Novinky Mediální výstupy

 

Důvodů pro tento negativní vývoj můžeme najít několik; ať už viníme hospodářský propad na evropských i světových trzích, manažerská selhání nebo přílišnou regulaci a byrokratickou zátěž. Nejobtížnější je však otázka, jak z toho ven. Jako místopředsedu Evropského parlamentu mě těší, že význam automobilového průmyslu nejen pro Českou republiku, ale pro celou Evropu si uvědomují i v Bruselu. Evropská komise tak na základě stejnojmenné pracovní skupiny nazvané CARS 2020 přišla s dlouhodobou představou, jak tento průmysl podpořit.

 

Problém však spočívá v odlišné představě, jak by taková pomoc měla vypadat. Velmi jsem stál o to, abych k dané problematice vedl vyjednávání ve Výboru pro dopravu Evropského parlamentu, což se mi nakonec s podporou mých kolegů povedlo. Jasně totiž cítím, že představy evropských úředníků o pomoci automobilovému průmyslu se na míle vzdalují skutečným potřebám výrobců, které jsem osobně konzultoval s automobilkami přítomnými v České republice.    

 

Evropská komise, nebo alespoň její představitelé, se kterými jsem o budoucnosti automobilového průmyslu jednal, trpí utkvělou představou, že výrobci 'čekají na další regulaci z Bruselu, aby mohli znovu nastartovat odbyt svých výrobků'. Já jsem osobně přesvědčen, že nikoliv a že ani zákazníci nečekají na osvícené rozhodnutí, jaká auta si mají kupovat. Svou hlavní úlohu při jednáních o dlouhodobé strategii CARS 2020 jsem proto viděl v zavedení hodnocení dopadů bruselské legislativy na průmysl. To se nakonec objevilo v bodě 40 daného návrhu. S vidinou ztráty pracovních míst stejně jako konkurenceschopnosti našeho průmyslu je na čase přestat stavět vzdušné zámky. Brusel si musí stanovit jasné priority, čeho chce ve vztahu k automobilovému odvětví dosáhnout. Není možné na jedné straně neustále přitvrzovat emisní limity a na druhé straně chtít udržovat úroveň výroby a cenovou konkurenceschopnost. Když díky Bruselu naše auta zdraží, koupí si je méně lidí. To je základní pravidlo ekonomie.  

 

Odstranění regulace, byrokratických překážek či usnadnění vstupu na zahraniční trhy já osobně považuji za primární cíl, který by Evropská unie měla sledovat, pokud chce automobilovému průmyslu skutečně pomoci. Evropští výrobci, především ti čeští a němečtí, už dávno nevyváží jen do Evropy. Zatím mám však pocit, že Evropské komisi přes přemíru regulací, které chrlí, právě na podporu odbytu nezbývá čas. Tuto významnou úlohu tak musí přebírat jiné mezinárodní organizace. Klasickým příkladem je globální dohoda o omezení byrokratických překážek naštěstí před nedávnem uzavřená Světovou obchodní organizací. 

 

Namísto toho se i v Evropském parlamentu začal objevovat přístup zcela opačný, kdy padaly návrhy protekcionistických opatření, za které by se nemusel stydět nejeden plánovač komunistické éry. 

 

Propad výroby evropského automobilového průmyslu nevyřešíme tím, že strčíme hlavu do písku a omezíme přístup zahraniční konkurenci na evropský trh. To ostatně víme velmi dobře z naší české historie. Z toho důvodu jsem spolu se všemi europoslanci za ODS jasně odmítl návrhy na evropskou harmonizaci státní podpory průmyslu, přímé zásahy Bruselu vedoucí k možnému zvyšování daní či intervence do kurzu eura.