Poté, co jsem se neadresně vyjádřil, že varuji před politickými uskupeními, které po vzoru Věcí veřejných přináší do politiky svůj byznysplán a nelze absolutně odhadnout, jak se budou chovat a co budou prosazovat, se jako potrefená husa ozval pan Babiš.
A to velmi nevybíravě: namísto vyvracení podezření, že jeho pokus o vstup do politiky nesouvisí s jeho ekonomickým impériem, začal kritizovat mě osobně, že jsem nikdy nepracoval, do politiky mě dostal tatínek a podobné obehrané útoky. Nic proti kritice, jsem politik, který je zvyklý, že může být kritizován nejen za svoji práci, ale i osobně. Jen to cosi svědčí o argumentační úrovni a formátu pana Babiše.
Přesto bych ale dvě věcné výhrady měl. Pokud jde o můj vstup do politiky, do Parlamentu jsem byl kooptován již počátkem roku 1990 jakožto představitel studentského hnutí. Mnozí v této zemi ještě pamatují, že jsem byl jedním z vůdců revolučních studentů již od jara 1989. Pro srovnání to bylo v době, kdy pan Babiš byl členem KSČ, pracoval v exkluzivních strukturách zahraničního obchodu a spolupracoval/nespolupracoval (nehodící si škrtněte po výroku soudu) se Státní bezpečností.
Pokud jde o mou práci, politika, výkon činnosti poslance je nejenom práce, ale i profese jako každá jiná (navíc každé čtyři roky potvrzovaná volbami), takže se tvářit, že jsem v životě nepracoval, je nebetyčná hloupost.
Kvůli svým osobním sporům bych ovšem neobtěžoval čtenáře. Na panu Babišovi není zajímavé ani nebezpečné, že se neobratně otírá o svého politického konkurenta. Podstatnější je, že se pokouší po vzoru Berlusconiho vybudovat mediální impérium, které by mělo sloužit k naplňování jeho politických ambicí.
Po jeho nákupu Mafry na sebe nedaly dlouho čekat jeho aktivity směrem k porušování tiskového zákona formou snahy přímo ovlivňovat, o čem mají „jeho“ novináři psát. Babišova Mladá fronta například vypustila kachnu o tom, že Jágr podporuje hnutí ANO, a po splasknutí této bubliny se jí neobtěžovala dementovat. Lidové noviny se proti této praxi ohradily a pokus o cenzuru zveřejnily.
Není divu, že se množí odchody redaktorů z takto řízených novin. Nikdo mě osobně jistě nemůže podezírat z přílišné lásky k novinářům, ale skutečnost, že jedni z nejkvalitnějších českých novinářů hromadně opouštějí (zatím) Lidové noviny, je na pováženou. Náš novinářský rybník není tak přecpaný novinářskými osobnostmi, abychom si mohli dovolit ztratit z veřejného prostoru taková jména jako je Zlámalová, Němeček, Weiss, Kaiser a mnozí další.
Zatím je ještě kam odcházet. Nicméně již měsíce se spekuluje, že po koupi Mafry (MF DNES, Lidové noviny) jedná pan Babiš i o koupi české pobočky vydavatelství Ringier, která vydává prestižní Reflex i bulvární Blesk, případně o jeho dalších ambicích. Nemám nic proti svobodě podnikání, ale i zde platí nějaká pravidla. Jedním z nejdůležitějších je ochrana trhu před monopolizací. Je třeba pečlivě sledovat Babišovy pokusy ovládnout převážnou část tiskovin, zabývajících se tak či onak politikou. Nesmíme připustit, aby zrovna v segmentu trhu, který může dramaticky ovlivňovat politickou situaci v této zemi, zavládl jakýkoli monopol, zejména monopol autoritativně řízený politicko-ekonomickými zájmy.
Udělám všechno pro to, aby byla zachována pluralita mediální nabídky pro českou veřejnost a aby se nově vznikajícímu ekonomicko-mediálnímu molochu nepodařilo umlčet hlas kvalitních českých novinářů.
Marek Benda
člen místní rady
člen oblastní rady
místopředseda regionálního sdružení
