Kandidátka ODS: Z komunistů se ze dne na den přesvědčení demokraté nestanou
V rozhovoru, který poskytla pár dní před volbami starostka Hlinska a kandidátka ODS Magda Křivanová našim stránkám, se svěřila nejen se svým pohledem na nově vzniklé strany, nýbrž jako historička se rozpovídala také o KSČM.
V rozhovoru, který poskytla pár dní před volbami starostka Hlinska a kandidátka ODS Magda Křivanová našim stránkám, se svěřila nejen se svým pohledem na nově vzniklé strany, nýbrž jako historička se rozpovídala také o KSČM. Proč a s jakými cíli ale ona sama přijala nabídku kandidovat? Jaké šance dává ODS a proč podporuje Miroslavu Němcovou? Rozpovídala se i o nezaměstnanosti ve městě, o obnovení technického školství v Hlinsku či řadě dalších otázek.
Foto: archiv starostky
Popisek: starostka Hlinska PhDr. Magda Křivanová (ODS)
Paní starostko, v říjnu jste neúspěšně kandidovala za ODS na Chrudimsku do Senátu, nyní kandidujete z druhé pozice za ODS v Pardubickém kraji do sněmovny. S jakým cílem kandidujete a proč by podle vás nyní měli občané volit zrovna ODS?
Loňské volby do Senátu byly moje první, co se týče tzv. velké politiky. I přes konečné čtvrté místo jsem to nebrala jako výprask v porovnání s republikovými výsledky, nakonec mě potěšila skutečnost, že jsem ve volebním obvodu sociálně specifickém dosáhla nejlepšího výsledku ze všech nelevicových kandidátů. Navíc jsem si poprvé za svého působení v politice vyzkoušela, jaké je to prohrát. Což je také cenná zkušenost a poznání, že nic dramatického se nestalo, život běží dál - co tě nezabije, to tě posílí...
Důvod, proč jsem se rozhodla zapojit do těchto voleb, je prostý. Dlouhá léta podporuji paní Miroslavu Němcovou v její snaze o prosazování transparentního a slušného stylu naší politiky, nastavení důvěryhodné tváře ODS pro voliče. Nyní, kdy jako celostátní lídr převzala odpovědnost za osud pravice, nechci nečinně přihlížet v závětří hlinecké radnice. Věřím, že v této pro ODS skutečně nepříznivé době, kdy do voleb rozhodně nejdeme jako favorité, nám voliči nakonec uvěří, že svou sebereflexi míníme velmi vážně. Když je strana v kondici, nabalují se na ni různí příživníci, když je naopak v problémech, zůstávají v ní lidé, kteří hájí její ideové hodnoty. Začátek této změny vyjádřila ODS již při sestavování kandidátek na regionálních úrovních, kdy nabídla voličům osobnosti z komunální politiky, dlouholeté starosty i nové tváře nastupující generace, které mají chuť a elán měnit obraz vnímání současné politické kultury.
Být vládní pravicovou stranou je složitější v podmínkách globální ekonomické recese, přijímáte ne příliš populární opatření, omezujete spotřebu, nepůjčujete si bezhlavě, neslibujete světlé zítřky, vyšší platy, sociální jistoty, všechno zadarmo. Ale to je poslání pravice, nezadlužovat neúměrně budoucí generaci i za cenu, že další volby nemusí vyhrát. ODS také musí být připravena nést důsledky svého koaličního působení, její voliči jsou méně tolerantní k některým ústupkům a chyby neodpouštějí tak snadno jako levicoví. V tomto směru máme dost co napravovat. Pokud to zvládneme, tak návrat do pozice lídra a nositele nutných reformních změn ve společnosti není nereálný.
V čem vůbec vidíte příčinu současných problémů strany? Myslíte si, že se ODS podaří uhájit prvenství na pravici? A jak nahlížíte na nově vznikající strany či hnutí právě na pravé části politického spektra? Co u nich, na rozdíl od ODS, postrádáte?
Problémy ODS nevznikly v posledních několika měsících a mají příčinu také ve stávajícím volebním systému, který neumožňuje sestavení vlády s plnohodnotnou vládní odpovědností. Platíme účet za řadu kompromisů a ústupků z našich programových priorit v zájmu udržení koalice. A kauza pana expremiéra Nečase, jakkoli ji považuji za přinejmenším vzbuzující řadu otázek, byla asi poslední kapkou z hlediska osobního selhání. Za této situace uhájit prvenství na pravici v těchto předčasných volbách je hodně těžký úkol. Co se týče nových subjektů: za pravici nepovažuji ANO. Vlastně ANO vůbec nepovažuji za stranu, ale za jasný podnikatelský projekt. Stejný názor sdílí mnoho lidí. Objektivně vzato, pan Babiš například koupil hlineckou mlékárnu, má tam schopné lidi ve vedení, firmě se daří, což je pro Hlinsko i pro mě pozitivní zpráva, ale tam končí veškeré moje uznání jeho osobě. Úderná hesla o nemehlech a makání sice znám, ale konkrétní programové cíle mi stále unikají a snad je ani nechci domýšlet do důsledků. Obdobné je to s Úsvitem přímé demokracie, kterou vůbec neumím zařadit, kromě Tomia Okamury do kategorie samolibých demagogů. V uskupení Hlavu vzhůru! jsou někteří lidé, které považuji za pravicově smýšlející, jen nerozumím tomu, proč v čele s Janou Bobošíkovou, vzhledem k její předchozí názorové a politické pružnosti. Nicméně nepřísluší mi to soudit.
ODS je známá svou protikomunistickou rétorikou. Vy jste původní profesí historička. Domníváte se, že měla být strana po roce 1989 zakázána? Proč? A jak nyní vnímáte nárůst jejích preferencí?
Krátce po roce 1989 panovala ve společnosti nálada, v níž by zákaz strany otevřeně se hlásící ke komunistické ideologii určitě prošel a bylo by to vnímáno jako morálně ospravedlnitelné. Ale já nejsem zastáncem jednoduchých zákazů, protože ty problém nevyřeší. Co by se stalo? Změnil by se název, ideologie a způsob myšlení by zůstaly. Je přece naivní se domnívat, že komunisté ze dne na den změní své přesvědčení a stanou se z nich přesvědčení demokraté. Navíc mnozí příslušníci této strany požívali desítky let řadu výhod, ačkoli nyní vehementně tvrdí, že tomu tak nebylo. A proč rostou jejich preference? Komunisté 23 let nečiní žádná rozhodnutí, nenesou za nic odpovědnost, jen udržují stejnou rétoriku, která je na první pohled pro mnohé stále líbivá. Co je dle mého podstatné, někteří lidé velmi rychle zapomínají na to špatné a neumí se poučit z minulých chyb. To není problémem jen naší doby, tato vlastnost se táhne celými dějinami lidstva. Každodenní život v době socialismu byl pro většinu lidí, obrazně míněno, v podstatě pohodlný, všechno bylo jasně dáno, byl jeden oficiální názor, vyjma komunistických prominentů a veksláků nebylo komu co závidět, každý se staral především sám o sebe, z tehdejších médií zněla jen „pozitiva a sociální jistoty“. Tuto skutečnost většina národa podvědomě přijímala, protože již generace mých rodičů a částečně i naše nic jiného nezažila. Neměli jsme srovnání. A najednou přišel rok 1989 a vše bylo jinak. Život se nám otočil úplně naruby, přinesl svobodu s pozitivy i negativy a bohužel dodnes se s touto změnou neumíme úplně vyrovnat.
Ale abych byla objektivní, velkou měrou se na posilování KSČM podílely v průběhu let všechny ostatní strany zleva i zprava, ODS nevyjímaje. Špatnými rozhodnutími, nekonečnou vzájemnou řevnivostí, skandály. Je to pro mě smutné konstatování, ale nejlepší kampaň KSČM bohužel děláme my ostatní.
Starostkou jste první volební období. Jak se celkově za vašeho starostování proměnil chod úřadu?
Musím Vás trochu opravit, starostkou jsem již od roku 2006, ještě předtím, tedy v letech 2002-2006 jsem byla první místostarostkou. Takže těch změn je více. Hned po nástupu v roce 2006 jsme zadali profesně personální audit úřadu a na základě jeho výsledků činili postupně opatření. Uvědomuji si, že ne všem se to líbilo, snížili jsme počet úředníků, reorganizovali strukturu úřadu, někteří přišli o vedoucí posty, podstatně jsme obměnili vedení našich příspěvkových organizací. S odstupem času se však ukazuje, že tyto nepopulární kroky měly smysl a přinášejí pozitivní výsledky. Také jsme úřad výrazně otevřeli veřejnosti, občanům jsme k dispozici každý den, na webových stránkách zveřejňujeme mnohem více informací, než bývalo dříve, nastavili jsme nové mechanismy řízení a kontroly, elektronizovali agendy. Co je podstatné, většina úředníků pochopila, že my jsme tu kvůli občanům, ne oni kvůli nám. Ale aby to nevypadalo, že vše je ideální. I mezi našimi úředníky je pár takových, kteří svoje zvyky mění jen obtížně a občas mě jejich přístup, kdy papír se zdá být důležitějším než člověk, hodně rozzlobí. Kdo pracuje s lidmi, ví, o čem mluvím.
Ponechala byste si v případě úspěchu v parlamentních volbách mandát starosty? A jak byste se snažila případně mandát poslankyně využít pro město?
Ano, ale uvědomuji si, že by to pro mě osobně i pro moji rodinu bylo mnohem náročnější. Díky rodině a svým přátelům bych to bezesporu zvládla, vždyť do konce řádného období zastupitelstva chybí jeden rok. Vidí-li za tím někdo moji snahu získat dva příjmy, tak může být klidný, určitě vím, jak tuto situaci řešit a komu trochu pomoci. Jaké bude vedení radnice po komunálních volbách, rozhodnou voliči. I já sama jistě zvážím, zda se o jejich podporu budu ucházet i nadále.
Hlavním úkolem poslance je tvořit kvalitní zákony, protože ty ovlivňují život každého z nás, tedy i život lidí v Hlinsku. Dlouhodobě vystupuji proti nesmyslným zákonodárným iniciativám v podobě různých přílepků zvýhodňujících tu toho, tu onoho. Jednoduchou matematikou si každý spočítá, že pokud někoho zvýhodním, druhému zákonitě uberu. I s tímto vědomím jsou ale oblasti, kde bych ráda městu něco konkrétního přinesla. Jsme totiž regionem historicky „chudším“, mimo hlavní dopravní tepny se špatnou dopravní infrastrukturou a nepříznivými klimatickými podmínkami v zimních měsících. To nás zákonitě znevýhodňuje v přílivu potenciálních investorů a nabídky nových pracovních míst. Nebýt šikovnosti a schopnosti řady místních lidí, kteří své firmy budovali od nuly, i aktivity lidí, kteří šli do rizika, převzali osobní odpovědnost a zřídili si živnosti, potýkali bychom se s mnohem větší nezaměstnaností, než je stávajících 7,3 %. Z toho vyplývá, že je důležité podpořit dopravní dostupnost regionu včetně R35, podporovat takové zákony, které vytvoří únosné podmínky pro rozvoj firem a živnostníků, neboť jen ty generují nová pracovní místa. A v neposlední řadě konkrétními projekty umožnit rozvoj cestovního ruchu a kultury. Historicky jsme regionem s velkou kulturní a historickou tradicí, kvalitním životním prostředím, krásnou krajinou ve všech ročních obdobích a je logické podpořit to, co je nám přirozené a kde je rozvoj reálný v dohledné době.
Otázka nezaměstnanosti je jedním z nejpalčivějších problémů nejenom města, ale celého regionu Hlinecka. Nový územní plán tak jasně definoval rozvojové zóny města, a to jak pro oblast průmyslu, tak i oblast služeb včetně rozvoje cestovního ruchu. Jak se to projevuje na nezaměstnanosti? Přineslo to městu nová pracovní místa?
Odpověď je zčásti již v předchozím odstavci. Cestovní ruch nabral v posledních dvou letech zřetelný obrat, a to nejen díky městu, pro které je tato oblast jednou z priorit a kam jsme investovali nemalé finanční prostředky v řádech desítek milionů korun, ale také veskrze mnohem větší aktivitou podnikatelů – především drobných živnostníků v této oblasti. S povděkem kvituji, že řada z nich již pochopila, že v této oblasti nelze hrát jen na svém hřišti, ale musí spolupracovat.
Nová pracovní místa vytvářejí především stávající místní firmy, po několika špatných letech pomalu začínají rozšiřovat výrobu a přijímat nové zaměstnance, ne v řádech stovek, ale každé nové místo se v našem regionu počítá. I když tento posun bych nedávala do přímé úměry s novým územním plánem.
Před několika dny ale zastupitelstvo zamítlo změnu územního plánu, v rámci něhož měl vzniknout v Hlinsku další obchodní řetězec a s tím i nová pracovní místa. Jste vy zastánkyní tohoto rozhodnutí? A co tak v areálu vznikne?
Tady musím definovat základní pojmy, aby nedošlo k dalšímu šíření polopravd (mírně řečeno), které jsou aktuálním tématem dnešních dní v Hlinsku. Předně zastupitelstvo pořízení změny územního plánu neschválilo, ale ani nezamítlo, protože v dané chvíli nebyla dostatečná nadpoloviční většina pro žádnou z variant. Závěr je jednoduchý, zastupitelstvo nepřijalo usnesení, a proto bude následovat v této věci další jednání s cílem přijetí jasného stanoviska zastupitelstva, ať kladného, či záporného. O změnu územního plánu požádala firma Megatech Industries, stále největší hlinecký zaměstnavatel. Důvodem byl záměr firmy prodat část nevyužívaného areálu společnosti, která projevila zájem vybudovat v těchto prostorách obchodní řetězec.
Dle slov vedení firmy se jim dlouhodobě nedaří najít zájemce z oblasti výroby, který by byl ochoten a schopen investovat do likvidace ekologické zátěže, sanace administrativního objektu a vybudování výrobních prostor. Firma Megatech také podrobně představila zastupitelům rozvojový plán firmy na nejbližší období včetně potřeby navýšení počtu zaměstnanců o 70 až 80 v průběhu následujícího roku.
Nová pracovní místa by vznikla i v obchodním řetězci, společnost hovoří o 60 až 70. Je zřejmé, že tento záměr není černobílý a přináší potenciální riziko pro část drobných obchodníků, kteří by mohli přijít o své zákazníky a bezesporu je konkurencí pro již existující řetězce. Každý ze zastupitelů tedy musí dát na misku vah všechna pro a proti a rozhodnout se, kterou variantu podpoří. Já osobně jsem po vyhodnocení všech faktorů z hlediska města a zaměstnanosti a s vědomím si i rizikových faktorů zastánkyní varianty zahájení pořízení změny územního plánu v souladu s žádostí firmy Megatech. Považuji za správné dát největší firmě jasný signál ze strany města, že o její působení a rozvoj máme zájem, nikoliv říci již na samém počátku ne, aniž bychom jí dali možnost prokázat, že jejich záměr je životaschopný a reálný. Pro ty, kteří se zcela neorientují v procesu územního plánování, jen podotýkám, že se jedná o několikafázový proces a v dané věci zastupitelstvo hlasuje nejméně třikrát. A teprve poslední hlasování rozhodne, zda územní plán bude, či nebude změněn.
Jak probíhají jednání o znovuvytvoření technického školství v Hlinsku? Přeci jen přivést do Hlinska studijní obor s technickým zaměřením, ať už maturitní, nebo učňovský, byl jedním z vašich hlavních cílů. A jak byste celkově hodnotila kapacity a naplněnost nejen škol, ale i školek ve městě?
Tady začnu od konce, kapacita a naplněnost škol a školek ve městě je dostatečná. Co se týče školek, nepodlehli jsme „módní vlně“ masového rušení školek a ponechali jsme si rezervu tak, abychom zvládli i případný nárůst předškolních dětí. Nadbytečné prostory jsme využili pro vybudování dvou školních klubů pro děti a mládež do 26 let a jedinou školku, kterou jsme zavírali, jsme poskytli mateřskému centru, sdružení zdravotně postižených osob a sdružení FOKUS věnujícímu se lidem s duševním onemocněním včetně dobrovolnického centra.
Mnohem složitější situace je v oblasti technického školství. Zrušit učňovské školství v Hlinsku stále považuji za kardinální chybu Pardubického kraje. Také dodnes vnímám jako osobní neúspěch, že se mi nepodařilo přesvědčit více krajských zastupitelů, aby tento krok nepodpořili. Nepomohla mi ani masivní podpora hlineckých občanů. Již tehdy jsem věděla, že za klesající demografické křivky je nereálné v blízké době zřídit samostatnou školu. Takže pracujeme na několika jiných variantách, a to zřídit technický obor při zdejším gymnáziu nebo „detašované pracoviště“ stávajících technických škol v Chrudimi nebo v Chotěboři. Asi i já jsem byla na počátku naivnější a myslela si, že vše půjde snadněji. Pozitivním signálem posledních měsíců je fakt, že jsme konečně získali podporu Pardubického kraje pro první z variant a intenzivně na ni pracuje místní gymnázium.
Z hlediska učebních oborů se zatím jeví nejreálnější cestou rozšíření nabídky oborů vyučovaných na chotěbořské škole i v Hlinsku. Doposud se u nás etabluje pouze učební obor truhlář a podle pana ředitele by jeho škola ráda působení v Hlinsku rozšířila. Potřebné technické zázemí Hlinsko k dispozici má. Poslední variantou je projekt Hospodářské komory vybudovat učňovské školství ve spolupráci s místními firmami, které by si tak cíleně vychovávaly svoje budoucí zaměstnance. Na tomto projektu by město Hlinsko participovalo nejen materiálně, ale i finančně. Přestože vše jde velmi pomalu, stále je střední školství jednou z priorit města a neměním nic na názoru, že Hlinsko středoškolský technický obor nutně potřebuje ke svému dalšímu rozvoji. I to je jeden z konkrétních cílů, jak našemu městu přispět z hlediska poslance.