Na to nemám žaludek
„Na to nemám žaludek,“ říká o možné spolupráci ODS s hnutím Andreje Babiše v rozhovoru kandidát ODS do sněmovny Václav Calta.
Václave, v několika posledních volbách ODS nedopadla dobře. To už tu v několika obdobích bylo. Před volbami do sněmovny se však ODS vždy dokázala aktivizovat a výsledek oproti krajským či senátním volbám výrazně zlepšit. Zvláště překvapivý byl neúspěch ODS v posledních krajských volbách, kdy strany, které byly na úrovni kraje v opozici, nedokázaly využít větším způsobem korupční kauzu bývalého středočeského hejtmana. Proč?
Neumím odpovědět, proč toho strany nevyužily. Tlak od členské základny vůči našim zástupcům rozhodně byl.
TOP 09 uvedla, že díky nejasné minulosti lídra hnutí ANO Andreje Babiše před listopadem 1989 není možná jejich vzájemná spolupráce. Prezentované názory v médiích však jistě nejsou levicové a pakliže by se do Parlamentu toto hnutí dostalo, přál byste si při výhodných volebních výsledcích pokračování vládního angažmá ODS v rámci troj až čtyřkoalice (i s KDU-ČSL) na vládní úrovni. nebo je potřeba znovu jako na konci 90. let odejít do opozice a tam se zkonsolidovat s tím, že se má TOP 09 nebo ANO vmanévrovat do převážně levicové vlády?
Minulost pana Babiše přece není nejasná. Existují o tom jasné důkazy, o kterých není třeba polemizovat. Já bych osobně s tímto člověkem spolupracovat nemohl, na to nemám žaludek. Jeho strana má s politikou pramálo společného. Je to druhý nejbohatší občan ČR. Úmyslně říkám občan ČR, protože on Čech není. Jde mu jen o to, aby ještě dokonaleji rozšířil svou sféru vlivu a ještě více rozmnožil své miliardy.
Velice mě rozčilují jeho populistické řeči o zaměstnanosti a o tom, kolik postavil továren, kolik zaměstnává lidí. On žádnou továrnu nepostavil, všechny koupil. Nikdo už nemluví o tom, že skupoval masokombináty, které ihned zavřel, propustil lidi a fabriky nechal srovnat se zemí. Viz Průhonice, Litoměřice, Česká Lípa. Nikdo nemluví o tom, že všechny zemědělské společnosti, které koupil, postihla okamžitá vlna propouštění. Je toho zkrátka moc a lidé by si měli sami hledat informace.
Je dle Vás bývalá nakladatelka, paní Němcová, opravdu důstojnou kandidátkou na premiéra?
Mám tuto ženu rád a vážím si jí. Navíc o nikom lepším já osobně nevím.
Jestli jsem to dobře pochopil, byl jste v roce 1989 vysokoškolským studentem. Přiložil jste ruku k dílu?
Moje studie jsou samostatnou kapitolou. V roce 1984 jsem nastoupil na strojní fakultu ČVUT, kde jsem byl tři roky. Pak jsem z rodinných důvodů studium přerušil a šel pomoct živit rodinu. Už jsem se zpátky do školy nevrátil a šel na dva roky na vojnu. Na vojně jsem znovu požádal o přijetí na stejnou školu, tentokrát formou dálkového studia. To se povedlo, byl jsem přijat. Z vojny jsem se vracel na podzim 1989, do školy jsme šli na první přednášky začátkem října a jako dálkaři jsme jezdili pouze na soustředění a povinné zápočtové kurzy. Z toho vyplývá, že listopadové události se mě dotkly pouze jako většiny obyvatel a ne jako studenta.
Dělal jste v mládí nějaký sport?
Ač na to moje postava nevypadá, jsem teď poněkud prostorově výraznější, byl jsem velmi aktivním sportovcem. Od malička jsem hrál fotbal v Sedlci – Prčici, jako útočník mám dodnes v tomto klubu v žákovských kategoriích nepřekonané rekordy v počtu vstřelených gólů. Pak jsem chytal a byl jsem při tom, kdy sedlecký fotbal atakoval nejvyšší příčky krajských soutěží. Bavila mě atletika, určitě by každého překvapil pohled na tabulky rekordů sedlecké základky. Do dnešního dne mě nikdo nepřekonal ve sprintu a skoku do dálky. To už je ale pravěk.
A čemu holdujete nyní?
Aktivně už žádný sport nedělám. Fandím svým dětem, které hrají na repre úrovni ragby, občas si zahraji stolní tenis. Mým hlavním koníčkem se stala muzika, tu také dělám od mládí. Měl jsem možnost hrát celou vojnu u Posádkové muziky, to mi dalo hrozně moc. Hrál jsem a hraju se spoustou kapel, ať na tubu, nebo baskytaru. V poslední době je mojí prioritou sedlčanská kapela Blue Orchestra a dechovka.
Hodně času trávíte s kolegy z orchestru. Jak často vystupujete a na co jste nejvíce hrdí?
Jde o to, z kterého orchestru. Se členy Dechovky Rudy Ešnera jsem v kontaktu poměrně často. Ke koloritu těchto kapel patří kromě jiného i hraní na pohřbech.
Pokud jde o Blue Orchestru, jde o mladé lidi, se kterými je radost pracovat. Vystoupeních není moc, ale dosáhli jsme řady úspěchů při zájezdech, hlavně do zahraničí. Hráli jsme ve Francii, Německu, na Slovensku, ale nejčastěji v Maďarsku.
Máme z naší práce radost, radost mají i naši stálí posluchači, a to je nejdůležitější. Poslechnout si nás můžou všichni zájemci v úterý 22. 10. v KDJS v Sedlčanech, kde máme tradiční podzimní koncert.
A naopak, co se nepovedlo? Kde jste hlavní postavou humorných historek?
Nevím o ničem, co by se zrovna moc nepovedlo. Hlavní roli jsem sehrál často, nejvíc se vzpomíná na zájezd do Maďarska na Klobásový festival. Po prvním zájezdu jsem slíbil, že příští rok přednesu zdravici v maďarštině. Kamarád tlumočník mi napsal foneticky řeč, kterou jsem se naučil nazpaměť. Bohužel jsem si neověřil, co mi skutečně napsal a co jsem jim tedy vlastně řekl. Jen výrazně pobledlé tváře Maďarů a útěk tlumočníka mi naznačovalo, že něco není v pořádku. Taky nebylo. Hned zkraje jsem je poslal do … no atakdále. Dnes se tomu smějeme, i Maďaři pochopili, že šlo o blbý fór a odpustili mi. Do smíchu mi tehdy ale opravdu nebylo.
Jakého jste vyznání?
Římskokatolického.
V Belgii se zakládá církev ateistů. Má to dle Vás nějaký smysl a je to ev. přenositelné k nám?
Těmto experimentům moc nevěřím.
Slávista nebo sparťan?
To je jasné. Slávista!!!
Rozhovor připravil V. Šprungl
člen oblastní rady
zastupitel