Politický dinosaurus, který se hodí
Ten protivný chlápek, který se věčně blbě šklebí do kamer, se zase stal poslancem, voliči ho totiž kroužkováním vynesli vzhůru. Jak je to možné? Hledali jsme odpověď. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že zvolení oslavil s kolegy v hospodě, kde mají nanejvýš buřty s cibulí.
Pane poslanče, měl jste někdy na dlaních bolavé mozoly?
Kvůli práci, která by mě živila, určitě ne. Jinak ano, po práci na chatě nebo u kamarádů, po nějakém tom kopání nebo při sekání většího množství dřeva...
Vás to baví?
Strašně moc, uklidňuej mě to. Ruční pila a štípání, to je velká zábava.
A kdy naposledy jste oblékl montérky?
To bych viděl na střední školu, strojní průmyslovku, někdy mezi roky osmdesát čtyři a osmdesát osm. Chodilo se do dílem, pak na praxi.
Co o brigádách?
Jasně, povinné chmely, sem tam nějaké to skládání, vyklízení bytů. Já jsem si ale na střední škole přivydělával hlavně doučováním.
Dějepis? Jazyky?
Na jazyky jsem úplně marnej, celoživotně. Z ruštiny už neumím ani kváknout, němčinu jsem uměl o trochu líp, ale taky jsem ji zapomněl. Tahle moje bariéra byl hlavní důvod, proč jsem v létě dvaadevadesát skončil na filozofické fakultě. Musel bych se naučit minimálně dva živé a jeden mrtvý jazyk. A při představě, že to dokážu při poslanecké práci na plný úvazek, jsem tu školu přerušoval, přerušoval, až jsem napsal, že končím. Na té střední škole jsem doučoval matematiku.
Zajímavé. Tipoval bych vás spíš na humanitní obor.
Oba rodiče vystudovali matfyz, táta navíc filozofii a i já měl představu, že půjdu v jeho stopách. Ale před maturitou bylo jasné, že na filozofii se z politických důvodů nedostanu, tak jsem se věnoval matematice, aby mě vzali taky na matfyz. Na filozofickou fakultu jsem přešel po revoluci.
Zůstaňme ještě u matematiky. Jak jste prožíval letošní dramatické sčítání hlasů?
V hlavní kanceláři ODS jsme průběžně sledovali výsledky a někdy kolem čtvrté hodiny, když už bylo sečteno poměrně dost hlasů a vypadalo to na tři mandáty a já byl čtvrtý, jsem na výzvu novinářů z České televize vyšel ven a v krátkém rozhovoru jsem poděkoval voličům a oznámil, že odcházím pracovat do advokacie.
Jenže pak nastal zvrat.
Kolem půl sedmé se objevila první zpráva, že asi budeme brát v Praze mandáty čtyři, což člověka potěší. Vůle lidu a tak trochu i vůle Boží. Kluci ze štábu začali narychlo vymýšlet, kam zajdeme na panáka, ale v kanceláři byla atmosféra poněkud ponurá, tak jsem tam ještě chvíli seděl a pak jsem se sebral a jel jsem za ženou na chalupu.
Nakonec jste to ani nezapil?
O dva dny později trochu jo. Hlavně s lidmi, kteří mi pomáhali. Ale žádné šampaňské ani kaviár. Zašli jsme do jednoho podniku, kde ani nevaří, mají tam nanejvýš buřty s cibulí.
MOC SE ŠKLEBÍŠ, MARKU
Nepůsobíte jako typ, který rád riskuje.
Ne?
Opravdu ne.
A přitom jsem člověk, který rád hraje. Vždycky jsem hrával karty, celou střední školu, i na vysoké. A pak šachy, ty jsem hrál i závodně. A vím, že bez rizika není výhry.
Na to jste přišel sám?
To mám od táty, který vycházel z úsudku, že riskovat se musí úplně všechno, abychom vyhráli a porazili bolševika, v tomhle jsme celou dobu před listopadem 1989 žili a to byly časy značně rizikové. Dodneška se proto snažím jít i do kontroverzních věcí a neschovávat se.
Co je to za divnou hru, dvakrát za sebou riskovat tím, že se necháte před volbami schovat na kandidátce na nevolitelné místo?
V roce 2010 to nebyla moje vůle. To byl výsledek čelního střetnutí se skupinou Pavla Béma.
Teď jste to však úmyslně udělal. Proč?
Řekl jsem si: Máš splněno. Do minulých voleb jsem šel s cílem dotáhnout církevní restituce; cítil jsem to jako dluh vůči generaci našich otců ještě z Federálního shromáždění, které to kvůli nesmyslné hádce se Slováky nezvládlo. Taky jsem chtěl dotáhnout občanský zákoník. A protože obojí se podařilo, tak jsem si říkal: Bude ti pětačtyřicet, není to vhodná chvíle pustit se do jiné kariéry? Nechal jsem to rozhodnout lidi.
A oni vás kroužkováním vynesli do Sněmovny. A já tomu nerozumím: většině lidí, které znám, jste divně nesympatický.
Vím. Působím prý nadneseně, protivně, přitom se celý život maximálně snažím o opak. S většinou lidí mám dobré vztahy, každému se snažím vzít telefon, odpovědět. Přesto... Nevím, jestli je to tou televizí, jestli se tam blbě tvářím?
Upozornil vás na to někdo?
Spousta lidí, i kamarádi mi říkají: Působíš blbě, arogantně, to se nedělá. Příliš se šklebíš, když se ti něco nelíbí, a oni tě s chutí zabírají. Asi bych na tom měl něco zlepšit.
O to větší je mi záhadou to množství vašich příznivců mezi voliči.
Ti, co mě volí, mě asi volí pro to, co říkám, a ne pro to, jak vypadám. Zažil jsem už spoustu lidí, kteří mi řekli: Když jsem tě viděl v televizi, tak jsem si myslel, že seš nafoukanej pitomec, ale s tebou se dá normálně vyjít.
Ještě nějaký důvod, proč vás tolik lidí volí?
Myslím, že jméno Benda je pořád, aspoň v části Prahy, dobré jméno. Samozřejmě že čerpám trošku z otce a věřím, že jsem ho příliš nepoškodil. Když někdo řekne, že by se kvůli mým návrhům musel tatínek obracet v hrobě, namítnu: Schválně si projděme jeho projevy, církevní restituce vymyslel jako první on.
Když jsme u církve, nemůže hrát roli i to, že máte v Praze podporu křesťanských rodin?
Asi taky. Ale svůj katolicismus se nesnažím dávat na odiv; už proto, že člověk je tvor hříšný, a když se moc zaštiťuje "já jsem dobrý katolík" a pak to dopadne špatně, padá to na církev jako na celek. Vždycky jsem se snažil říkat: Já jsem dobrý konzervativec.
PRAŠIVÝ POSLANEC Z PRAHY
Vynadal vám někdo na ulici, že berete plat za nicnedělání?
Jako že se začne se mnou dramaticky hádat? I to se občas stane.
Co v tu chvíli děláte?
Řeknu: Tak to jděte dělat vy. Moji kamarádi, kteří začínali před dvaceti lety budovat nějaké kariéry, jsou na tom i z hlediska veřejné pověsti i zhlediska platu líp než já. Něco vybudovali a říkají: Neměnil bych s tebou, vybral sis to ty, tvoje chyba.
Máte ze setkání s lidmi na ulici i úsměvný zážitek?
Nedávno. Každé jaro jezdíme se švagrem a dětmi na dovolenou, letos do jižních Čech. Večer zajedeme do nedaleké hospody pro pivo, bereme si pivo do petky a hospodský, lehce pohodově líznutý, se ptá: Jste to vy? Asi jsem to já, říkám. On: Tak to je fakt blbý, já si od vás nemůžu vzít dýško, to by byla korupce.
Může člověk za třiadvacet let v politice odolat, aby se z něj nestal papaláš?
Že jsem celoživotní papaláš, je přesvědčená spousta lidí. Symbol papalášství, pro mě osobně, už od dětství, bylo auto s řidičem a to poslanci nemají. Že jste nadčlověk, tomu můžou podlehnout ředitelé velkých úřadů, kolem kterých pobíhá pět sekretářek a tři tiskoví mluvčí. Takový servis jsem reálně nikdy neměl.
Kolikrát jste jel tenhle týden tramvají?
Teď dvakrát i třikrát denně. Cesta tramvají nebo autem na Malou Stranu vyjde po ránu časově úplně nastejno, odpoledne je tramvaj dokonce výhodnější, mám lítačku. Jen když vím, že budu v práci dlouho do noci, sednu do auta.
Kolik poslanců jezdí tramvají?
Hodně, většina, dokonce i ti mimopražští; nechají v úterý auto na parkovišti a do čtvrtka se přesouvají po Praze městskou dopravou. Proto jsem vždycky pokládal za obskurní ty demonstrativní akce Radka Johna nebo Martina Bursíka, jak oni jedou první den do Sněmovny všichni tramvají. Představa, že poslanec je odstřižený od reality, je hrozný mýtus.
Tak proč si to veřejnost myslí?
Každý barák má svoji atmosféru. To si všimněte: na každém pracovišti, úřadě jsou lidi přesvědčení – my to děláme dobře, to ten svět je vůči nám nespravedlivý. Neříkám, že se od reality nemůže odtrhnout politik z top špičky, třeba ministr, který se přestane pohybovat ve svém prostředí. Já ale bydlím v Nuslích, denně mě tam všichni vidí ráno odcházet s dětmi do školy, nakupuju tam v normálních obchodech…
Takže víte, kolik stojí máslo?
Záleží, kde ho koupíte, teď šlo nahoru. Když ho seženu pod třicet, beru ve velkém. Přes čtyřicet už je hodně drahé.
Připouštím, že testem jste prošel.
Vzpomínám, jak řada kolegů v minulém volebním období, kteří byli předtím starostové ve středně velkých obcích, říkala: Co já jsem sem lezl? Býval jsem vážený starosta. Teď? Prašivý poslanec z Prahy.
Upřímně, může být pro politiku přínosem člověk, který prakticky nezná jiné prostředí?
Na to často odpovídám: Umím politiku a je to nutně špatně? Když půjdete za doktorem, budete chtít radši praktika, který operuje dvacet let, nebo nováčka bez zkušeností? Pamatuju si rozhovory s představiteli Věcí veřejných, když jsme se s nimi ještě bavili, jak je třeba vyhnat dinosaury z politiky. Když jsem je pak učil sněmovní pravidla, i nějaké ty fígle a triky, říkali: Tak občas se nějaký dinosaurus hodí...
Využil jste někdy jako poslanec protekce?
Vždycky jsem využíval jediné – když jsem přišel na jakýkoliv úřad, procházel jsem na průkaz, abych se nemusel zapisovat, žádat o vydání visačky, procházet skenerem a odevzdávat nožík, který u sebe neustále nosím.
ROZSTŘÍLET TU ŽVANÍRNU
Litujete nějakého návrhu zákona, který jste vymyslel a který byl schválen?
Těch je víc. Naposledy v roce 2009, když se psal program pro předčasné volby, ustoupil jsem připomínkám, že v části právo a spravedlnost má být něco hezkého pro lidi, co se bude líbit na náměstích, a dal jsem tam přímou volbu prezidenta. Za to si rvu vlasy. Když se pak začala sepisovat koaliční smlouva, všichni jsme zjistili, že to máme ve svých skvěle napsaných předvolebních programech, a byli jsme v pasti.
Co soudíte o názoru, že Češi nejsou vyzrálí, aby si sami zvolili důstojnou hlavu státu?
Já bych je nepodceňoval. Přímé volby jsem se bál spíš pro hrozbu rozkývání ústavního systému, což je věc, která je teď strašně moc vidět. Tušil jsem, už rok před volbou, že vyhraje Miloš Zeman.
Tehdy byl přece ještě jasný favorit Jan Fischer.
Já věděl, že vyhraje levicový kandidát, a to ten nejsilnější. Ale v jedné věci jsem se mýlil: v okamžiku Zemanova zvolení jsem si myslel, že zrovna on tou destruktivní cestou nepůjde, že bude mnohem víc držet pravidla hry, která existovala. Jeho cesta rozstřílet Parlament jako žvanírnu, jako to kdysi udělal Boris Jelcin v Rusku, mě nepříjemně překvapila, zklamala.
Navenek to působí, že Zeman dělá všechno špatně. V čem je dobrý prezident?
Pořád umí dobře mluvit, projev spatra před Sněmovnou – klobouk dolů. A líbí se mi na něm, že se zastává kuřáků a Izraele.
(Autor: Jan Malinda)
poslanec PČR
místopředseda regionálního sdružení
člen místní rady
člen oblastní rady