Novinky Mediální výstupy

Vážené dámy a vážení pánové, přátelé,

 

jako celostátní jednička – lídr ODS – vedu v těchto volbách kandidátní listinu právě v našem hlavním městě.   

 

Jsem si vědoma své odpovědnosti a přijala jsem ji bez výhrad. Vedlo mě k tomu neochvějné přesvědčení, že v těžkých dobách se z boje neutíká. Tomu, myslím, všichni rozumí. Jako volební jednička budu obhajovat pravicovou politiku a dobrou pozici ODS v naší zemi. 

 

Své odhodlání stavím na tom, jak naši společnost dnes vidím. Musíme se rozhodnout, kudy dále půjdeme, co chceme a co ne. 

 

Dnešní společnost v České republice, je zklamána z politiky. Vím, že za mnohé si můžeme sami. Lidé těžko snášejí naši nesvornost, hašteřivost i neschopnost srozumitelně vysvětlit některé nepopulární změny. 

 

Souvisí to s malou odvahou politiků vystoupit z líbivých vět do tvrdé reality a otevřeně přiznat, že některá rozhodnutí je nutno udělat a že budou bolet. Vždyť každý neustále kalkuluje s tím, kolik politických bodů za takovou otevřenost ztratí, jak moc přihraje svému soupeři. A tak se držíme v šachu. Občané to cítí, vidí, že se s nimi nehraje fér. Proto ztrácejí v politickou reprezentaci důvěru.

 

Taková atmosféra svádí k negativnímu hodnocení všeho, co se u nás děje. Levice popisuje stav v naší zemi v nejčernějších barvách a předpokládá, že lidé mají krátkou paměť. Pokračuje v nejhorší zemanovské rétorice o spálené zemi. Takové výkřiky udusí po čase každé úsilí a každou naději.

 

Jsem přesvědčena, že povinností politika je přinášet naději, povzbuzovat víru v naše síly, schopnosti a talent. Jsme zemí, která se během jedné generace změnila k nepoznání. Neexistuje důvod, abychom znevažovali úsilí miliónů lidí, které vyvedlo zemi z úpadku politického i hospodářského. 

 

Co tedy musíme udělat?

 

V prvé řadě obhájit politický systém, založený na fungování demokratických stran. Ještě před několika měsíci jsem si neuměla představit, že by se jednou z vlivných politických sil v zemi (alespoň podle průzkumů), mohlo stát hnutí vedené člověkem podezřelým ze spolupráce s komunistickou státní bezpečností. Přesto se tak děje.

 

Ještě před několika málo měsíci jsem si nedokázala představit, že prezident republiky bude mluvit o „idiotských“ ústavních zvyklostech, bude obcházet Parlament, bezskrupulózně sestavovat vládu ze svých favoritů a dělat kampaň straně svých přátel pod hlavičkou návštěv v krajích. Přesto se to děje.

 

Ještě nedávno jsem si nedokázala představit, že komunisté budou sahat po vládní moci, že spolu se sociálními demokraty budou blízko ústavní většině ve sněmovně. Přesto se tak děje. A to navzdory nejpřesnější větě, kterou o komunismu znám. Řekl ji 14. března 1946 Winston Churchill „Komunismus je neslučitelný s civilizací“. Věděl, o čem mluví. My jsme nezapomněli, jaké utrpení způsobili komunisté naší zemi. 

 

Řekla jsem již, že nejsme bez odpovědnosti za tento stav. Neznamená to však, že můžeme za všechno zlo tohoto světa. Máme sílu na to, abychom obhajovali principy svobodné a demokratické společnosti. Je to naší povinností a smyslem existence Občanské demokratické strany.

 

Dnes zahajujeme kampaň s názvem Premiérka. Vedle programu, který jsme představili v uplynulých dvou týdnech, říkáme jasně, kdo by za příznivého volebního výsledku za ODS jednal o sestavení vlády. Ostatní strany to tak jednoznačně nesdělují. Přesto - o čem se rozhoduje ve volbách? O tom, kdo a jak bude vládnout. To je smysl voleb, kvůli tomu politické strany o hlasy občanů usilují. 

 

Proč to zdůrazňuji: protože postava budoucího možného premiéra v předvolební vřavě zaniká. Přesto na něm bude záležet, co se s naší zemí stane. Nepůjde pouze o to, s kým bude ochoten vytvořit koalici, které lidi pověří vedením ministerstev. Budoucí premiér se musí vypořádat s tím, o čem se zatím vedou diskuse mezi zasvěcenými, v kruzích mediálních, mezi politology a politiky. Je to složitější téma a v jednoduchých heslech (například o tom, kdo maká), se těžko prosazuje.

 

Pojmenuji to: novinkou těchto voleb je to, jakou pozici bude mít předseda vlády ve vztahu k prezidentovi země. Zda bude jeho prodlouženou rukou, nebo zachová nezávislost svého úřadu. Zda to bude Parlament, který bude kontrolovat vládu tak, jak určuje Ústava naší země. Půjde o to, zda to budou skutečně volby, které rozhodnou o vládě, jejím programu i složení nebo zda se z voleb stane jenom povinný folklór, neboť vládu bude i nadále podle svých potřeb (volby nevolby) dosazovat hlava státu.

 

Z posledních měsíců je jasné, že nikdo z ČSSD prezidentovi zdravou protiváhou nebude. Bohuslav Sobotka bude premiérem pouze za předpokladu, že poslechne pokyny Hradu, které mu bude diktovat Michal Hašek. Může se stát, že do sněmovny vstoupí tolik stran a uskupení, že se nic rozumného nepodaří sestavit a povládne nějaká další vláda "odborníků". Všichni již dnes ukázali, že prezidentovi uhnou v jakémkoli požadavku a to pro demokracii nic dobrého nevěstí. 

 

Stejnou hrozbou je možnost, že se bude opakovat situace z minulých voleb, kdy do sněmovny postoupil marketingový projekt Věcí veřejných. Nyní se rýsují podobná nesystémová uskupení se šancí obsadit poslanecké lavice. Nepřipustíme, aby se politiky a vlády nad námi ujali ti, kteří si myslí, že politika je dobrá firemní investice, že reklama nahradí program a že členskou základnu lze nahradit zaměstnanci. 

 

ODS je stranou, která si prsty ve vládě s nesystémovým jednorázovým produktem Věcí veřejných hodně popálila. Podruhé takovou chybu neuděláme. S nikým, kdo je faktickým pokračováním Věcí veřejných (ať se jmenuje ANO, nebo jinak), do vlády nevstoupíme.  

 

Vážené dámy a vážení pánové,

 

bez nasazení se v životě velké věci nepodaří. Bez víry v to lepší, co je v nás, nic užitečného nevytvoříme. Bez toho, že si budeme přát úspěch, nepůjdeme dopředu. Bez lidí, kteří za námi stojí, svůj úkol nezvládneme.

 

Proto je teď správná chvíle na poděkování. Všem, kteří za mnou v životě stáli, všem, kteří spolu se mnou tvoří ODS, všem občanům, kteří jsou ochotni nad našimi návrhy přemýšlet a jít nás volit. Vím, že za to stojíme.