Novinky Mediální výstupy

 

Kolem tohoto kroku se totiž v posledních dnech rozpoutala pěkná mela. Bez ohledu na to, zda jsme pro, nebo proti intervenci ČNB, existují zde důvody, proč i v dnešní situaci platí heslo "držme se koruny". Všimněte si, že ani nyní níkoho ani mezi ekonomy, ani mezi politiky nenapadlo volat, že musíme rychle přijmout euro. To myslím o lecčems svědčí.

 

Myslím, že je dnes úplně všem občanům Česka jasné, že našemu hospodářství se nedaří. Skoro všichni potom také chápou, že v EU je to v mnoha směrech ještě horší než u nás doma. Ano, existují výjimky - státy, které rostou, jako třeba Polsko nebo nyní i Británie. Celkově vzato by ale spousta evropských států především na jihu kontinentu byla velmi šťastná, kdyby měla nezaměstnanost a zadluženost tak nízkou, jako máme my. To nesmíme zapomínat.

 

Na druhou stranu máme my Češi ještě v živé paměti zlatá léta 2002-2008, kdy naše hospodářství rostlo o 5-6 % ročně a zvyšovaly se také platy a životní úroveň. Toto zlaté období s nástupem krize Západu bohužel skončilo a nyní se již 4 roky nacházíme ve fázi, pro kterou je asi nejlepší optimistické označení stagnace. To je mrzuté, ale je to realita.

 

Nečasova vláda, která vznikla necelé tři měsíce po řeckém bankrotu z jara 2010, se pokoušela brzdit tempo českého zadlužování. Bylo to logické. V roce 2010 zkrachovalo Řecko a před ním ještě také Maďarsko a Lotyšsko a po Řecku celá řada dalších do té doby důvěryhodných států, jako Portugalsko, Irsko, Španělsko nebo Kypr. Blízko bankrotu se ocitla také Itálie.

 

Tomuto vývoji se Nečasova vláda chtěla vyhnout, a tak se snažila brzdit růst dluhu, seč mohla. Bohužel také přehnaným zvyšováním daní, které českou ekonomiku těžce postihlo a prodloužilo její recesi. Přesto je třeba ocenit skutečnost, že se Česko po celou dobu nikdy nestalo ani náznakem státem, kterému by hrozil nějaký bankrot. To není v dnešní Evropě vůbec málo. Naopak. Důvěryhodnost české vlády jako emitenta dluhopisů naopak trvale roste a dnes již jsme nedaleko od elitní skupiny nejdůvěryhodnějších emitentů dluhopisů. Díky tomu se naše úrokové zatížení snižuje.

 

USA a EU řešily krizi velmi nestandardními prostředky, jako jsou "záchrany" bank a dalších velkých firem typu General Motors za peníze daňových poplatníků. Kromě toho ale jak USA, tak také Británie a nakonec i eurozóna sáhly také k nestandardním masivním intervencím ze strany svých centrálních bank. Americký FED, britská BoE a evropská ECB tak postupně snížily základní úrokové sazby až na faktickou nulu a zahájily masivní programy "tištění" peněz s cílem pomoci svým ekonomikám.

 

Česká republika dosud během krize k žádným nestandardním krokům nepřistoupila. Po celou dobu krize vláda "nezachraňovala" z veřejných peněz žádné firmy. Dokonce se u nás nezavedlo ani šrotovné, přestože to Bohuslav Sobotka navrhoval. Česká vláda rovněž nemusela přistoupit k záchraně žádné banky. ČNB dosud také během krize využívala pouze standardní nástroje v podobě manipulace se základní úrokovou sazbou. To, ale nyní skončilo.

 

Krize je bohužel hlubší a delší, než se zdálo, a americké a britské oživení se v eurozóně nedostavuje. Rovněž české hospodářství opět klesá. V této situaci se ČNB v souladu s tím, co avizovala od jara, rozhodla k masivní intervenci proti koruně s cílem oslabit ji na 27 Kč za euro – a jak dnes avizovala ČNB – možná ještě více.

 

Jsem přesvědčen o tom, že to je krok správný a nezbytný. Ano, některé subjekty na trhu to bude bolet, ale nedá se nic jiného dělat, než to vydržet. Jsme malá, otevřená a exportně orientovaná ekonomika, ta potřebuje konkurenceschopnný kurs koruny. Můžeme se přít o to, zda je tato intervennce dobrá, nebo ne, ale skutečnost je taková, že máme tuto klíčovou kompetenci stále v Praze, a nikoliv ve Frankfurtu. Je také skutečností, že ČNB rozhoduje s přihlédnutím k zájmům jen a pouze českého hospodářství.

 

Něco takového by nebylo myslitelné, pokud bychom byli v eurozóně. Řada států eurozóny nyní potřebuje dostat svá hospodářství z recese a potřebovala by devalvovat, jak to ostatně dělala celá desetiletí v minulosti. Nyní s eurem devalvovat nemohou a jediné, co jim zbývá, je snižování mezd a to vyhání lidi do ulic. To, že máme korunu, nám velmi pomáhá vyhnout se smutnému osudu Řecka, Itálie, Španělska nebo Portugalska.

 

Takže závěrem musím opět zopakovat již mockrát omleté, ale stále platné heslo: "Držme se koruny".

 

Více na www.fajmon.eu