeba vyhlásit výzvy, spustit výběrová řízení, realizovat veřejné zakázky, uzavřít smlouvy a investovat tak, aby alespoň část prostředků byla zachráněna. S Evropskou komisí jsem předjednal možnosti přesunu prostředků do oblastí s lepším čerpáním, tuto možnost je ale potřeba využít!
Můžete uvést příklady některých velkých investičních akcí spolufinancovaných za pomoci evropských fondů, jež jsou opožděny ve své realizaci nebo byly zastaveny či odloženy? A co se dá dělat pro zlepšení této situace?
Mohu uvést jeden příklad za všechny. Tím je odložený miliardový projekt přestavby čistírny odpadních vod v Praze. Podmínky pro realizaci (v tomto případě byla problémem délka smlouvy s vodohospodářskou společností) velkých investičních staveb jsou často tak specifické a evropská legislativa tak náročná, že projekt jednoduše není možné z evropských fondů financovat. Řešení lze hledat jedině v kontinuálním jednání, v identifikaci bezproblémových projektů a v maximální transparentnosti výběrových řízení a souvisejících procesů.
V roce 2011 nemělo v EU zaměstnání, ani se nevzdělávalo nebo neprocházelo rekvalifikací, 7,5 milionu lidí ve věku od 15 do 24 let, přičemž jejich podpora stojí unijní ekonomiku 150 miliard eur ročně. Co v tomto směru hodlá EP podnikat?
Situace na trhu práce v první řadě není všude v Evropě stejná. Kupříkladu v České republice se aktuálně nezaměstnanost pohybuje okolo 7,6 %, nezaměstnanost mladých pak okolo 19 %. Průměr nezaměstnanosti mladých je v Evropské unii výrazně vyšší (23,3 %), existují dokonce státy, kde je každý druhý mladý nezaměstnaný (kupříkladu Španělsko má nezaměstnanost mladých lidí 56 %). Přestože vím, jak obtížně mladí lidé shánějí první práci, je otázkou, do jaké míry je smysluplné hledat společné evropské řešení. Nezaměstnanost by podle mého názoru měly řešit především členské státy a jejich národní a regionální vlády.
Každý měsíc se Evropský parlament stěhuje v počtu cca 3000 osob z Bruselu do Štrasburku. To přece musí být nejen neefektivní z časového hlediska, ale především velice finančně nákladné. Nedá se s tím něco dělat?
Evropský parlament tento týden přijal zprávu, podle níž by měl mít právo rozhodovat o tom, kde a kdy zasedá. Parlament se současně zavázal, že bude v tomto ohledu iniciovat revizi základních smluv. V současnosti je totiž v primárním právu zakotvena povinnost každý měsíc zasedat ve Štrasburku, jakékoli změně se přitom brání Francie a sousední Německo. To, že je neustálé stěhování nákladné, je pravda, administrativa parlamentu odhaduje dodatečné náklady spojené se sídlem ve Štrasburku na 103 miliony eur.
Evropský parlament se rozhodl udělit letošní Sacharovovu cenu míru čtrnáctileté dívce z Pákistánu Malale Yousafzai. Toto rozhodnutí ale vyvolalo mnohé rozporuplné reakce a diskusi o poslání Sacharovovy ceny...
Myslím, že je dobře, že cenu za lidská práva získala právě Malala. Ostatně byla to i naše frakce EKR, která ji na tuto cenu navrhla. Měl jsem osobně možnost s touto statečnou mladou ženou poobědvat a musím, říci, že na mě velmi zapůsobila. Toto ocenění současně vnímám jako povzbuzení všem ženám a dívkám, které jsou ve svých domovech a zemích utlačované.
Jste autorem projektu výstavy ke 100. výročí vzniku československých legií, kterou si mohli v polovině listopadu prohlédnout poslanci Evropského parlamentu ve Štrasburku. Co vás k tomuto kroku vedlo?
K této oblasti, k historii vzniku našeho státu, k vojenství i k odboji, jsem měl již odmalička velmi blízko. Dříve jsem v parlamentu realizoval výstavu k třetímu odboji, nyní jsem chtěl touto aktivitou připomenout odboj první. Jsem velmi rád, že výstava byla tak úspěšná, a doufám, že stejný, ne-li větší, zájem bude o tuto výstavu i u nás doma, kam ji budu přesouvat. Mé velké poděkování patří Muzeu českého a slovenského exilu 20. století, jmenovitě pak manželům Kratochvílovým, kteří se mnou výstavu připravili.
Jaký je váš názor na nedávno skončené parlamentní volby v České republice? Mohou, tak jak dopadly, vyřešit naši současnou situaci?
Je třeba respektovat rozhodnutí voličů. Roztříštěnost sil v dolní komoře může být problémem pro sestavení stabilní vlády. Osobně se také obávám, aby se neopakovala situace s vládou podporovanou podnikatelskou stranou, která nemá ideologické ukotvení a je tvořena lidmi, o kterých nic nevíme, tedy ani nevíme, čeho všeho jsou schopni. Doufám, že nedojde k nevratným změnám, které by Českou republiku natrvalo poškodily.
Občanská demokratická strana se nachází v nejhlubší krizi za dobu své existence. Jaké kroky by měla podniknout pro své restartování?
Musíme v první řadě obnovit důvěru lidí, musíme je přesvědčit, že nám jde o pravicové hodnoty a cíle, a ne o "koryta" a peníze. Na programu není třeba mnoho měnit, klíčové je, aby v širším vedení strany byli lidé bez skandálů a jakýchkoli pochybení. Jedině tak se opět staneme klíčovou konzervativní stranou a získáme postavení, které mají konzervativní strany jinde v Evropě.
Žijete nyní převážně v Bruselu. Jak se vám v něm líbí a jak tam trávíte svůj volný čas?
To je velký omyl či skoro mýtus, který je s europoslanci spojen. Velkou část svého pracovního programu totiž trávím i jinde v Evropě a světě, každý měsíc jsem čtyři dny ve Štrasburku. Každý týden jsem ale doma v Hradci Králové, kde s rodinou trávím volný čas, sportuji a setkávám se s lidmi. V Bruselu je můj pracovní program tak nabitý, že v něm volný čas nemá místo. A když se přece jen na chvíli uvolním, zajdu si do posilovny.
zastupitel statutárního města
místopředseda EP