Někdy méně znamená více
V poslední době média žijí krizí ve zdravotnictví. Píší a hovoří o objektivním nedostatku peněz v systému, jehož jediným řešením je přísun dalších zdrojů ze státního rozpočtu (který tyto peníze nemá a bude si je muset půjčit). To je však jen krátkodobé řešení neodkladných problémů. Dlouhodobé příčiny i řešení na mnoho let dopředu jsou jiné.
Berme jako fakt, že ve zdravotnictví bude vždy nedostatek financí. Je tomu tak všude na světě, v různých zemích je pouze různá úroveň objemu, kvality a dostupnosti péče, kde se na tento nedostatek naráží. Jedinou cestou dopředu je efektivní využívání dostupných peněz a motivace všech hlavních zúčastněných osob k zodpovědnému chování.
Zdravotní pojišťovny jsou v deficitu. Argumentují stagnujícími platbami za státní pojištěnce a velkorysými úhradovými vyhláškami. To je však jen část pravdy. Pojišťovny totiž mají ve svých rukách mocný nástroj a tím je jejich smluvní politika. Stávající síť zdravotnických zařízení je, až na vzácné výjimky, dostatečná, někdy předimenzovaná. Proč v této situaci pojišťovny uzavírají smlouvy s novými poskytovateli, jejichž kapacita je zbytná a jejichž výkonnost mohou zajistit stávající zdravotnická zařízení, která většinou mají kapacitu, ale narážejí na úhradové limity? Rovněž restrukturalizace lůžkové péče z loňského roku byla úspěšná jen částečně. Avizované zrušení 10 000 akutních lůžek bylo zbytečně radikální a vyvolalo odpor zdravotníků, politiků i veřejnosti. Někdy méně znamená více.
Management nemocnic musí, nebo by alespoň měl, na nepříznivý vývoj ekonomiky a úhrad reagovat. Tedy řídit svou výkonnost, optimálně plnit regulační limity, zmrazit náklady na mzdy, snížit náklady na materiály cestou usilovných cenových jednání s dodavateli, na čas omezit investice, zrušit málo vytížená oddělení atd. Řada nemocnic se tak chovala a jejich problémy nejsou zásadní.
My všichni, jako potenciální pacienti, bychom měli přijmout dvě věci. O své zdraví se musíme v první řadě starat sami. Zdravotní stav každého jedince nejvíc (asi z 50 %) ovlivňuje jeho životní styl. O zbývajících 50 % se dělí naše dědičné vlohy, úroveň zdravotní péče a kvalita životního prostředí. Spoléhat se na to, že lékaři svou péčí vykompenzují naše kouření, přejídání, nedostatek pohybu a ignorování prevence, je velmi krátkozraké. Dále - finanční stabilita veřejného zdravotního pojištění není možná bez rozumné míry spoluúčasti. Neoblíbené regulační poplatky, doplatky za léky atd. jsou důležitým zdrojem peněz pro zdravotnictví. Vedle toho plní signální funkci, služba, kterou čerpám, něco stojí. Za samozřejmý považuji poplatek za pobyt v nemocnici. Vždyť každý z nás doma jí, pije, koupe se atd. a není žádný důvod, proč tyto potřeby hradit z veřejného zdravotního pojištění.
Ministerstvo zdravotnictví může hrát aktivnější úlohu. Chronickým problémem jsou úhradové vyhlášky – systém výpočtu úhrad je složitý a každý rok se mění. Nejsou k dispozici referenční hodnoty, sledovat a řídit objem poskytnuté péče je obtížné. Přechod k úhradám v systému DRG byl krok správným směrem, je nutné tuto změnu dokončit, sjednotit úhrady za péči mezi jednotlivými pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními Dále je nutné napravit přerozdělení pojistného dle nákladovosti pacientů jednotlivých pojišťoven.
člen strany
zastupitel
poslanec PČR